Volby ve znamení protestu: Nizozemce frustrují dopady multikulturalismu i nečitelné vlády

Nizozemci už stříhají metr. V jejich zemi se za deset dní konají klíčové parlamentní volby, v nichž podle všeho výrazně zaboduje populistická Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse. Finální boj svede s liberální Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Podle profesora politologie Petra Kopeckého z Leidenské univerzity žene Nizozemce do Wildersovy náruče jednak strach z negativních dopadů multikulturalismu, a dále znechucení z tradiční konsenzuální politiky, která často vede ke vzniku programově nečitelných vlád.

Geert Wilders a Mark Rutte
Zdroj: ČT24, ČTK

Jeden z rozhodujících okamžiků, který ovlivnil atmosféru v Nizozemsku, přišel v roce 2002, kdy se svět pomalu dostával z šoku z teroristických útoků v New Yorku.

Ve městě Hilversum byl krátce před volbami zavražděn krajně pravicový politik Pim Fortuyn, odpůrce multikulturalismu a islámu. Jeho strana LPF tehdy bodovala, postupně ale zanikla a v roce 2006 její voliče začala přebírat Wildersova PVV.

Ta se postupně stala největší protestní partají. „Wilders těží ze dvou frustrací. Je to nespokojenost s fungováním nizozemského parlamentního systému, zejména s konsenzuální politickou kulturou, která často vede k neočekávané spolupráci politických stran napříč politickým spektrem a sestavováním programově nečitených vlád. Tohle téma otevřel před mnoha lety Fortuyn,“ připomněl politolog Kopecký.

„Druhou frustrací jsou potom problémy spojené s fungováním multikulturní společnosti, které se v posledních letech ještě umocnily strachem z dopadu imigrační krize v Evropě a možných teroristických útoků,“ vysvětlil.

„Wilders je původně pravostředový liberál a jeho strana ve svém programu volá mimo jiné i po tvrdších trestech za násilné akce proti židovské nebo i LGBT komunitě, které jsou podle nich ohrožovány muslimy.“

Matěj Trávníček, politolog z FSV UK

Video Studio ČT24
video

Expertka: Wilders není považován za extremistu

Současná vláda Marka Rutteho složená z jeho liberálů a labouristů (PvdA) uskutečnila důležité reformy a ekonomika země je na vzestupu. Lidé se těší kvalitní zdravotní péči a pobírají velkorysé důchody, přesto je nálada v zemi trpká, upozornil nedávno Economist.

Hlavní témata? Imigrace, ale i zdravotní pojištění

Žádné dominantní téma zatím v předvolební kampani není. „Na pravici (vládní liberálové z VVD a Wilders) se bojuje na téma imigrace a problémy multikulturní společnosti. Momentálně to vypadá, že VVD, která poněkud riskantně vsadila na téměř kompletní převzetí Wildersovy agendy, se daří a posiluje. Na levo od středu se bojuje na témata, jako je flexibilita trhu práce a zdravotní pojištění, ale kromě toho, že PvdA pravděpodobně těžce zaplatí za svoji účast ve vládě s VVD, to zatím nevypadá, že by někdo dominoval,“ okomentoval to Kopecký.

Wilders boduje i proto, že dokázal umně rozehrát kartu narůstajícího počtu migrantů v Nizozemsku, míní politolog Petr Sokol z CEVRO institutu. „Poukazováním na výstřelky radikálního islámu dokázal velkou část veřejnosti přesvědčit o tom, že je opravdovým a skoro jediným ochráncem ,starých dobrých' nizozemských hodnot. Profituje navíc také z kritiky zavedených stran a byrokratických postupů v Evropské unii. Ve svůj prospěch umí využít i kriminalizaci jeho nekorektních politických výroků,“ konstatoval odborník.

Wilders byl nedávno uznán vinným v případu podněcování k diskriminaci Maročanů. Při zahájení letošní kampaně mluvil o „marocké spodině“.

 
Wilders v každém případě hýbe předvolební kampaní nacionalistickým směrem. „Wildersův vliv na ostatní strany je obrovský. Jen málokdo se odváží říct pozitivní slovo o Evropě nebo uprchlících. Strany napříč spektrem diskutují o národní identitě nebo ,progresivním vlastenectví',“ píše Economist.

V lednu napsal Rutte otevřený dopis Nizozemcům, v němž žádal přistěhovalce, aby respektovali místní zvyky, nebo raději Nizozemí opustili.

Vyhrocená předvolební kampaň 

Podle Sokola patří letošní kampaň k vůbec nejostřejším v historii. „Jako příklad může sloužit nedávný Wildersův tweet, v němž zveřejnil fotomontáž, na které byl lídr jedné ze dvou stran podporujících otevření Nizozemska uprchlíkům Alexander Pechtold z levicově liberálního uskupení D66 ,namontován' mezi islamistické demonstranty požadující zavedení práva šaría v Nizozemsku,“ podotkl politolog.

Jeden z politiků D66 pak Wilderse přirovnal k Hitlerovi a Miloševičovi a obvinil ho, že si přeje, aby v Nizozemsku před volbami došlo k teroristickému útoku. Napětí ale podle Sokola zvyšuje i vznik strany DENK, která sbírá hlasy převážně tureckých imigrantů. „Jeden z jejích lídrů nedávno veřejně mluvil o tom, že nizozemští lékaři nechávají více umírat starší lidi z uprchlického prostředí. I to vyvolalo velmi tvrdou odezvu nizozemských lékařů,“ poznamenal Sokol.

Podle politologa Matěje Trávníčka z FSV UK půjde ve volbách v první řadě o střet mezi tradičními, které jsou nyní u moci, a alternativními stranami, jež často stojí na omezeném počtu témat. „Vedle nejčastěji skloňované Wildersovy PVV to je případ strany 50+, která se profiluje na hájení zájmu penzistů, nebo taky Zelené levice,“ prohlásil expert.

