Macronova strana chce uvést republiku do pohybu

Tradiční dělení na levici a pravici nerespektuje, sama se označuje za stranu progresivní, která do politiky přináší zcela nové tváře. Republika v pohybu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona chce být zkrátka jiná. Možná právě díky tomu sklízí úspěchy už po pouhém roce fungování.

Emmanuel Macron
Zdroj: Reuters Autor: Charles Platiau

Hnutí Vpřed! (En Marche!) založil Emmanuel Macron teprve 6. dubna 2016 ve svém rodném městě Amiens. Tehdy působil ještě jako ministr hospodářství ve vládě Francoise Hollanda. Post opustil v srpnu, aby se mohl více věnovat svému hnutí a soustředit se na předvolební boj. 

Jeho úsilí se zúročilo, když v květnových prezidentských volbách zvítězil a stal se novou hlavou Francie. Po volbách se jeho hnutí přejmenovalo na Republika v pohybu (La République en marche! - REM). Pod novým názvem se REM už jako politická strana účastnila parlamentních voleb.

Pro Macrona byly parlamentní volby druhou velkou zkouškou, ve které uspěl. Republika v pohybu zvítězila v nedělním prvním kole se ziskem 28,21 procenta hlasů. Po druhém kole voleb, které  proběhne příští neděli, by v Národním shromáždění, které má 577 křesel, mohl Macron se svými lidmi zabrat až 445 míst.

Ani pravice, ani levice

Kam ale zařadit Republiku v pohybu? Macron tradiční dělení politického spektra na levici a pravici považuje za překonané. Podle dlouholetého zahraničního zpravodaje ČT Zdeňka Velíška se vůči levici a pravici záměrně nevyhraňuje.

„Já věřím v jiné dělení: na progresivisty a konzervativce,“ uvedl dříve. Jeho strana se řadí k těm progresivním. Je považována za centristickou a liberální stranu, která je zároveň prezentována jako nejvíce proevropská na francouzské politické scéně.

„Velice dobře pochopil, že Francouzi skutečně odmítají ty klasické politické strany. Samozřejmě nikdo mu nemůže odpárat, že byl členem Hollandova kabinetu na pozici ministra hospodářství a pracoval i v jeho prezidentské kanceláři. Ale snaží se od toho co nejvíce odtáhnout, aby na jeho bedrech neležela obrovská kritika, která se na Hollandovu pětiletku snesla.“

Petr Zavadil

zpravodaj ČT

Video Události
video

Události: Na Macronovu parlamentní výhru vrhá stín nízká účast

Farmáři, sportovci i lidé bez práce

Strana je specifická i tím, že sdružuje mnoho politických nováčků. Macron chce jejím prostřednictvím přivést do politiky nové tváře, nespojené s politickým establishmentem. Na kandidátce jsou třeba učitelé, farmáři, sportovci, ale i stíhací pilotka či lidé bez práce.

„Naši kandidáti jsou znamením, že se do srdce politického života natrvalo vracejí občané.“

Richard Ferrand

stranický tajemník

Za Republiku v pohybu kandiduje i elitní policista Jean-Michel Fauvergue, šéf týmu, který zničil islamistickou buňku, která provedla pařížské teroristické útoky v listopadu 2013. Nebo Claire Tassaditová Houdová, jejíž sestra byla jednou ze 130 obětí. Bývalý premiér Manuel Valls se nakonec na kandidátku nedostal.

Macronovou představou bylo, že by polovinu kandidátů měli tvořit političtí začátečníci a poloviční zastoupení by měly mít i ženy. O zapsání na kandidátku do 577členného Národního shromáždění se ucházelo více než 19 tisíc lidí. Zájemci se hlásili na webu a měli dodat životopis spolu s motivačním dopisem. 

Strana považuje za člena každého, kdo doložil své identifikační údaje (datum narození, e-mail, adresa, telefonní číslo) a dodržuje stanovy. Na rozdíl od ostatních politických stran nevyžaduje od členů žádné peněžní příspěvky. Je možné se k Republice v pohybu připojit a zároveň zůstat členem jiné francouzské politické strany.

Macron potřebuje podporu k prosazení reforem

Macron podporu zákonodárců nezbytně potřebuje, aby mohl prosadit své ambiciózní klíčové reformy, které nebudou vždy populární. Mezi jeho cíle patří vrátit podnikům konkurenceschopnost nebo snížit nezaměstnanost, kterou se nedaří srazit pod deset procent. Zároveň tím ale podle všeho mimo jiné omezí jistotu stálého zaměstnání.

V zahraniční politice se hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a k dalšímu budování EU, v níž chce hlavně redukovat podle něj příliš velkou výhodu zemí střední a východní Evropy, které mají levnější pracovní sílu a nižší daně.

V prezidentské funkci se už podle pozorovatelů začal na mezinárodní politické scéně pasovat do role lídra svobodného světa.