Na světových festivalech včetně českého festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě se promítal dokument Tadmor. Snímek vypráví o skupině bývalých libanonských vězňů, kteří se snaží vyrovnat s léty utrpení, které strávili ve stejnojmenném syrském vězení. Nechvalně proslulý žalář patřil k nejhorším věznicím na Blízkém východě.
Horší než zvířata. Dokument přibližuje podmínky v syrském vězení Tadmor
Dokument představuje syrské vězení Tadmor (zdroj: ČT24)
V březnu roku 2016 po tvrdých bojích syrská armáda osvobodila starověké město Palmýru. Mnohé antické chrámy leží po řádění ozbrojenců z Islámského státu v ruinách. Stranou kulturního zločinu jsou ale ještě jedny trosky. Ve vězeňském komplexu umučili katani Asadova režimu tisíce lidí. Zbývající vězně islamisté propustili a žalář vyhodili do vzduchu.
Filmově-psychiatrický experiment
Libanonec Abú Dehn strávil v syrských žalářích kvůli falešnému obvinění ze špionáže dohromady 13 let, většinu právě v obávaném Tadmoru. „Řezali mě na kolenou, na zádech, na krku. Nemůžu ty lidi, vojáky a důstojníky rozvědky, nazvat zvířaty. Když dnes zvířata pozoruji, jsou mnohem lepší než oni,“ vzpomíná na tehdejší mučení.
Letos se spolu s dalšími libanonskými vězni zúčastnil filmově-psychiatrického experimentu. V opuštěné bejrútské škole vybudovali kulisy proslulého syrského vězení. V jeho zdech nejen oživili úděsné vzpomínky vězňů, ale vyzkoušeli také role syrských trýznitelů.
Vězeňský experiment a podmínky v jedné z nejhorších syrských věznic přibližuje nový dokument nazvaný prostě Tadmor. Film vznikl za spolupráce německé nezávislé novinářky Moniky Borgmannové (1966) a libanonského vydavatele Lokmana Slima (1962).
Touha přežít a triumf naděje
Snímek se už vydal na celosvětové turné. Po Francii, Švýcarsku, Turecku, Tunisku nebo Argentině je nyní uváděn v Palestině. Snímek o odvaze bývalých vězňů postavit se čelem nočním můrám z minulosti slavil nedávno divácký úspěch také na mezinárodním festivalu v Jihlavě.
Terapeutický film Tadmor totiž zdaleka nevypráví jenom o mučení, odloučení, bolesti a sadismu. Zároveň ukazuje neuvěřitelnou touhu člověka přežít, sílu odpuštění a hlavně triumf naděje.