Protestním hnutím je třeba i v roce 2015 ustavené euroskeptické Fórum pro demokracii (FvD), které založil politický filosof Thierry Baudet a jež se spolu s Wildersem zasazovalo o to, aby Nizozemci v referendu odmítli asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou, což se nakonec také stalo.

Parlament jako tržiště

V Nizozemsku funguje poměrný volební systém a dostat se do 150členné dolní komory parlamentu není nijak obtížné, protože straně stačí získat 0,67 procenta hlasů, aby měla v komoře svého zástupce. Letos půjde do boje 28 stran, třeba v roce 1933 to ale bylo i 55 partají, připomíná Bloomberg.

V Nizozemsku dlouho fungoval konsociační model – v každém ze segmentů společnosti se volila strana hájící její zájmy. Mezi tyto komunity patřili katolíci, kalvínisti, liberálové a socialisti. V předvolební kampani se strany vzájemně kritizovaly, jakmile ale byli jejich zástupci zvoleni, snažily se dosáhnout konsenzu.

Politika byla korektní a parlament fungoval jako jakési tržiště, kde došlo k finálnímu rozhodnutí na základě tichého vyjednávání.

Konsociační model ale postupně upadá už od poloviny 60. let. K tradičním stranám postupně přibývají partaje, jež pokrývají šírší spektrum zájmů, ale i radikálnější - a v posledních letech také protestní, populistická politická uskupení.

Sestavit koalici bude velmi obtížné, Wilders vládnout zřejmě nebude

V posledních průzkumech Wildersova strana na vládní liberály pár procentních bodů ztrácí, i kdyby ale nakonec populisté zvítězili, bude pro Wilderse prakticky nemožné, aby zemi vládl, protože ostatní strany s ním do koalice nechtějí. „Wilders samozřejmě nechce být premiérem, poškodilo by to jeho image outsidera,“ míní politický analytik Meindert Fennema.

„Volby rozhodne to, zda voliči upřednostní emocionální hlas proti migraci, nebo racionální úvahu, že volbou Wilderse občan svůj hlas fakticky vyhodí do koše, protože Wildersova protestní strana velmi reálně skončí po volbách v opozici.“

Petr Sokol, politolog

„Na rozdíl od Marine Le Penové se Geert Wilders nesnaží získat moc. Odmítá mluvit s ostatními stranami, dokonce odmítl televizní debatu. Zakotvil pevně ve své antisystémové pozici,“ podotkl francouzský korespondent nizozemského deníku Volkskrant Peter Giesen.

Economist ale upozorňuje, že držet Wilderse mimo vládu na druhou stranu jen posílí váhu jeho tvrzení, že zavedené elity nerespektují vůli lidu. „Dva nejpravděpodobnější výsledky jsou buď vznik širové koalice čtyř nebo pěti stran, s nebo bez Wilderse, případně menšinová vláda. Bez ohledu na výsledek nespokojenost s politikou jen poroste a dojde k větší polarizaci,“ píše v komentáři Guardian.

Nová nizozemská vláda bude zřejmě vlažná k prohlubování evropské integrace, míní Jan Rood z Nizozemského institutu mezinárodních vztahů. „Očekával bych více eurokritický přístup nové vlády. Rozhodně ne kabinet, který by Evropu někam tlačil. Bude spíš následovat, než aby sama přicházela s nějakými novými iniciativami,“ řekl Rood.

Otevřeně na nizozemské politické scéně podporují hlubší evropskou integraci jen levicoví liberálové ze strany Demokraté 66 (D66) a Zelená levice. Sociální demokraté jsou kritičtí ohledně dopadů Unie na pracovní trh.

Vítězství populistů by posílilo další populisty v EU

Na výsledek nizozemských voleb tak netrpělivě čeká Unie, kterou už oslabil brexit. „Diktát z Bruselu“ odmítá i Marine Le Penová, která má šanci vyhrát dubnové první kolo prezidentských voleb ve Francii. V Německu by se pak na podzim mohla dostat poprvé do německého parlamentu euroskeptická Alternativa pro Německo (AfD). A pokud by se konaly předčasné volby v Itálii, velké šance má Hnutí pěti hvězd, které chce mimo jiné referendum o euru.

Politolog Trávníček připomíná, že trend volit v první řadě protest proti nynějšímu stavu je patrný i jinde v Evropě. „Část veřejnosti je zkrátka zklamaná ze stávajících elit. Vyčítají jim neschopnost adekvátně reagovat a hlavně vyřešit nejrůznější krize, ve kterých se Evropa zmítá od let 2008 a 2009. To máte krize finanční a ekonomickou, krizi eurozóny, řeckou a dnes krizi migrační. Každá krize vyvolává nejistotu, a je proto příležitostí pro toho, kdo dokáže přinést nový pohled na věc a nabídnout nějaké řešení,“ podotkl Trávníček.

Z oslabené Unie a posilování protestních stran se přitom raduje Moskva. Jak Wilders, tak i Le Penová nebo Alternativa pro Německo a italští populisté mají spíše proruské smýšlení. Nizozemský ministr vnitra Ronald Plasterk nedávno rozhodl, že odevzdané hlasy v parlamentních volbách se budou počítat ručně, aby se tak předešlo možnému útoku hackerů na „zranitelný“ sčítací počítačový systém.

Snaží se tak předejít americkému scénáři. Americké tajné služby tvrdí, že za kybernetické útoky na ústředí Demokratické strany před prezidentskými volbami stál Kreml, který chtěl v Bílém domě Donalda Trumpa. Moskva jakékoli zásahy popírá.