Muslimské etnikum Rohingů bylo v Myanmaru dlouho nechtěně trpěnou menšinou ‒ nyní se systematicky pracuje na jejich vystěhování. Násilí proti nim, včetně mučení, vražd či znásilňování, čím dál více roste. OSN už chystá vyslat do země mezinárodní misi, ačkoliv tamní vláda rozsah krutostí stále popírá. Někteří představitelé Myanmaru už vzkázali, že vyšetřovatelům znemožní přístup.
OSN se vložila do boje o osud Rohingů, Myanmar ji nechce pustit do země
OSN chystá vyšetřovací misi kvůli násilí na Rohinzích (zdroj: ČT24)
Už v lednu vláda slíbila, že násilnosti ze strany úřadů a armády prošetří. Minulý týden ale dlouhodobé pronásledování muslimského etnika popřela. Slova o „genocidě“, zaznívající ze zahraničí, prý neodrážejí realitu.
Vyšetřovatelé OSN v únoru zveřejnili zprávu, která se zakládá na rozhovorech s 220 Rohingy. Ti byli mezi 75 tisíci zástupci této menšiny, kteří od října uprchli z Barmy.
Zpráva konstatuje, že tažení barmských bezpečnostních sil lze „velice pravděpodobně“ označit za zločiny proti lidskosti a možná i za etnickou čistku.
Rohingové v uprchlickém táboře v Bangladéši
Následovala rezoluce Rady OSN pro lidská práva – s cílem vyslat co nejdříve mezinárodní vyšetřovací misi. Návrh rezoluce předložila Evropská unie, která vyzvala, aby „viníci byli pohnáni k zodpovědnosti“. Některé země, například Čína, Indie nebo Kuba, se od rezoluce distancovaly.
Jen pár dní po rozhodnutí OSN ale velitel myanmarské armády na výročním pochodu ozbrojených sil odmítl, že by problém vůbec existoval. „Už jsme světu jasně vzkázali, že v naší zemi žádní Rohingové nejsou. Bengálci žijící v Arakanském státě nejsou občané Myanmaru. Jsou to lidé, kteří sem přišli a zůstávají tu,“ prohlásil.
Momentálně žije v uprchlických táborech v Bangladéši víc než 300 tisíc Rohingů. Myanmar jim vzkazuje, ať se nevracejí.
obrázek
Zprávy o násilnostech se začaly objevovat loni v říjnu, kdy armáda zahájila operaci proti povstalcům v reakci na přepadení policejního stanoviště u hranice s Bangladéšem, při němž útočníci zabili nejméně devět policistů.
Stovky Rohingů byly od té doby zatčeny. Začátkem týdne se objevilo na internetu video, na němž barmské bezpečnostní síly bijí rohingské vesničany. Barmská vláda tehdy možnost násilí páchaného na této menšině připustila vůbec poprvé – několik policistů pak bylo zadrženo.
Na místo činu nikdo nesmí, ani humanitární pracovníci
Arakanský stát ale zůstává uzavřený pro novináře a vyšetřovatele, což znemožňuje nezávisle ověřit informace o zvěrstvech, která se tam údajně dějí. Armáda do oblasti nepustí ani humanitární pracovníky. Rohingy v uprchlických táborech tak odstřihla od dodávek potravinové pomoci.
obrázek
Barmská vláda možnost etnických čistek dlouhodobě odmítá. Sama Su Ťij, bojovnice za demokracii, kterou armádní režim dlouhá léta věznil, tvrdí, že se problémy zveličují, čímž zklamala aktivisty i celé mezinárodní společenství.
Když lidskoprávní organizace Amnesty International předložila fotografie dokumentující tento postup, obvinila barmská držitelka Nobelovy ceny za mír Rohingy z toho, že si domy vypalují sami, aby upoutali pozornost.
Barma považuje Rohingy za ilegální imigranty z Bangladéše
V multietnické Barmě žije odhadem asi milion muslimských Rohingů. Oni sami tvrdí, že jsou potomky arabských obchodníků a jiných skupin, které zde žily po celé generace. Úřady v převážně buddhistické Barmě je ale považují za ilegální imigranty z Bangladéše a vláda jim upírá občanství. Mnozí Barmánci je ani nepovažují za lidi.
Uprchlíci zachránění o víkendu indonéskými úřady
„Je tam zakořeněná představa, že jsou to muslimové a teoreticky by mohli převládnout nad buddhisty a ovládnout je. Z toho pramení obava, je ale potřeba přiznat, že statistická data tomu neodpovídají. Populace Rohingů nijak neroste, pořád se jedná o minoritu – zhruba milion lidí,“ podotýká editor ČT Radim Vaculovič.
Snahy zbavit Rohingy občanství začaly krátce po získání nezávislosti v roce 1948, kdy byl odsouhlasen zákon o občanství. Teprve legislativa z roku 1982 ale zakotvila popření jejich práva na státní příslušnost. To omezuje jejich právo na svobodu pohybu, přístup ke vzdělání a službám a umožňuje kdykoli zabavit jejich majetek.