Vybalancovat bezpečnost a svobodu je úkol, který Británie řeší desetiletí, říká Josef Kraus

Postupovat tvrdě vůči těm, kteří hlásají nenávist, sbírat informace přímo v rizikových komunitách a s vytipovanými osobami dále pracovat. Možnosti, jak bojovat s rizikem terorismu. Británie po útocích v Londýně začíná uvažovat i o kontrole internetu. Podle bezpečnostního analytika Josefa Krause se ale pouští na tenký led. Lidé se raději smíří s větším rizikem, než aby si nechali vzít osobní svobody.

Video Horizont ČT24
video

Rozhovor s bezpečnostním analytikem Josefem Krausem

Dva lidé varovali policii před chováním jednoho z útočníků a v Manchesteru měla policie také upozornění předem. V Británii se mluví o posílení takzvaných pochůzkářů, kteří by tyto informace sbírali. Je to dobrá cesta?

Je to určitě krok správným směrem, ale na druhou stranu není samospásný. Protože, ať už z tohoto útoku, nebo těch předešlých, vždy se provalí informace, že britské tajné služby nebo speciální útvary již věděly o tom, že ti potenciální pachatelé jsou problémoví a že možná hrozí riziko, že by mohli provést atentát nebo jiný kriminální čin.

Tento komunitní pracovník by sbíral informace, což je fajn, ale je to jen krok číslo jedna. Krok číslo dvě musí být, jak s těmito informacemi naložit a jak potom s těmi konkrétními vytipovanými rizikovými osobami dále pracovat.

Jak tedy proti extremismu ve společnosti nejúčinněji bojovat? Zásadní je asi pro pachatele osobní kontakt s „náboráři“ a hlasateli nenávisti, takže se zaměřit na tyto lidi?

Určitě je to velice důležité, především tedy uříznout té rybě hlavu. Vůči těm, kteří hlásají nenávist a vystupují extremisticky v rámci své víry nebo jakékoliv jiné ideologie, to je v podstatě jedno, musí být postupováno tvrdě, represivně. Ti, kteří nemají britské občanství nebo mají dvojí občanství, mají být deportováni a tak dále.

Musí to být skutečně rozhodné kroky, ale není to pochopitelně samospásná záležitost. Radikalizace velice intenzivně probíhá například na internetu, po sociálních sítích a tak dále. Ale ten osobní, fyzický kontakt tomu jistě výrazně pomůže. Stejně jako třeba práce ve věznicích, které jsou přesně typickým místem pro radikalizaci.

Premiérka Theresa Mayová říkala, že radikálové teď mají na internetu bezpečný prostor. Ale firmy jako Google, Facebook nebo Twitter to odmítly. Říkají, že investují miliony dolarů, ale nechtějí se vzdát kódované komunikace. Co se prakticky může dít tady?

To je velmi těžce ošetřitelné i nastavitelné, ať už z technického hlediska, tak, řekněme, i z hlediska filozofického. Protože nějaké větší restrikce pochopitelně znamenají omezení osobní svobody, svobody komunikace, svobody vyjadřování pro celou řadu dalších jedinců.

Už jen skutečnost, že tady existuje nějaký nástroj, který by mohl filtrovat internet, je pro celou řadu nejenom britských občanů něco takového, že si raději připustí zvýšené bezpečnostní riziko, ale zároveň si zachovají osobní svobody. Vybalancovat nějakou úroveň bezpečnosti a zároveň úroveň svobody a demokracie je samozřejmě velice, velice těžký úkol a Velká Británie toto řeší už desetiletí.