Sýrie, Rusko nebo Čína. Svět podle Trumpa a Clintonové

Osobní útoky i vytahování skandálů. Kampaň před volbami nejmocnějšího politika světa vrcholí a emoce převažují nad soubojem argumentů. O postoje, plány a jejich plnění jde ale v příštích letech především. Po domácích tématech nabízíme jejich postoje v zahraniční politice. Jak si stojí v očích Donalda Trumpa a Hillary Clintonové Evropa, Rusko nebo Blízký východ?

Barack Obama musel v roce 2008 čelit nejhorší finanční krizi od 30. let, ani příštího prezidenta ale nečekají snadné časy. Napětí na trzích vystřídá obdobná atmosféra hlavně v diplomacii – ať se jedná o Blízký východ, hrozby terorismu v Evropě, nebo tlak ze strany Ruska. Do respektovaného konkurenta nejen v obchodu mezitím dorostla také Čína.

Federace pod vedením Vladimira Putina zvyšuje mezinárodní vliv a moc, často způsobem, který ho od Západu víc a víc vzdaluje. Nejhorší krize ve vzájemných vztazích od studené války doprovázela hlavně ruské počínání vůči sousedům a jeho role na Ukrajině. Západ v čele s USA kritizuje aktivitu Moskvy v Donbasu (ať už přímou, či nepřímou) i faktickou anexi Krymu.

Donald Trump

  • „Věřím, že zlepšení vztahů s Ruskem – samozřejmě jen z pozice síly – je rozhodně možné. Někdo říká, že s Rusy to není možné. Mám v úmyslu to zjistit.“

Republikánský kandidát chce ukázat Rusku shovívavější tvář. Restart spojenectví je podle něj nutný k vyřešení problémů v Sýrii i na řadě jiných míst. Je veřejným tajemstvím, že i Kreml by měl k Bílému domu blíže za vedení Trumpa než v případě Clintonové.

Putin se k Trumpovi několikrát vyjádřil obdivně, což je podle newyorského podnikatele „dobrý příslib“. Sympatie mezi oběma muži doplňuje i fakt, že několik klíčových poradců Trumpa má k Moskvě dobré kontakty.

Kritiku Ruska ze strany demokratů kvůli přímému vměšování do voleb Trump příliš nesdílel. V červenci však s nadsázkou prohlásil, že pokud k nabourání do e-mailů soupeře skutečně došlo, Rusko by se s nimi rozhodně mělo pochlubit.

Hillary Clintonová

 Clintonová připouští, že pokud už nedošlo k rozvodu, rozhodně vztahy Ruska a USA prochází manželskou krizí. Při kampani v roce 2008 mluvila o Putinovi jako „exagentovi KGB, z definice člověka bez duše“.

Jako ministryně zahraničí ale pracovala na lepší spolupráci obou zemí. Hojně zmiňovaná je fotografie se Sergejem Lavrovem, kde oba drží v ruce červené tlačítko s názvem „reset“.

Posléze ale sama sepsala memorandum s varováním, že vztahy s Ruskem později klesly ke dnu a zmiňovaný „reset“ není možný – podle lidí, kteří dokument viděli. Když Trump v červenci vyzval Rusko ke zveřejnění jejích e-mailů, šlo podle poradců Clintonové o „první okamžik, kdy prezidentský uchazeč aktivně vyzval cizí velmoc ke špionáži vůči svému oponentovi“.

Komplikované, a přesto nutné – takové jsou vztahy s Čínou vzhledem k obchodní provázanosti. Spory bují v diplomacii i zmíněném byznysu, přesto američtí lídři už několikrát odvolali trest cílený na komunistický režim. Miliardy z asijské velmoci se v současné ekonomice nahrazují stále obtížněji. Právě Čína navíc vlastní nezanedbatelnou část amerického dluhu.

Donald Trump

  • „Vstup Číny do Světové obchodní organizace umožnil největší krádež pracovních míst v dějinách.“

Čína je jedním z nejčastějších cílů Trumpovy kritiky už od prvního kandidátského projevu. V jeho očích jde o ústředního protivníka v otázce ekonomiky. Podle svých slov by se jako hlava státu nebál označit Čínu za měnového manipulátora a ekonomicky trestat Peking, pokud neupraví současné obchodní dohody. 

Trump chce také navýšit vojenské jednotky v Jihočínském moři – jednom z geopoliticky nejtřaskavějších míst. Plánuje zpřísnit pravidla pro ochranu intelektuálního vlastnictví a autorství namířeném proti miliardovému byznysu s čínskými padělky. Trump nesouhlasí ani s transpacifickou dohodou, která zahrnuje obchod mezi USA, Japonskem a dalšími 10 státy.

