„Když se podíváte na to, kolik lidí žije v Evropě a kolik útoků proběhlo v Evropě, tak je to velmi omezené číslo.“ Uvedl to německý novinář píšící pro Die Zeit a autor několika knih na téma migrace a islámského radikalismu Wolfgang Bauer v pořadu Události, komentáře. Význam terorismu se podle něj trochu nadhodnocuje.
Nejsme ve válce s terorismem, jeho význam nadhodnocujeme, říká německý novinář Bauer
Události, komentáře s novinářem Wolfgangem Bauerem (zdroj: ČT24)
Ve výrocích západoevropských politiků se často objevuje teze, že islámský radikalismus, popřípadě terorismus, extremismus, je něco, co je hrozbou, ale že nepodlehneme strachu a ubráníme své hodnoty. Je to jenom proklamace, nebo si za tím opravdu stojí a k žádné proměně evropské společnosti v důsledku terorismu nedošlo?
To je přece na nás, jestli se naše společnost bude měnit. Je na nás, jak budeme reagovat na teroristickou hrozbu. S terorismem musíme bojovat, ale zároveň si myslím, že musíme uchránit i naše hodnoty.
Někteří lidé dnes říkají, že poškozujeme vlastní hodnoty tím, že omezujeme naši svobodu. Tím, že dáváme větší pravomoci policii, aby mohla bojovat s terorismem, a tím pádem vlastně naplňujeme to, co teroristé chtějí, tedy abychom omezili naše svobody. Ta hranice je velmi tenká. Musíme dokázat obojí, uchránit naše hodnoty a naše svobody a zároveň bojovat s terorismem, což ale samozřejmě jde jen do určité míry.
A ta tenká linie podle vás ještě nebyla překročena?
Já nemám pocit, že bychom nějak zradili naše hodnoty v boji s terorismem. Já doufám, že nástroje, které má k dispozici naše policie, naše zpravodajské služby, jsou dostatečné k tomu, abychom mohli s terorismem bojovat.
Ale také bych chtěl varovat, že trochu nadhodnocujeme význam terorismu. Když se podíváte na to, kolik lidí žije v Evropě a kolik útoků proběhlo v Evropě, tak je to velmi omezené číslo. Takže tohle je nutné také vzít v potaz. My nejsme ve válce. Tohle není válka s terorismem. Pořád je to ještě něco, co musí dělat policie.
Napsal jste knihu, která je založena na vaší zkušenosti, kdy jste se dostal do proudu migrantů z Egypta do Evropy. Posunulo se od té doby nějak vaše hodnocení islámské radikalizace mezi migranty?
Ne, já si myslím, že musíme dávat pozor na to, jací lidé přicházejí. Ti lidé, s kterými jsem šel já, to byli Syřané. Nebyli to náboženští radikálové. Byli to jenom oběti občanské války, kteří se před ní snažili utéct, utéct před tím neskutečným bombardováním, které provádí vzdušné jednotky pana Asada. Oni neutíkali z náboženských důvodů. Oni utíkali před válkou, a aby zachránili vlastní životy před tím bombardováním.
To byla skupina lidí, které si myslím, že musíme přijmout, protože ti přijdou tak jako tak a je zcela velká iluze si myslet, že tyto lidi z oblastí občanské války, kteří nemají vůbec žádnou alternativu, bychom nějak zastavili.
Ty nezastavíte tím, že postavíte nějakou zeď nebo zlepšíte ochranu našich hranic. Jim jde skutečně o život. Pokud bychom ochránili naše hranice lépe před těmito lidmi, pak více z nich přijde o život, ale přesto budou přicházet, ještě více traumatizovaní, než už jsou. Jsou i ostatní skupiny migrantů, o kterých bychom měli mluvit.
Mnoho z těchto přicházejících migrantů jsou konzervativní muslimové. Vidíte riziko v tom, jak budou například rozhodovat za deset let, až budou mít třeba volební právo a budou rozhodovat o evropské nebo německé politice vůči Izraeli, o právech žen, o tom, jaké jsou meze svobody tisku?
Já myslím, že to není riziko. Ti lidé, s kterými jsem byl já při jejich útěcích, to byli novináři, kameramani syrské televize, byli to byznysmeni ze Sýrie, učitelé, profesoři. Někteří z nich určitě byli i velmi věřící, velmi konzervativní lidé, ale většina byla dost liberální.
Muslimové jsou už dnes součástí německé společnosti. Já mám velmi mnoho muslimských přátel v tom malém městečku, kde žiju. A ti jsou teď jedním z pilířů naší společnosti i naší ekonomiky. Vytvořili spoustu nových pracovních míst. A když se ptáte na volby a jak hlasují, oni hlasují velmi konzervativně. Hlasují pro paní Merkelovou, a ne pro sociální demokraty, což je docela překvapivé.
My tady v Evropě pořád řešíme Islámský stát, Mosul, Rakká, Sýrii, Irák. Ovšem trochu se zapomíná na konflikt v Nigérii, kterému se mimo jiné skrze příběhy dívek unesených Boko Haram věnuje vaše knížka.
To je pravda, ano. Boko Haram je oficiálně součástí Islámského státu. Oni dobyli jednu pětinu celé Nigérie, což je část země velikosti zhruba Belgie. Mají pod kontrolou asi miliony lidí a pět armád v tomto regionu se spojilo dohromady a bojují s nimi, takže to dokázali trochu snížit a teď se víc rozptýlili, ale pořád mají veliký vliv.
Lidé, kteří dnes žijí v těchhle vesnicích, jsou teď mezi dvěma světy. Jsou mezi hrozbou Boko Haram a hrozbou těch nově vytvořených milicí, což jsou v podstatě velmi často mafiáni, kteří převzali moc v té příslušné vesnici a také náhodně zabíjejí a unášejí lidi. Je to teď v Nigérii velmi komplikovaná situace.