Cedule na železniční zastávce Treblinka, kde nacisté zřídili tábor smrti

Továrnu na smrt v Treblince, kde nacisté zabili statisíce lidí, zastavila až vzpoura vězňů

Před 75 lety otevřeli nacisté vyhlazovací tábor Treblinka – ten drží i v rámci nelidského nacistického „konečného řešení“ smutný rekord. Za pouhých 15 měsíců tam zahynulo na 870 tisíc lidí, ať už střelou do týla, nebo v plynových komorách.

Treblinka byla jen jedním ze tří táborů otevřených v létě 1942 v rámci operace Reinhard, ve kterých do konce roku 1943 zavraždila německá mašinerie 1,7 milionu lidí. První transport Židů z varšavského ghetta tam přijel 23. července 1942.

Plány nacistického vedení ale narušili v Treblince (i dalších místech smrti) vězni z obslužného tábora, kteří se v srpnu 1943 vzbouřili. Zapálili baráky a pobili několik strážných, utéci a přežít do konce války se ale podařilo jen několika desítkám z nich.

Byl mezi nimi i Čech Richard Glazar, autor knihy Treblinka – slovo jak z dětské říkanky. Po povstání Němci začali tábor likvidovat, postupně jeho prostor zaorávali a před příchodem východní fronty spálili budovy, které se v něm nacházely.

Hlavním vyhlazovacím táborem se mezitím stal tábor v Osvětimi, kde byl k vraždění již plně používán jedovatý plyn cyklon B (v Treblince nacisté ještě používali buď stlačený kysličník uhelnatý nebo výfukové plyny) a kde zahynulo 1,5 milionu lidí.

Velitel Treblinky Franz Stangl po odchodu z Polska v létě 1943 vedl protipartyzánské akce v Jugoslávii, po válce se mu podařilo uprchnout a přes Sýrii se dostal do Brazílie. Koncem 60. let byl vydán do Německa, kde byl odsouzen na doživotí. Zemřel půl roku po rozsudku, v červnu 1971.