Izraelský generálmajor: Islámský stát zapustil kořeny, infrastrukturu má i v Evropě

Donald Trump při své první zahraniční cestě v úřadu prezidenta USA jednal mimo jiné v Izraeli. Podle generálmajora Amose Gilada se hlava Spojených států snaží vytvořit sunnitsko-arabskou koalici, jež by čelila narůstajícímu vlivu Íránu. Ten je podle Gilada hlavním nepřítelem USA v regionu, nebo alespoň brzy bude. Izraelský generálmajor totiž předpokládá, že Islámský stát se do šesti až dvanácti měsíců rozpadne. „To samozřejmě neznamená, že jejich terorismus skončí. Už zapustil kořeny, má svou infrastrukturu a to i v Evropě,“ řekl v Interview ČT24 s Jakubem Szántó.

Video Interview ČT24
video

Generálmajor Amos Gilad hostem Interview ČT

Na jaké úrovni jsou dnes americko-izraelské vztahy?

Naše vztahy jsou na samém vrcholu. Máme se Spojenými státy unikátní přátelství. Obě komory Kongresu – republikáni i demokrati – jsou oddané Izraeli, jeho obraně i jeho demokracii. Jak teď v Jeruzalémě řekl prezident Trump, sdílíme společné základy demokracie, hodnot. Z pohledu národní bezpečnosti jsou naše vztahy taky vynikající. Spolupracujeme plně, dostaneme F-35, což je letadlo páté generace, spolupracujeme v oblasti zpravodajství. Současný americký náčelník generálního štábu byl v Izraeli už třikrát. Jsme se Spojenými státy v těsné alianci, což je nesmírně důležité.

Během návštěvy jsme viděli mnoho širokých úsměvů, poplácávání po zádech, vodění se za ruku. Jak jsou podle vás důležité osobní vztahy jednotlivých lídrů?

Chemie mezi lídry je velice důležitá. Když jsou schopní spolu kdykoliv a o čemkoliv mluvit, budou si rozumět a překonávat rozpory. A rozpory, samozřejmě, existují. Spojené státy se na svět dívají z globálního hlediska, zatímco my z hlediska naší národní bezpečnosti. Když jsou ale vztahy na takové úrovni, jako jsme viděli teď v Jeruzalémě, je možné udržovat dialog. A ten je klíčový. Samozřejmě se na stole objeví řada různých témat. Ale když je dobrá chemie taky mezi prezidentem a jeho ministry, je výsledná zpráva pro nás taková, že národní bezpečnost Izraele je v národním zájmu USA. A to je velmi důležitá zpráva, která ve světle naší aliance ještě navyšuje naše vlastní strategické schopnosti tváří v tvář přicházejícím výzvám. Jako je třeba Írán.

Klíčovou součástí partnerství je americká vojenská pomoc Izraeli, jejíž růst odsouhlasil už prezident Obama ze 3,1 miliardy dolarů na 3,8 miliardy od ledna 2019. Jenže během této cesty podepsal Donald Trump v Saúdské Arábii zbraňové kontrakty za 110 miliard dolarů. Co to může znamenat?

Spojené státy mají speciální zákon na udržení izraelské vojenské převahy v regionu. Jsme jediná země, co má v Americe takový zákon. To znamená, že my se musíme být schopni ubránit jakémukoliv nepříteli nebo nepřátelské koalici.

Američané zbraně prodávají, jsem toho názoru, že jsou to nejlepší zbraně na světě. Takže jakmile je někam dodají, musejí brát v úvahu strategický pohled. Pro Ameriku, jak to teď chápu, je hlavním nepřítelem Írán, Írán a Írán. Moje předpověď je, že Islámský stát bude brzy poražen. Že jeho obrovská říše se rozpadne, protože zkrátka nemůžete bojovat proti všem najednou, nemůžete útočit najednou proti všem zemím. To bude znamenat konec jejich obrovského pseudostátu, proto se teď zmenšují. Je to otázka šesti možná dvanácti měsíců. To samozřejmě neznamená, že jejich terorismus skončí. Už zapustil kořeny, má svou infrastrukturu a to i v Evropě. Jeho ideologie nebyla poražena. Ale zmenšuje se, a kdo z toho profituje? Írán! Mám před očima obrovský Írán, který ovládá Sýrii toho vraha Asada, libanonský Hizballáh, to vše podporované Ruskem. To je pro Trumpa nepřijatelné, a proto buduje sunnitsko-arabskou koalici. Tento pohled sdílíme i s arabskými zeměmi. A to vytváří unikátní možnost spolupráce. Po desetiletích konečně arabské země chápou, že Izrael není jejich nepřítel, kterým je Írán. Ví se vůbec, že Saúdská Arábie je každý týden terčem útoku íránských pohůnků v Jemenu Hútijů? A moc Íránu je na vzestupu. Proto vůdce svobodného světa buduje a upevňuje tuhle koalici. Izrael není jejím oficiálním členem, ale je důležitou součástí. A pro nás je spojenectví s USA klíčovým sloupem naší národní bezpečnosti.

