Můj strýc-láma. Jak se žije ženě, jejíž příbuzný „zemřel pro Tibet“

Odmítli říct jakékoliv informace či vydat jeho tělo k autopsii a pohřbu. Tibetská aktivistka ale boj za pravdu nevzdává - z ciziny bojuje za rozkrytí osudu svého strýce, budhistického lámy Tenzina Deleka Rinpočheho. Co si myslí o praxi čínských úřadů? Své strasti popsala v rozhovoru pro ČT.

Co nám můžete říct o smrti vašeho strýce?
Čínští úředníci nám řekli pouze to, že zemřel na zástavu srdce. Já si ale myslím, že můj strýc byl otráven. A mám k tomu několik důvodů. Odmítli nám například vydat tělo strýce. Stejně tak jsme neměli přístup k žádné lékařské zprávě. Nikdy nám také nedokázali, že zemřel na srdeční selhání. Má matka žádala, aby mohla zesnulého strýce vidět, vždy ale její návštěvu zrušili. Až po deseti dnech se k němu na chvíli dostala. Je jasné, že se tímto úřady snažily něco skrýt.

Společně s lidskoprávními organizacemi požadujete vyšetřování jeho smrti i důvodu zatčení. Jak na to reaguje Peking?
Čínské úřady nereagují na žádné požadavky ohledně prošetření jeho smrti. Nekomunikují. Já si ale myslím, že by měly vzít odpovědnost do svých rukou a prošetřit tento případ – smrt mého strýce.

Video Horizont ČT24
video

Hovořte s Číňany o Tibetu. Ptejte se jich na dění, říká Nyima Lhamo

Proč vlastně musel váš strýc zemřít?

Můj strýc se snažil pomáhat tamní tibetské komunitě – obzvláště v otázce uchování tibetské kultury a identity –, za což byl respektován a Tibeťany uznáván. A Čína ho proto brala jako hrozbu. Vysvětluji si tedy, že ho zabili proto, aby jim nebránil v jejich ničení tradic a kultury. 

Nemyslíte, že se obětujete příliš – v Číně jste zanechala svou matku a malou dceru…?
Ano, obětovala jsem tomu mnoho, ale Tibet trpí. Ale cítím, že teď je ten správný čas něco dělat. Obětuji tedy svůj život a rodinu k tomu, aby bylo o situaci v Tibetu slyšet. Jsem neteř lamy Tenzina Rimpočheho, který zemřel pro tibetskou komunitu.

Myslíte si, že se vůbec někdy do Číny budete moci vrátit?
Návrat do Tibetu pro mě teď možný není. Ale věřím, že se vrátím jednou, až bude Tibet svobodný a až tam budou dodržována lidská práva.

Tibetská aktivistka Vyima Lhamo žije už několik měsíců v zahraničí
Zdroj: ČT24
Váš strýc byl odsouzen za to, že byl zapojen do teroristických akcí a podporoval separatismus. Co je na tom pravdy? Jak byl opravdu aktivní?

Když se můj strýc vrátil v roce 1987 z Indie do Tibetu, začal stavět a podporovat kláštery, školy pro sirotky a domovy pro staré lidi. A také několik nemocnic. Jsem si jistá, že vyšetřování může přinést světlo do jeho zatčení a nespravedlivého věznění. Strýc i ve vězení stále opakoval, že nespáchal žádný trestný čin – jediné, co dělal, je, že se zcela oddal a věřil Jeho Svatosti – dalajlamovi.

Pociťovala jste nějaký tlak ze strany čínských úřadů, poté co jste se začala o strýcovu smrt a věznění zajímat?
Teď žiji ve svobodné zemi, takže žádný tlak na mě vyvíjen není. Nemám s Čínou už nic společného. I kdyby se Peking snažil mě zatknout či mě nějak ohrožoval, budu pokračovat ve své práci.

A co vaše matka a dcera? Jak jsou na tom ony?
Je to teprve šest měsíců, co jsem utekla do Indie. Od té doby se mi nepodařilo spojit s mou matkou nebo šestiletou dcerou, které žijí v Tibetu. Nic o nich tedy nevím. Ale také je ani kontaktovat nechci, bylo to mé rozhodnutí opustit zemi, a tak je nechci přivést do nějakých problémů a komplikací.

Jak to teď vypadá s buddhisty v Tibetu? A jaké to bylo, když jste zemi opouštěla?
Současná situace v Tibetu je velmi špatná. Důkazem toho jsou pokračující případy upalování Tibeťanů. Není mnoho cest, jak o tom, co se v této zemi děje, informovat. Sebeupalování je jen poslední možné gesto, které mohou udělat. I já jsem se pokusila v té bezvýchodné situaci o sebevraždu. Rozumím tedy tomu, proč to lidé dělají. Je to totiž jediná možnost, jak upozornit zahraniční komunitu na to, že se v Tibetu něco děje.

Sebeupalování – to je teď celkem běžný způsob vyjádření nesouhlasu tibetských mnichů, ale i běžných lidí. Není to proti buddhistickému učení? Je to správné?
Ano, pro buddhisty je život nedotknutelný, cenný. Sebeupalování tedy není v harmonii s buddhistickým učením. Ale děje se to kvůli bezmoci tamních lidí. Upalují se ve víře, že tím pomohou těm, kteří žijí v jejich zemi, uvnitř Tibetu.

Mohou lidé tady z Evropy nějak pomoci?
Volám a žádám tímto mezinárodní komunitu, aby šířila informace o aktuální situaci v Tibetu, problémech, které zažíváme, a prosím, když hovoříte s čínskými politiky, zmiňujte Tibet. A ptejte se jich na to, jak to tam vypadá.