Video Události
video

Americké volby očima zpravodajů ČT v USA

Hillary Clintonová

  • „Státy jako Čína nebo Rusko jdou vždycky proti nám. Peking tlačí levnou ocel na náš trh… Vím, že musíme stát za svým, kde musíme, a najít kompromis, kde můžeme.“

Clintonová dlouhodobě kritizuje Čínu hlavně v oblasti lidských práv. Současný vztah obou zemí nazvala „jednou z největších našich výzev“, ale vzájemné výhody obchodu nijak nepopírá. Jako šéfka diplomacie tlačila na Čínu kvůli závazkům snížit emise skleníkových plynů, v jednom ze svých tehdejších projevů zase nechvalně zmiňovala Čínu kvůli cenzuře internetu.

V roce 2009 jako jeden ze zástupců USA zahájila pravidelná jednání mezi oběma státy – zaměřená hlavně na strategickou a ekonomickou spolupráci.

Rozchod Británie s Evropskou unií byl jedním z hlavních důkazů napětí, sahající do oblastí od ekonomiky až po migraci. Jen co se Evropa nadechovala po vleklé finanční krizi, musí řešit rekordní počty migrantů mířících na kontinent z Afriky a Blízkého východu. Ozývají se mnohé návrhy řešení, hlasy jednotlivých států ale dosud rozhodně neladí.

Donald Trump

  • „Říkal jsem, že Brusel je peklo, a najednou jsme všichni sledovali útoky vykonané právě v Bruselu. Co se ve světě děje, mi dochází líp než těmto politikům.“

Lídři EU mohli od Trumpa mnohokrát slyšet nelichotivá slova – hlavně za způsob boje s terorismem. Jmenoval třeba Francii a Belgii jako státy, kde současné zákony nemohou občany chránit dostatečně. Zmínil mimo jiné i přísné zákony o držení zbraní jako důvod, proč při útocích umírá tolik lidí a není schopno se účinně bránit.

S tehdejším premiérem Británie Davidem Cameronem si vyměnil ostrá slova kvůli plánu zakázat muslimům vstup do USA, naopak samotné Brity za výsledek referenda chválil. Německu i dalším zemím pohrozil, že pokud nebudou platit Spojeným státům více za vojenskou ochranu v rámci NATO, riskují její ztrátu.

Hillary Clintonová

  • „Spojené státy musí s Evropou výrazně posílit sdílení zpravodajských dat a informací o terorismu. Tamní země by měly mít také možnost v případě potřeby zpřísnit kontroly na hranicích.“

Clintonová na rozdíl od Trumpa mluví o nutné podpoře spojenců v Evropě. Evropané ale podle ní musí také mnohem lépe monitorovat pohyb radikálů z Iráku a Sýrie. Jako ministryně zahraničí vykonala v evropských zemích více než 50 oficiálních návštěv a s mnohými státníky má úzké kontakty.

Varovala před odchodem Britů z EU a zdůrazňovala, že hlavní síla Evropy spočívá v jednotě. Konkrétně britský hlas pak měla za jeden z klíčových v rámci Unie.

 

Mosul – nyní hlavní bitevní pole s Islámským státem a zřejmě důvod přesunu dalších statisíců lidí utíkajících před válkou. Právě radikálové z IS nyní v zemi představují hlavní sílu bojů mezi sunnity, šíity a Kurdy. Americký vliv na celý vývoj je podle expertů klíčový. Prezident Obama tlačil na odsun většiny vojsk ze země, což podle mnohých mohlo uvolnit prostor novým konfliktům. Vše nyní hasí irácká armáda – s výraznou pomocí té americké.

Donald Trump

Právě otázka Iráku a Trumpův postoj byl hojně využívanou zbraní Clintonové. Republikánský kandidát tvrdí, že proti invazi v roce 2003 byl od začátku, ačkoliv mnozí tvrdí, že jeho tehdejší názor tak jasný nebyl.

Sám Trump viní bývalého prezidenta George W. Bushe z rozpoutání chaosu v arabských zemích. Jak by situaci v Iráku zlepšil, zatím příliš nenastínil. Častokrát ale mluvil o nutnosti více spolupracovat s Kurdy.

Hillary Clintonová

  • „Irácká armáda to má těžké a vycvičit ji dá velkou práci. Měli bychom našim poradcům v Iráku dát větší svobodu pohybu – včetně větší role v místních jednotkách a pomoci zaměřovat cíle náletů.“

Clintonová v roce 2002 jako senátorka zvedla ruku pro nasazení armády v Iráku, což jí mnoho oponentů roky vyčítalo. Později se za to omluvila. Jako ministryně zahraničí navštívila Irák v roce 2009.

