V Berlíně testují Olliho. Samořídící autobus vypadá jako pomalá kabina lanovky

Po areálu berlínské továrny jezdí první samořídící autobus Olli. Vypadá jako kabina lanovky - pojme osm cestujících, pohybuje se rychlostí kolem devíti kilometrů v hodině a občas „vidí“ překážky v místech, kde žádné nejsou. Výrobci ale věří, že za pár let bude provoz zvládat bez problémů. Cena je zatím skoro 7,5 milionu korun.

Samořídící autobus Olli
Zdroj: ČTK/imago stock&people/imago stock&people

„Za čtyři roky bychom chtěli být tak daleko, aby byl Olli schopen přímo z továrny samostatně dojet k zákazníkovi, který si ho objedná,“ říká Damien Declercq ze společnosti Local Motors, která samořídící autobus vyvíjí.

Zatím Olli překážky neobjede 

Olli ale zatím připomíná spíš kabinu lanovky. V uzavřené firemní zóně na jihu německé metropole jezdí po předem dané trase, z níž se nemůže odchýlit. Když na cestě narazí na překážku, zastaví sice spolehlivě několik metrů před ní, ale objet ji ještě sám nedokáže.

Navíc na některých místech zničehonic prudce zabrzdí, i když zde žádná překážka není. Během asi desetiminutové jízdy, kterou ve všedních dnech absolvuje během pracovní doby každou půlhodinu, to udělá klidně i čtyřikrát.

Pro případy skutečných i virtuálních překážek je zatím vždy na palubě obsluha, která dá autobusu manuálně povel, aby pokračoval v jízdě, nebo ho joystickem navede okolo překážky. Ještě do konce letošního roku by to ale měl Olli podle Declercqa zvládat sám.

Namísto nynějších čtyř lidarů, kterými za pomoci laserových paprsků určuje svou polohu, jich totiž v nové verzi bude mít osm, díky čemuž by měl být schopen výrazně přesněji reagovat na své okolí. Declercq věří, že ještě před koncem letošního roku bude možné začít autobus testovat v běžném provozu.

Velikost i cena se změní. Prioritou je autobusy pronajímat 

Po světě zatím jezdí Olli tři - ostatní jsou ve Spojených státech a v Dánsku. Už nyní ale mikrotovárna v Berlíně montuje další trojici těchto elektrických autobusů. Cena jednoho je zatím okolo 280 tisíc eur (7,4 milionu korun), měla by ale klesnout spolu s rozšířením výroby.

Měnit se má i velikost autobusů. „Pro městskou dopravu potřebujete velkou kapacitu, potřebujete místo pro 50, 80, 100 lidí. Při jiných příležitostech vám zase stačí místo pro jednoho nebo pro dva,“ uvedl Declercq.

Do budoucna se chce namísto prodeje samořídících dopravních prostředků soustředit hlavně na jejich pronájem. „Budete mít aplikaci, na které si objednáte auto, které vás vyzvedne před vaším domem. Zadáte destinaci a auto vás tam doveze,“ plánuje si francouzský manažer.

Samořídicí technologií se zabývá i Tesla, Ford, Volvo, BMW nebo někteří čínští výrobci automobilů. Loni byl například v Singapuru představen samořídící taxík

Loni v září začaly zkušební jízdy mikrobusů bez řidiče v Lyonu, letos v lednu pak Paříž odstartovala v reálném městském provozu testy pokročilého elektrického minibusu. Vývojáři se mohou inspirovat v městské dopravě. Na podobné technologii už funguje provoz na dvou linkách pařížského metra nebo u nadzemky v Londýně.

Video Horizont ČT24
video

Horizont ČT24: Robotické autobusy proti smogu