Čína s letadlovou lodí manévrovala v blízkosti Tchaj-wanu

První čínská letadlová loď proplula Tchaj-wanským průlivem – místem, které odděluje dvě strany s dlouhodobě napjatými vztahy. Peking považuje Tchaj-wan za svou provincii a v případě vyhlášení nezávislosti hrozí vojenským útokem.

Plavidlo Liaoning se společně s formací dalších čínských válečných lodí průlivem vracelo z vojenského cvičení v Jihočínském moři.

Podle některých analytiků je stávající mise ukázkou, jak plánuje Čína plavidlo v budoucnu využívat k podpoře svých teritoriálních nároků.

Tchajwanské ministerstvo obrany uvedlo, že Liaoning nevstoupil do tchaj-wanských vod, jeho trasa ale křižovala vzdušnou identifikační zónu ostrova. Tchaj-wanská armáda v reakci nasadila své letouny a lodě, aby proplutí Liaoningu 160 kilometrů širokým průlivem „sledovaly a kontrolovaly“.

Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Tchaj-wan přesto funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení, zatímco v Číně pokračuje režim jedné strany.

Napětí mezi Tchaj-wanem a Čínou se zvýšilo, když byla loni do funkce tchajwanské prezidentky zvolena politička Cchaj Jing-wen. Ta je představitelkou tchajwanské Demokratické pokrokové strany (DPP), která je tradičně vnímána jako síla prosazující nezávislost Tchaj-wanu na pevninské Číně nebo minimálně zachování současného stavu.

Minulý měsíc Čínu rozhořčilo, když tchajwanská prezidentka telefonovala nově zvolenému prezidentovi USA Donaldu Trumpovi. Od roku 1979, kdy Spojené státy s Tchaj-wanem přerušily oficiální diplomatické vztahy, to bylo poprvé, co úřadující či designovaný šéf Bílého domu hovořil s vůdcem tohoto ostrova. 

Co je za napětím mezi Čínou a Tchaj-wanem?

První známí osadníci přišli na ostrov z oblasti dnešního jihu Číny. Prvně se o Tchaj-wanu zmiňují čínské záznamy v roce 239 po Kr., kdy Čína vyslala expediční sbor k průzkumu ostrova. Tohoto faktu Peking využívá jako argument pro své nároky na Tchaj-wan.

Po krátké epizodě v podrůčí Nizozemska byl Tchaj-wan doloženě součástí říše dynastie Čching od 17 do konce 19. století, Na začátku 17. Století ostrov zažíval mohutný přísun migrantů z pevninské Číny, především z Hongkongu. Potomci této migrační vlny dnes tvoří největší část populace Tchaj-wanu.

Po prohře v čínsko-japonské válce v roce 1895 musela Čína postoupit Tchaj-wan právě Japonsku. Po druhé světové válce rozhodly vítězné mocnosti o tom, že ostrov připadne jejich spojenci – čínské republice Čankajšeka. V následujících letech ale Čankajšekův režim podlehl komunistům pod vedením Mao Ce-tunga.

Generál Čankajšek při zdravici vojákům. Prezidentem Tchaj-wanu byl od roku 1949 až do 70. let
Zdroj: ČTK/AP
Generál Čankajšek a zbytky jeho strany Kuomintang se v roce 1949 uchýlily mimo jiné právě na Tchaj-wan. Toto hnutí po mnoho let drželo moc nad ostrovem, ačkoliv tvoří výraznou menšinu. Generálův syn postupně začal prosazovat demokratické reformy. To vyvrcholilo volbami v roce 2000, kdy vyhrál poprvé kandidát z jiné strany – Čen Šuej-pien.

Po desetiletích vzájemných slovních výpadů se vztahy Číny a Tchaj-wanu v 80. Letech zlepšily. Samotný Peking razil heslo „jedna země, dva systémy“, podle které nabídl Tchaj-wanu výraznou autonomii. Nabídku ale ostrov odmítl.

Bývalý tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou naopak prosazoval se svou Národní stranou (Kuomintang) politiku sbližování s pevninskou Čínou. Za svůj přístup byl ale mnohými kritizován s tím, že je vůči Pekingu příliš přátelský.

Ma během své osmileté vlády posílil ekonomické vztahy mezi oběma stranami, otevřeny byly podnikatelské příležitosti a uvolnilo se cestování přes 150 kilometrů široký Tchajwanský průliv. V listopadu 2015 došlo k vůbec první schůzce prezidentů Číny a Tchaj-wanu od roku 1949 v Singapuru.