Později kritizovala tamní armádu, že pro boj s radikály nedělá maximum, pochvalou naopak nešetřila směrem ke kurdským jednotkám bojujícím s IS na severu Iráku. Vyzvala k většímu tlaku na iráckou vládu kvůli stabilizaci země a k vytvoření tamních národních gard.

 

Když teroristická síť Islámský stát v roce 2013 obsadila syrské město Rakká, spustila tím novou éru vnímání muslimů, světové bezpečnosti a vojenské spolupráce zemí. Šokující videa, účinná propaganda a digitální kontakty bez hranic učinily z IS hrozbu i pro tisíce kilometrů vzdálené USA. Amerika se znovu pustila do nepříliš populárního vzdáleného boje – a při náletech musí spolupracovat s řadou států na několika frontách.

Donald Trump

„Porážíme je, ale nejsme dost tvrdí. Máte spoustu zemí, které to od nich schytávají více než my a ty musíme sjednotit – tomu se říká vůdcovství. Musíme bojovat.“

Trump několikrát zmínil, že kvůli armádní taktice nechce plán na porážku IS příliš konkretizovat. Dlouho ale mluví o ničení ropných zásob jako hlavního finančního zdroje islamistů. Podle něj by si porážka IS na Blízkém východě vyžádala až 30 tisíc amerických jednotek. Trump ale nikdy nepotvrdil, že by nasazení v takovém množství schválil.

V účinnějším boji s terorismem by podle něj pomohla změna mezinárodních úmluv – konkrétně těch, které nyní zakazují vojenské praktiky mučení. Trump také v minulosti navrhl zabíjení příbuzných radikálů jako varování pro ostatní, mnohé z podobných výroků poté stáhl zpět, nikoliv ale všechny.

Kandidát republikánů by v otázce Sýrie dal volnější ruce Rusku. Právě Moskva má podle něj lepší předpoklady k urovnání situace v Sýrii než Washington.

Hillary Clintonová

  • „Islámský stát je symbolem nového druhu ambicí, vlivu a možností. Musíme v pravou chvíli zlomit jejich růst a poté i páteř. Náš cíl není tyto islamisty odradit nebo odstavit, ale porazit a zničit.“

V boji proti IS Clintonová sází na větší roli sunnitských muslimů a Kurdů, zároveň ale vyzývá k rozšíření amerických náletů v Sýrii i Iráku. USA by podle ní měly bojovat nejen ve vzduchu, ale i na internetu a znemožnit islamistům lákat nové členy skrze sociální média. Vláda by kvůli tomu mohla více zapojit i velké technologické firmy.

Na rozdíl od současného prezidenta Obamy chce Clintonová prosadit bezletové zóny nad Sýrií. To by pravděpodobně znamenalo ostrý spor s Ruskem, které řadu měsíců bombardovalo protivládní síly v zemi.

V roce 2011 jako ministryně Clintonová uváděla, že někteří zástupci obou hlavních stran v USA vnímají syrského prezidenta Asada jako „reformátora“. Tehdy si za to vysloužila kritiku – a následně označila své výroky za tlumočení ostatních lidí, nikoliv oficiální názor sebe nebo Bílého domu.

Chladným vztahům prezidenta Obamy a izraelského premiéra Netanjahua rozhodně nepomohla jaderná dohoda s Íránem. Spojené státy jsou ale tradičním spojencem Izraele, proto se snaha o zlepšení stane jedním z hlavních cílů příštího prezidenta – nejen kvůli stabilitě v neklidném regionu.

Donald Trump

  • „Až se stanu prezidentem, vnímání Izraele jako chudého příbuzného skončí hned první den.“

Trump se jednoznačně staví za užší spojenectví se židovským státem. Ostrou kritiku dohody velmocí o íránském jádru tak činil nejviditelněji. Zároveň ale znejistil řadu Izraelců tvrzením, že v jakýchkoliv mírových rozhovorech mezi Izraelem a Palestinou zůstane neutrální.

Izrael neopomněl Trump připomenout ani ve svém nominačním projevu v Clevelandu. Hovořil o něm tehdy jako o „našem největším spojenci v regionu.“

Hillary Clintonová

  • „Nemusíme se na všem shodnout, ale vždycky jsme měli pevný závazek vůči našemu spojenectví, stejně jako závazek zajistit bezpečný demokratický stát pro židovský lid.“

Clintonová přístup Trumpa k Izraeli napadala a sama se snažila se zástupci blízkovýchodní země najít blízké vztahy. Zdůraznila, že s izraelskou bezpečností je díky svým veřejným rolím v kontaktu už 25 let a vždy se stavěla za ochranu země před raketami z Palestiny.

Navrhovala třeba navýšení zbrojních dodávek z USA. Podpořila i technologie schopné vystopovat tunely, kterými Hamas přesouvá bojovníky a bomby z Pásma Gazy.