Maďarská vlajka na ostnatém drátu u místa, odkud uteklo po roce 1956 na 200 tisíc Maďarů

60 let poté: Maďarská vzpomínka na krvavé povstání se nesla v duchu odporu proti Orbánovi

Maďaři si připomněli 60. výročí začátku protikomunistického povstání. Státní ceremoniál se odehrál před parlamentem v Budapešti. Maďarský premiér Viktor Orbán a polský prezident Andrzej Duda se zúčastní vzpomínkového koncertu. Někteří politici využili obřadů i k výpadům na své rivaly. Povstání skončilo jeho krvavým potlačením – zemřelo na 6000 lidí.

Největší akce proběhla na Kossuthově náměstí, kde se odehrávaly i tragické události staré 60 let. Začínalo se scénickým čtením, které připomnělo události z roku 1956, potom byly hudební ukázky.

Na shromáždění, kterého se zúčastnily tisíce lidí, vystoupil polský prezident Duda. „Ten přijel proto, že celé maďarské povstání začalo pokojným studentským pochodem právě 23. října 1956. Ten měl vyjádřit solidaritu polským dělníkům, kteří protestovali v Poznani proti špatným životním podmínkám v zemi a jejichž demonstrace byla násilně potlačena,“ připomněl zpravodaj ČT Lukáš Mathé.

K Maďarům promluvil i Orbán. „Řekl, že Maďaři nechtějí být v Evropě pouhou národností, ale chtějí být národem v rámci EU, což samozřejmě souvisí s jeho poněkud kritickými slovy na adresu Bruselu,“ informoval Mathé. Za kordonem policistů u Kossuthova náměstí stál dav protivládních demonstrantů. „Přinesli si píšťalky a celou dobu pískali, nejvíc ve chvíli, kdy promlouval Orbán,“ podotkl Mathé.

Maďarská vláda vytvořila zvláštní vzpomínkový výbor a vyhlásila letošek rokem maďarské svobody. Vlastní akce k výročí zahájení povstání 23. října 1956 a uctění jeho obětí ale uspořádaly i jednotlivé politické strany. „Je jasné, že každý chce z roku 1956 vytěžit politický prospěch. To je docela nechutné,“ podotkl pamětník povstání Endre Ebinger.

Video Události
video

Maďarsko vzpomínalo na krvavé povstání v roce 1956

Maďarsko vzpomínalo na krvavé povstání v roce 1956

Historik Pejša: Šlo o jediné vojenské vystoupení proti sovětské nadvládě

Zpravodaj ČT ke vzpomínkovým akcím v Maďarsku

60 let od povstání v Maďarsku

Předseda opoziční Maďarské socialistické strany Gyula Molnár vyzdvihl osobnost tehdejšího premiéra Imreho Nagye a obvinil vládní pravici, že jeho úlohu neuznává. V projevu na shromáždění řekl, že „pokroková levice“ pohlíží na tehdejšího komunistického premiéra jako  na svého největšího hrdinu. Nagy měl podle něj odvahu vést zemi ke svobodě a demokracii.

Nagy je pro mnohé symbolem pokusu o demokratizaci komunistického režimu v Maďarsku. Jeho snaha však záhy skončila tvrdým sovětským zásahem, po kterém byl Nagy postaven před soud a popraven. Rehabilitován byl teprve v roce 1989.

Předseda opoziční strany Demokratická koalice Ferenc Gyurcsány, bývalý předseda socialistické vlády, prohlásil, že současný premiér Orbán se zásadně liší od Nagyho. Orbán podle něj „pustoší svobodu a demokracii“ v zemi a ve srovnání s někdejším premiérem je šéfem „kontrarevoluce“.

Maďaři před 60 lety povstali, aby se pokusili svrhnout komunistický režim a vymanit zemi ze sovětského sevření. Revoltu 4. listopadu téhož roku potlačily sovětské tanky. Zahynulo podle odhadů až 6000 lidí. V dalších týdnech pak bylo popraveno nejméně 225 lidí a zhruba 20 tisíc putovalo za mříže.

Bohoslužbu za oběti sloužil i Duka

Rekviem za tisíce obětí maďarského povstání sloužil také pražský arcibiskup Dominik Duka v bazilice sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě. Připomněl i kardinála Józsefa Mindszentyho, který byl jedním ze symbolů krvavě potlačené maďarské revoluce.

Kvůli svému přesvědčení byl uvězněn už v roce 1944, kdy kritizoval maďarskou fašistickou vládu za zacházení s Židy. Po válce se Mindszenty dostal do sporu s komunistickým režimem, který nechal arcibiskupa v prosinci 1948 zatknout a odsoudit na doživotí.

Z vězení byl propuštěn během povstání v roce 1956. V rozhlasovém projevu tehdy vyzval k odporu proti komunistickému režimu. Po násilném potlačení revoluce se uchýlil na americkou ambasádu v Budapešti, kde v nuceném azylu strávil následujících 15 let. Teprve v roce 1971 mu bylo umožněno vycestovat do zahraničí.

Kardinál zemřel v roce 1975 v Rakousku. Po pádu komunismu v Maďarsku bylo jeho tělo přeneseno do katedrály v Ostřihomi.