Německý ÚS: Energetické firmy mají kvůli ústupu od jádra nárok na odškodnění

Německá vláda nepostupovala při ústupu od jaderné energetiky zcela v souladu se zákony, rozhodl v Karlsruhe ústavní soud. Trojice energetických firem, která rozhodnutí z roku 2011 napadla, má tudíž nárok na „přiměřené“ odškodnění.

Jaderná elektrárna Isar poblíž Landshutu
Zdroj: Reuters Autor: Michael Dalder

Společnosti E.ON, RWE a Vattenfall, které požadují miliardové náhrady, se na ústavní soud obrátily kvůli rozhodnutí vlády a parlamentu zkrátit životnost jaderných elektráren. Tvrdily, že vláda porušila jejich ústavou garantovaná práva a část majetku jim de facto vyvlastnila.

Spolkový ústavní soud dal firmám částečně za pravdu, když upozornil na pochybení na straně vlády a části zákona o jaderné energetice prohlásil za neslučitelné s ústavou. Nařídil také, aby se do 30. června 2018 příslušný zákon změnil.

O ústupu od jaderné energetiky do roku 2022, s nímž tehdy provozovatelé jaderných elektráren souhlasili, rozhodla původně už v roce 2000 vláda sociálních demokratů a Zelených vedená kancléřem Gerhardem Schröderem.

V roce 2010 však kabinet konzervativní unie CDU/CSU a liberálních demokratů vedený Angelou Merkelovou prodloužil životnost jaderných elektráren až do roku 2036. Po neštěstí v japonské Fukušimě ale vláda jen o rok později otočila a vrátila se k roku 2022, s čímž tehdy už trojice provozovatelů nesouhlasila, především kvůli rychlosti změny. 

Vláda musí společnosti odškodnit

Spolkový ústavní soud konstatoval, že vláda má právo rozhodnout o ústupu od jaderné energetiky. Zároveň přitom ale musí odškodnit energetické společnosti, například za investice učiněné v dobré víře na základě rozhodnutí o prodloužení životnosti jaderných elektráren z roku 2010, které zvrat ve vládní politice v roce 2011 znehodnotil. Právě taková pasáž ale současnému zákonu o jaderné energetice chybí.

Rozhodnutí ústavního soudu otevírá cestu k tomu, aby provozovatelé jaderných elektráren u civilních soudů žádaly náhradu. Její celková výše by se podle médií mohla pohybovat kolem 19 miliard eur (514 miliard korun).

Ke stížnosti ústavnímu soudu se nepřipojil čtvrtý provozovatel jaderných elektráren - společnost EnBW, která je téměř výhradně vlastněná státem. Z odškodnění by ale mohla profitovat i ona.

Jestli nakonec firmy žaloby podají, není ale podle německých médií jisté. Firmy totiž zároveň s vládou vyjednávají o tom, kdo v budoucnu ponese jakou část zodpovědnosti za zpracování a uskladnění jaderného odpadu a jsou v této věci zčásti odkázané na vstřícný přístup kabinetu.

„Probíhá také paralelní vyjednávání o tom, kolik tyto tři firmy zaplatí státu za uskladnění a likvidaci jaderného odpadu. V tuto chvíli se uvádí částka 24 miliard eur a je možné, že ta případná kompenzace této výše nedosáhne“.

Václav Černohorský

zpravodaj ČT v Německu

Zástupci vlády jsou každopádně přesvědčeni, že rozhodnutí soudu neznamená miliardové náhrady. To připustila i mluvčí společnosti RWE. „Je skutečně pravda, že to není o miliardách eur kompenzací, jak se uvádělo v médiích,“ uvedla.

Možné odškodnění by podle Spolkového ústavního soudu mohlo mít i jinou formu než jen finanční. Podle německých médií tak není vyloučeno, že by náhrada spočívala třeba v prodloužení provozu některých jaderných elektráren.

V Německu je nyní v provozu osm jaderných reaktorů. Odklon od jádra byl prvním krokem v transformaci zdejší energetiky. V budoucnu by se měl snižovat i význam uhlí pro výrobu elektřiny, páteří pro zásobování energií by se měly stát obnovitelné zdroje. Ty se loni podílely z třiceti procent na celkové výrobě elektřiny v zemi. V roce 2035 by měly pokrývat šedesát procent německé spotřeby, do roku 2050 by to mělo být osmdesát procent.