Donald Trump u jeruzalémské Zdi nářků
Zdroj: Reuters
Autor: Jonathan Ernst

V roce 1990, když Irák Saddáma Husajna obsadil Kuvajt, existovala obdobná shoda sunnitských států a Izraele a přesto se v následujících letech vytratila. Je to dnes odlišné?

Naprosto. Nepřítel je dnes jiný. Tehdy Írán nebyl nepřítelem. Možná se to dalo předpokládat, ale dnes už je to jasný fakt. Írán je nepřítelem všech. Včetně dalších soupeřů, jako je Muslimské bratrstvo, které ovládlo Egypt, ale nakonec bylo poraženo maršálem Sísím. Přitom nejdřív plánovali s jeho pomocí ovládnout armádu, ale on je z vlasteneckých důvodů porazil a ochránil Egypt i tento region před tou stvůrou.

Pak je tu Islámský stát. Musím vám říct, že Islámský stát je obrovským překvapením pro všechny zpravodajské služby. I jejich schopnost přežít tak dlouho, jejich brutalita, včetně teroru teď v Manchesteru. Je otřesné zavraždit tolik dětí s cílem otřást západním světem a jednou ho celý ovládnout. Mají neskutečné ambice. A jsou skutečnou hrozbou.

Přístup prezidenta Trumpa je jasný. Jde o to porazit tohle impérium zla, abych citoval Ronalda Reagana. Impérium, které se skládá z Íránu, Islámského státu, Hamásu, Hizballáhu a mnoha dalších. Arabští lídři jsou dnes mnohem uvědomělejší a taky odvážnější než dřív. To samozřejmě neznamená, že se musejí veřejně spojit s Izraelem. To by bylo hloupé. Ale atmosféra a celkové klima je odlišné, takže spolupráce je mnohem hodnotnější.

Zmínil jste velmi podstatnou věc, neschopnost zpravodajských agentur předpovědět nástup Islámského státu. V čem tkví jeho nečekaný úspěch v aréně globálního džihádu?

Především jsme podcenili složitou mozaiku Iráku. Sunnité se cítí odcizení, jejich předchozí režim byl zcela zničen. Je tu hodně lekcí z druhé světové války. Musíte zachovat aspoň nějakou infrastrukturu. To odcizení a frustrace daly vzniknout Islámskému státu. Ale to jsme předtím nechápali. Musíte pochopit Blízký východ, vlastně i my. Ani jedna tajná služba nepochopila kombinaci téhle binární zbraně. Frustrace, vztek, náboženské vlivy, smíchané komplexy nadřazenosti i méněcennosti, to všechno dalo vzniknout této entitě, která dokázala ovládnout obrovská území. Otřesně brutální entitě, která byla nesmírně bohatá ještě donedávna. Myslím, že Islámský stát byl nejbohatší organizací v historii teroru. A to je naše lekce.

A v Evropě, musím říct, byla až donedávna bezstarostná atmosféra. Život je fajn, co budeme dělat o víkendu, jaké bude počasí? Tenhle přístup považoval terorismus za něco, co patří jen na bláznivý Blízký východ, maximálně tak do Izraele. Lekce zní: teror začíná u nás a pokračuje dál. Neomezuje se třeba jen na Palestince. Třeba terorista z Manchesteru. Byl to Libyjec a jeho rodiče našli v Británii útočiště. Je toho hodně, co se z toho dá naučit.

