Terorista Šakal znovu před soudem. Odejít může už s třetím doživotím

Už třetí doživotní trest může dostat bývalý nejhledanější terorista světa. Venezuelan Ilyich Ramírez Sánchez je tentokrát souzen kvůli atentátu v Paříži, který uskutečnil před 43 lety. Terorista známý pod přezdívkami Carlos či Šakal si teď odpykává ve Francii doživotní trest.

Video Události
video

Šakal znovu před pařížským soudem

Carlos čelí obvinění, že 15. září 1974 hodil odjištěný granát v nákupním centru Publicis, které bylo na rohu třídy Saint-Germain a ulice Rennes. Podle žaloby se tak snažil tlačit na francouzskou vládu, aby osvobodila jednoho zadrženého levicového radikála podezřelého z terorismu. Vláda po útoku granátem v centru Paříže ustoupila a zatčeného propustila.

Terorista se v roce 1979 v rozhovoru v arabských médiích přiznal, že granát hodil, po dopadení v roce 1994 ale čin popřel. Carlosova obhájkyně se snažila procesu zabránit tvrzením, že projednávání případu po tak dlouhé době s již odsouzenou osobou nemá význam. Justice s odvoláním na teroristickou povahu útoku její argumenty a žádost zamítla.

„Za stejný útok byl souzen již dvakrát a pokaždé byl zproštěn viny. Tentokrát si ale vyšetřující soudci dali práci s tím, že tento útok dávali do souvislosti s dalšími atentáty. Podle nich to vrhá nové světlo na tento čin,“ zmínil zpravodaj ČT Petr Zavadil.

Cílem aktuálního procesu, jehož rozsudek je plánován na konec března, je tak vyjasnit okolnosti útoku a reagovat na očekávání obětí. 

„Konečně došlo na proces! Oběti čekají tak dlouho na to, aby Carlos byl uznán vinným a odsouzen. Rány obětí se nikdy nezahojily,“ prohlásil advokát Georges Holleaux, který zastupuje vdovy po dvou zabitých mužích.

První doživotní trest dostal terorista za trojnásobnou vraždu spáchanou v Paříži v roce 1975. Jeho tehdejšími oběťmi byli dva policisté a policejní informátor.

S druhým doživotím odešel Sánchez od soudu definitivně v červnu 2013 – a to za atentáty spáchané ve Francii v letech 1982 a 1983. Čtyři vražedné útoky, z nichž ho soud uznal vinným, si tehdy vyžádaly 11 mrtvých a 150 zraněných.

Motivem teroristických útoků byla podle francouzských státních žalobců snaha zajistit osvobození dvou členů Carlosovy skupiny – jeho milenky, Němky Magdaleny Koppové, a Švýcara Bruna Bregueta.

„Usáma své doby“

Tak o jednom z nejznámějších teroristů mluví autor Šakalovy biografie John Follain. Sánchez byl levicovým hnutím a světovým komunismem ovlivněn odmalička – narodil se do rodiny zámožného právníka, který dal svým synům jména Vladimir, Ilyich a Lenin.

V roce 1964 se připojil ke studentskému komunistickému hnutí v Caracasu a posléze absolvoval výcvik na Kubě. Na dráhu teroristy se dal v 70. letech – on sám to ovšem nazýval dráhou „profesionálního revolucionáře“.

„Potřeboval se ztotožnit s nějakým hnutím, nejprve se světovým komunismem. Studoval na moskevské univerzitě, odkud ho ale velmi rychle vyhodili, protože nezřízeně holdoval alkoholu a ženám. Pak se od komunismu odklonil k palestinské věci a začal páchat teroristické útoky ve jménu palestinské záležitosti,“ uvedl před časem v ČT analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Jan Eichler.

Carlos Šakal v Chartúmu v srpnu 1994
Zdroj: ČTK/AP
Autor: AP Photo

Nejznámější se stal únos delegace ze summitu OPEC

Šakal se zařadil mezi nejhledanější teroristy světa v roce 1975 po únosu delegace ze summitu zemí OPEC – uneseno tehdy bylo 11 ministrů a dalších 44 rukojmích. Sánchez ostatně udržoval velmi přátelské vztahy s libyjským diktátorem Kaddáfím a při tomto únosu si vymínil, že bude pilotem letadla osobní pilot Kaddáfího.

Od té doby Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na řadě teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976.

Údajně byl i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974.

Jako hledaný slavný terorista se v 70. a 80. letech Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, bývalém východním Německu či v Rumunsku.

Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos (většinou na jihojemenský pas) několikrát i do bývalého Československa. Podle dokumentů jsou doloženy minimálně dvě cesty.

Jeho stoupenci ho označují za přesvědčeného bojovníka proti sionismu a imperialismu. Odpůrci ho ale kritizují za to, že pracoval jako žoldák, jehož si najímaly k odstranění svých odpůrců tajné služby arabských i bývalých komunistických zemí. Údajně má na svědomí smrt nejméně 83 lidí. V roce 1994 byl zadržen v Súdánu a předán Francii.