O Bílý dům usilují desítky „třetích kandidátů“. Řidič autobusu, dietolog či duchovní

Takzvaní „třetí kandidáti“ maji v amerických prezidentských volbách mizivou šanci. Většinou za nimi nestojí větší kapitál ani silní podporovatelé. Přesto, čas od času, může kandidát mimo demokratickou nebo republikánskou stranu získat víc než nepatrné procento hlasů a ovlivnit celkový výsledek. Příležitost k tomu má i letos: Donalda Trumpa ani Hillary Clintonovou voliči příliš v lásce nemají. Jenže volit „menší zlo“ mimo dvě hlavní strany často znamená, že se „větší zlo“ dostane do Bílého domu.

Hillary Clinton a Donald Trump
Zdroj: ČTK, ČT24

Poslední výrazný historický úspěch si v roce 2000 připsal kandidát zelených Ralph Nader, který sice získal jen 2,74 procenta hlasů. Připravil o ně ale podle některých demokratů jejich kandidáta Al Gorea a do Oválné pracovny tak tehdy pomohl v mimořádně těsném hlasování republikánovi Georgi W. Bushovi.

Šanci, že ovlivní konečný výsledek, má letos bývalý pracovník tajné služby CIA a politický poradce republikánů Evan McMullin, který kandiduje s podporou republikánů, kteří se odmítají smířit s Trumpem. Podle některých průzkumů by mohl zabodovat v mormonském Utahu, kde konzervativním republikánským voličům vadí Trumpovy aféry se ženami.

I letos vyslali zelení do amerických voleb svého kandidáta. Jill Steinová má podle průzkumů kolem dvou procent. Oblíbenější je kandidát libertariánů Gary Johnson, kterému by podle průzkumů dalo hlas přes čtyři procenta voličů. Oběma fandí spíše mladí Američané. Do voleb ale mohou zasáhnout i další kandidáti.

Strana za zdravou Ameriku i fundamentalisté

O prezidentské křeslo se uchází například publicista Zoltan Istvan za Transhumanist Party, který prohlašuje, že se do Bílého domu vlastně dostat nechce a jeho cílem je zvýšit povědomí o transhumanismu. Tedy hnutí, podle něhož se mohou lidé díky novým vědeckým objevům zbavit nežádoucích vlastností, jako je například hloupost, nebo nemocí, a celkově vylepšit své mentální i fyzické schopnosti.

Podporu své strany získal také Rod Silva, který kandiduje za Nutrition Party. Jeho cílem je udělat Ameriku, s odkazem na Trumpovo heslo, opět zdravou. Silva Američanům připomíná, že jsou jedním z nejvíce obézních národů světa, a zve je do svých bister s tím, že po zdravém obědě jim narostou svaly. Lepší Ameriku si přeje i kandidát Dan Vacek za stranu The Legal Marijuana Now Party, který slibuje, že se zasadí o legalizaci marihuany.

To jsou ale pořád kandidáti, za nimiž stojí některá z amerických stran. Jako nezávislý se o hlasy voličů uchází třeba duchovní a „dobrý muž víry“ Julian Lewis. Coby prezident-fundamentalista by se zasadil o návrat Boha do rozhodování americké vlády a vystupoval by proti nelegální migraci.

Bez podpory strany se chce do Bílého domu dostat také řidič autobusu Benjamin Weigel, který na svých stránkách lobbuje za týmový duch vlády i Američanů a pronásledování teroristů. „Pochopit naše vlastní limity, pomoci jiným překročit ty jejich a uplatnit veškerý jejich potenciál a ještě něco navíc, to je největší osobní úspěch,“ připomíná Weigel.

Bílý dům
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Carolyn Kaster

Do souboje o Bílý dům se zapojil bez podpory některé strany i David Christopher Holcomb, o němž se voliči více dozví z jeho soukromých stránek než z těch, na nichž oznamuje účast v prezidentském klání. Holcomb se prohlašuje především za konzervativního křesťana a úspěšného mediátora.

Početně sice mezi nezávislými kandidáty převažují muži, o křeslo v Oválné pracovně se uchází i žena, podnikatelka Sheila „Samm“ Tittle. Ta zdůrazňuje, že její španělská rodina přišla do Spojených států na pozvání amerických úřadů, a píše, že se zasadí o konec plýtvání a vznik nových pracovních míst.

Ale ani to, že by nespokojení voliči nezávislým kandidátům dali svůj hlas, nemusí nic změnit. Jeden z nejúspěšnějších třetích kandidátů, Ross Perot, vstoupil v roce 1992 do souboje Billa Clintona a George Bushe staršího a díky své více než patnáctiprocentní podpoře se zúčastnil i televizních debat. Nakonec získal téměř 19 procent hlasů. Jenže se mu v žádném státě nepodařilo získat většinu, a to podle pravidel amerického volebního systému znamenalo, že nezískal jediného volitele. I když Perot vzal hlasy oběma kandidátům, větší kritika zaznívala z poraženého tábora republikánů.