Za zločiny v mládí měli strávit život za mřížemi. Soudy v USA přezkoumají tisíce tvrdých trestů

Americký Nejvyšší soud před časem rozhodl, že doživotní tresty pro ty, kteří spáchali zločin před osmnáctým rokem života, mohou být příliš kruté a nespravedlivé a mohou se znovu projednat. Tím se otevírají tisíce kauz starých desítky let a s nimi otázky, na které se nedají jen tak nalézt odpovědi.

Video Horizont ČT24
video

Americké soudy řeší po letech zmírnění trestů pro odsouzené mladistvé

Třeba devětapadesátiletý William Washington z Detroitu byl odsouzen na doživotí bez možnosti propuštění za zločiny, které spáchal jako mladistvý. „Víte, někdy si pomyslíte, jistě, možná si zasloužím být zavřený na čtyřicet, padesát let. A jindy se vás zmocní vztek a řeknete si, k čertu, tohle si nezasloužím,“ podotkl muž.

Nakonec strávil za mřížemi 41 let. Na svobodu se dostal stejně jako desítky dalších vězňů s podobným příběhem. Impuls k tomu dal Nejvyšší soud Spojených států. Ve svém rozhodnutí se odvolává na vědecký výzkum, který dokazuje, že mozek dospívajících se překotně vyvíjí.

Mozek „bez překážek“

„V podstatě tady máme co do činění s velmi aktivním mozkem, ale s takovým, kterému chybí překážky. Takže někdy přirovnáváme dospívajícího k ferrari se slabými brzdami,“ upozornila neuroložka z Pensylvánské univerzity Frances Jensová. Mladiství tak mohou být mnohem náchylnější než dospělí k tomu, aby podlehli tlaku a nechali se strhnout k agresi.

Místní soudy ovšem na jednotlivé kauzy nahlížejí odlišně a v tématu zatím panuje značná právní nejistota. Někteří odsouzení dostali možnost odejít domů na podmínku, jiní – ve srovnatelných případech – nikoli.

„Nikdo, koho znám, není stejný v pětadvaceti, třiceti, pětatřiceti, jako byl v šestnácti,“ podotkl doživotně odsouzený Johnny Beck Junior. V roce 1995 mu bylo šestnáct, když zastřelil svého vrstevníka v Raleigh v Severní Karolíně. „Myslím, že když jste teenager, máte často sklony jednat bez toho, abyste zvlášť zvažoval souvislosti,“ zdůraznil vězeň.

Příbuzným se otevírají staré rány 

I s pochopením všech příčin ale může jednání o mírnějších trestech otevírat bolestivé rány v rodinách obětí. „Je to prostě příšerné. Opravdu se vám nechce to znovu prožívat, protože jste znovu nuceni vyslechnout všechny detaily toho, jak byl zavražděn,“ konstatovala Stephanie DeLucová, vnučka muže, jenž byl v 70. letech zastřelen ve Filadelfii ve svém obchodě s oblečením při ozbrojené loupeži sedmnáctiletým Josephem Evansem.

Jeho případ se projednává znovu v Pensylvánii. Na soudech jen v tomto státě leží stovky podobných kauz a podmínka byla udělena zatím jen v každé páté. Faktické propuštění pak musí ještě schválit komise. Evanse jít nenechala, i když by na to měl po více než třiceti letech vězení teoretický nárok.

Stát Michigan už propustil 22 bývalých mladistvých zločinců. O to před soudem usiloval i Bobby Hines, jenž se stal před lety svědkem a podle původního verdiktu i spolupachatelem drogově motivované vraždy. „Bobbymu bylo 15 let, byl nejmladším z trojice obžalovaných a neměl zbraň,“ uvedla advokátka Valerie Newmanová.

Víc než argumenty právníků ale pachateli v očích soudu pomohl postoj pozůstalých. „Šel do vězení na víc než dvě třetiny života. Odpustila jsem mu už ten den, kdy se to stalo,“ poznamenala sestra oběti Valencie Warrenová Gibbsová. Americké soudy mají před sebou ještě další tisíce podobných případů.