Dobrá zpráva je, že Islámský stát bude poražen vojensky i jako samostatná organizace. Ale oni nepřestanou existovat a budou dělat všechno pro to, aby ukázali, že jsou pořád tady. Nejspíš pomocí ještě brutálnějších útoků. Možná se přesunou do severní Afriky, i když to už bude něco úplně jiného. Rozdíl je v tom, že něco jiného je veliká organizace, která přitahuje svou mocí spoustu rekrutů, včetně řady Evropanů, a mezi dnešní daleko menší entitou. Když se dnes nějaký Evropan rozhodne se k nim přidat, jeho budoucnost už není vůbec bezpečná.

Evropě už byly takové lekce uštědřeny od madridských útoků v roce 2004 a londýnských o rok později. Teď Evropa zažívá opakované útoky v Bruselu, Paříži. Co podle vás jako experta na bezpečnost dělá Evropa špatně při své obraně proti Islámskému státu a dalším podobným organizacím?

Musíte učinit volbu. Já obyčejně nikomu nekážu. Ale evropské demokracie jsou svým způsobem zázrak. Jen se podívejte na Českou republiku. Za komunismu jste byli nepřátelé i Izraele. A myslím, že vaši lidé tehdy nebyli úplně šťastní. Jsem si jistý, že nebyli. Pamatuji si 21. srpen 1968, jako by to bylo včera. Stejně jako jednání nedaleko Košic. Jsem šťastný, že Česko kvete a že kvete i partnerství s Izraelem. Lekce je následující: buď máte naprosto plnou demokracii bez jakýchkoliv omezení, anebo se rozhodnete demokracii ochraňovat. Jak ochráníte demokracii, aby stále zůstala demokracií? Tak, že vytvoříte určité limity. To je ostatně něco, co se můžeme naučit už z dob nástupu nacismu. Oni přece v Německu vyhráli v demokratických volbách. A co pak? Udržovali snad demokracii?

Islámský stát je nepřítel Evropy a chce ji ovládnout. Pokud ji chtějí porazit a ovládnout, je třeba je jasně prohlásit za nepřátele. A v boji s takovým nepřítelem musíte použít všechny dostupné prostředky, byť ne všechny budou čistě demokratické. Třeba použití mimořádných zákonů, využití rozvědky, abyste pokryli veškerou infrastrukturu. My máme zkušenosti s otřesnými sebevražednými útoky, které brutálně zavraždily desítky nevinných Izraelců. A trvalo nám až příliš dlouho je zastavit. A jak se nám to nakonec podařilo? S pomocí vynikající a přesné zpravodajské práce v kombinaci s operačními schopnostmi a za vyloučení byrokracie. A s jasnou rozhodností ochránit svou demokracii, samozřejmě, v rámci zákona. Ale i ten se musí upravit.

Nemůžete se bránit, dokud budete ignorovat hrozbu. Představte si znovu Manchester. Pořád přemýšlím o těch zavražděných dětech. Ten terorista, sebevražedný útočník, vrah chtěl zavraždit děti. Přesně tohle se stalo před lety v Izraeli. Našel si skupinu teenagerů, tak krásných před výbuchem. Tolik jich bylo zavražděno! Arafata jsme tenkrát, zcela správně, obvinili, že za těmi útoky stál. A pak po dalších útocích a jednom zvlášť krvavém ve městě Netanja jsme vstoupili na Západní břeh. Vůči teroru musí panovat nulová tolerance. Jordánsko, Egypt, Saúdská Arábie – copak oni tolerují terorismus? Bohužel, nejhorší terorismus má kořeny na Blízkém východě. A oni tolerují teror? Nikdy!

To, co v roce 2002 následovalo po útoku v Netanje, byla vlastně skutečná válka na Západním břehu. Měl jsem možnost tam natáčet. Dnes je situace jiná. Donald Trump se jako už desátý prezident v řadě zavázal hledat mírové řešení. Vy sám jste byl zodpovědný za řízení armádní správy Západního břehu a Gazy. Vidíte dnes nějaké řešení celého konfliktu?

