Bělorusy naštvala Lukašenkova „daň za příživnictví“. Chystají další demonstrace

Bělorusko zažilo v únoru jedny z největších protestů v posledních letech. Kvůli takzvanému „zákonu proti příživnictví“ demonstrovaly tisíce lidí nejprve v Minsku, poté se protesty rozšířily i do dalších měst. Opozice slíbila další na konec března, pokud dekret nebude zrušen. Tato v Bělorusku neobvyklá vlna nespokojenosti poukazuje na špatnou hospodářskou politiku země a dlouhodobou ekonomickou krizi. 

Protesty v Minsku (17. února 2017)
Zdroj: Reuters Autor: Vasilij Fedosenko

Kolem dvou tisíc lidí protestovalo 17. února v Minsku, o dva dny později se demonstrovalo i v dalších městech. Nejvíc nespokojených se sešlo v Homelu – podle různých zdrojů jeden až tři tisíce.

„Pochodu se zúčastnili lidé různého věku a sociálního postavení, rodiny s malými dětmi, penzisté i mládež. Opoziční atributy, příznačné pro nepovolené akce, se téměř nevyskytovaly. Lidé v rukou nesli transparenty Nejsem příživník a čas od času skandovali Ne příživnickému dekretu. Okolojedoucí motoristé vyjadřovali sympatie klaksony,“ popsala agentura Interfax demonstraci v Homelu.

Mnozí z demonstrantů si podle ní stěžovali, že se „příživníky“ nestali vlastní vinou, ale nedokážou si ve vlasti sehnat práci, a to ani práci metaře. „Někteří musejí dojíždět do Ruska, aby si vydělali na živobytí,“ dodala agentura. 

Podepisovala se petice za zrušení dekretu, podle médií zazněly i výkřiky typu „největší darmožrout je náš vážený prezident“. 

Ve čtyřech městech v regionech vyšli lidé do ulic znovu 26. února, nejvíc ve Vitebsku (kolem dvou tisíc). Jestli dekret zůstane i nadále v platnosti, slibuje opozice další protesty na 25. března.

Nařízení prezidenta Lukašenka „o předcházení sociálnímu příživnictví“ ukládá zvláštní daň lidem, kteří v uplynulém roce odpracovali méně než půl roku, a připravili tak stát o daně. Dekret byl vydán už v roce 2015, protesty ale začaly letos poté, co statisíce lidí dostaly výzvu k zaplacení daně.

Několik tisíc protestujících sice nepředstavuje závratné číslo a není bezprostřední hrozbou pro Lukašenkův režim, do demonstrací se ale zapojili i lidé, kteří se opozičních akcí obvykle neúčastní.

Zájem lidí o protesty se ukázal i na sociálních sítích, například video z protestů sdílené na sociální síti Odnoklassniki zhlédlo pár dní po prvním protestu přes milion dvě stě tisíc lidí (Bělorusko má zhruba 9,5 milionu obyvatel).

Úřady proti protestům zatím nezakročily, zatímco v minulosti demonstrace zpravidla násilně rozehnaly. Režim se ale zároveň snaží protestní hnutí neutralizovat.

Kromě kampaně ve státních médiích se také snaží představitelé prezidentské administrativy prostřednictvím mítinků snížit napětí a odradit lidi od účasti v protestech. Kritikou místních úředníků se vládnoucí elita snaží odvrátit vztek obyvatel od nejvyššího vedení země.

Přestože dopad protestů v širším politickém smyslu může omezit dlouhodobá roztříštěnost běloruské opozice, v případě jejich pokračování a zesílení mohou ohrozit legitimitu Lukašenkova režimu. Kromě toho ukazují, že stát neumí řešit dlouhodobé ekonomické problémy země.

Záporný růst HDP

Oficiální nezaměstnanost v zemi je velmi nízká, pohybuje se mezi třemi desetinami procenta a jedním procentem. Toto číslo ale zahrnuje jen ty, kteří jsou registrovaní na úřadu práce, což většina nezaměstnaných Bělorusů není.

Úřad totiž zpravidla nabízí jen špatně placená místa pro nekvalifikované lidi a ani těch není kvůli ekonomické krizi a vysoké inflaci dostatek. Nezaměstnaní hlášení na úřadě navíc dostávají jako podporu pouhých třináct euro měsíčně, což představuje patnáct procent částky, která je stanovena jako hranice chudoby.

V krizí zmítaném běloruském hospodářství (čeká se, že růst HDP bude letos potřetí za sebou záporný) dominuje státní sektor, zatímco malé a střední podniky jsou omezovány. Ekonomika tak nezvládá vytvářet dostatek pracovních míst.

V posledních dvou letech bylo podle oficiální statistiky propuštěno ze státních podniků o 190 tisíc lidí víc, než bylo přijato. Toto číslo navíc nezahrnuje skrytou nezaměstnanost, kdy pracovní poměr existuje jen na papíře. Situaci ještě zhoršují ekonomické problémy v sousedním Rusku, kam Bělorusové jezdí za prací.

Dekret tak vymáhá peníze po lidech, kteří nemají žádný oficiální příjem. Předjímá proto, že si vydělávají nelegálně, což je ale na úřadech, aby to dokázaly. Nebo jsou na základě dekretu zdaněny předchozí příjmy dotyčného či příjmy jeho rodinných příslušníků, což zase zavání dvojím zdaněním.

Dekret také umožňuje státu ještě více kontrolovat jeho zaměstnance. Absolutní většina pracujících v Bělorusku má zaměstnanecké smlouvy na rok, což státu umožňuje hrozit těm neposlušným při sebemenší zámince výpovědí.

Lukašenko dekret brání

Lukašenko už sice v lednu dekret zmírnil, jde ale o diskutabilní ústupek. Spočívá v tom, že lidé „v těžkých životních situacích“ mohou být povinnosti platit zvláštní daň zbaveni. Kritéria pro takové situace ale nejsou jasně definována, a úřady tak musejí rozhodovat případ od případu.

Součástí tohoto ponižujícího procesu může být i návštěva speciální komise, která u dotyčného doma zkoumá, jestli skutečně žije v těžkých podmínkách.

Sám Lukašenko zatím odmítá dekret zrušit. „Nespěchejte. Dekret by nám mohl přinést mnoho užitečných věcí,“ řekl začátkem února. Podle některých ale úřady dekret „tak či onak“ pozastaví.