Mám dobré i špatné zprávy. Dobré jsou, že dnes máme zcela bezprecedentní podmínky k nalezení míru. Podařilo se nám porazit velký teror. Není možná spoluexistence teroru a míru. Užíváme si vůbec nejklidnější období. To ale neznamená, že máme usnout na vavřínech. Teror produkují temné mysli, které nejsou vůbec hloupé. Zatímco se tu spolu bavíme, můžou provést velký útok, ale obecně vzato jsme je tady porazili. Za druhé, těšíme se bezprecedentně dobrým vztahům s arabskými státy. Všechny arabské monarchie přežily Arabské jaro a Sísí dokázal zachránit Egypt, takže všechny sunnitské země jsou stabilní. Nemluvím o Sýrii, která už neexistuje, nebo o Libanonu. Ale Egypt, Jordánsko, Saúdská Arábie, Emiráty, Maroko a další jsou stabilní. A Amerika se zase stává regionálním lídrem, protože Trump se snaží nepronásledovat režimy s tématy jako lidská práva. Jeho cílem je stabilita, aby ochránil svobodný svět včetně Spojených států. Palestinský lídr Abú Mázin s námi koordinuje všechny bezpečnostní otázky, protože jeho nepřátelé jsou otřesní.

Špatné zprávy jsou, že Abú Mázin je osamělý v Ramalláhu. Má dnes pod kontrolou pouze Ramalláh. On a jen on ztratil Gazu ve prospěch Hamásu. Hamás je součástí Muslimského bratrstva, nikdy nebude stát o mír s námi. Víte, pro ně to je něco jako náboženský příkaz. A dokud neovládá Gazu, nemůže zastupovat všechny Palestince. Představte si situaci, kdy podepíšeme mír s Ramalláhem, a zaútočí na nás Gaza. To je prostě nemožné. A za druhé, on už není tak mladý, jako býval, a nemá jasného zástupce. Není ani jasné, jakým způsobem se jeho zástupce najde. Takže okamžik, kdy prezident Trump oznamuje další pokus o mír, mě naplňuje optimismem. Ale na základě svých osobních zkušeností, jak se říká, optimista na Blízkém východě je zkušený pesimista.

Četl jsem také o příhodě, kdy jste se v autě řízeném budoucím zvoleným prezidentem Libanonu Bašírem Džamaílem, který byl krátce nato zavražděn, ocitl v přímém ohrožení života. Jak to tehdy v roce 1982 bylo?

Jako izraelská rozvědka v Libanonu jsme měli styky s katolickou organizací Falanga. Mimochodem, vždycky jsem svým nadřízeným říkal, že jim nemůžeme důvěřovat. Neměli potřebné vojenské schopnosti. Hráli příliš mnoho politických her, aby nás vtáhli do Libanonu. Osobně jsem proti jakékoliv válce, pokud není naprosto nezbytně nutná. Jít do války je ta úplně poslední krajní možnost. Vždycky hledejme alternativu. A pokud žádná nebude, použijme armádu. Je třeba ji vybudovat velmi efektivně, ale použít jen, když je třeba. Obzvlášť v demokratických státech. Mluvili jsme o naší operaci na Západním břehu v roce 2002. Na rozdíl od ní byl Libanon bažina.

Bašír Džamaíl chtěl izraelským generálům a vysokým důstojníkům Mossadu ukázat, a já v té době nebyl generálmajor, jen major, že si může dovolit úplně všechno. Takže auto řídil sám. A najednou jsme dojeli nějakých 80 metrů od syrského armádního stanoviště. V tom okamžiku mu došlo, že pokud padne do rukou Syřanů, zcela promění svůj osud. A to se týkalo i mě. Pokud bych skončil v jejich rukách, nejsem si jistý, že bychom teď spolu mohli mluvit.

Velmi děkujeme za váš čas a hodně štěstí v akademické kariéře.

Já moc děkuji vám. Chtěl bych taky poděkovat České republice, vládě, jejímu prezidentovi a lidem. Nemluvím za izraelskou vládu, mluvím výhradně za sebe. Českou republikou se zabývám už dlouho. A je vždycky velmi dojemné, jak hluboké je naše přátelství. Nemluvím o krásách Prahy, na to mě nepotřebujete. Je tak krásná, že, myslím, jde o nejkrásnější město na světě. A přitom je tam všechno natěsnané na tak malém území. Nechci tu vychvalovat krásu České republiky, ale naše přátelství. Je a vždycky bude velmi dojemné. Zvlášť pro mě, který má rodinné kořeny v někdejším Československu. Můj otec pochází z Piešťan, takže jsem vždycky měl velkou slabost pro Česko a Čechy. Takže za to všechno moc děkuji.

Profil

Amos Gilad

Amos Gilad strávil 45 let v řadách izraelské armády, především rozvědky a kontrarozvědky. Během své kariéry zastával řadu významných funkcí, například správce palestinských území nebo tajného emisara v Egyptě, Jordánsku či mezi Palestinci.