Anjem Choudary byl dlouhá léta považován za nejvlivnějšího islamistu v Evropě. Před zraky britských úřadů kázal nenávist, ale díky svému obratnému jazyku a znalosti práva na něj bezpečnostní složky dlouho nemohly. Osudovou ránu nakonec dostal z vlastních řad, když jeden z jeho příznivců vyvěsil na internet záznam Choudaryho přísahy Islámskému státu. Za podporu terorismu byl nyní odsouzen k pěti a půl letům vězení.
Našeptávač teroristů Choudary nabádal ostatní k činům, které sám nikdy nedělal
Až bude vaše dítě ve škole a učitel položí otázku 'Co si přeješ, až vyrosteš, po čem toužíš?', mělo by říci 'Toužím po tom, aby islám ovládl celý svět včetně Británie'.
Dvacet let postával Anjem Choudary s megafonem v ruce v ulicích britských měst, před mešitami i v nákupních centrech a snažil se svými projevy vrazit klín mezi muslimy a zbytek britské populace. Jeho oblíbenou vizí byla muslimská vlajka vlající nad Downing Street. „Muslimové posilují, aby prosadili právo šaría… Pákistán, Afghánistán a snad, mí milí muslimové, jednou i Londonistán,“ rozhlašoval.
Jako vystudovaný právník přesně věděl, co si ve svých projevech může dovolit. Kam až zajít, aniž by porušil zákony. Anjem Choudary nikdy osobně nesestrojil žádnou bombu a nenaplánoval teroristický útok. Přesto jej britské bezpečnostní složky považovaly za jednu z nejnebezpečnějších osob v zemi.
„Je vlivný díky svému charismatu. Je neuvěřitelně šarmantní, chytrý a dobře ví, jak manipulovat s lidmi. Když se s ním prvně v životě setká nějaký mladý kluk, často je jím zcela učarován. On totiž přesně ví, co chcete a co potřebujete – a mnoho chlapců to nachází právě u něj,“ podotýká filmař Rob Leech, který strávil pozorováním Choudaryho řadu let.
Konečné rozhodnutí, zda se uchýlit k násilí, ale vždy učinil každý sám za sebe. Mezi Choudaryho posluchači byl i Omar Šaríf, který se v roce 2003 odpálil v Tel Avivu, nebo Bruthom Ziamání, odsouzený na 12 let za plánování krveprolití v Londýně.
Choudary uspořádal po zabití Usámy bin Ládina protestní akci před americkou ambasádou v Londýně
Choudaryho vidění světa táhlo zástupy mladých lidí rozladěných svým životem
Kombinace provokací, ideologie nenávisti a charismatu táhly k Choudarymu zástupy posluchačů. Doslova viseli na každém jeho slově. „Vyzýval ostatní, aby podporovali Islámský stát, zakázanou organizaci, která prováděla něco, co on sám by nikdy nedělal. Trvalo to roky, ale naplno se to projevilo až v souvislosti s válkou v Sýrii,“ zdůraznil redaktor BBC
Dominic Casciani.
Choudaryho myšlení je podle něj velice jednoduché. V jeho podání existují jen dva světy – svět víry (ten muslimský) a svět nevíry a pochyb, jenž zahrnuje všechno ostatní. Což samozřejmě znamená, že spolu nemohou koexistovat a přítomnost jednoho ohrožuje ten druhý.
Liberální demokracie, právní stát či osobní svoboda jsou podle Choudaryho urážkou Alláhovy vůle. Jediným řešením je vznik celosvětového islámského státu, který se bude řídit výhradně právem šaría. Zjednodušené vidění světa bylo přesně to, co spousta mladých lidí rozladěných ze svého života hledala.
„Nikdy jsem Choudaryho neslyšel otevřeně schvalovat akty násilí a terorismu,“ přiznává Adam Deen, člen think thanku Quilliam Foundation bojujícího proti extremismu. „Ale panovala kolem něj atmosféra, jež je mlčky schvalovala.“
Choudary během jedné ze svých akcí před londýnskou mešitou
Osudové setkání s Umarem Bakrím
Dnes 49letý Choudary začal svá studia na medicíně, brzy z ní ale přestoupil na právo. Během studentských let se nevyhýbal divokým večírkům a alkoholu. Právě během pobytu na univerzitě ale našel cestu k Bohu. Výrazně jej ovlivnilo setkání s Umarem Bakrím, klerikem syrského původu, který si nyní odpykává v Libanonu doživotní vězení za podporu militantní skupiny bojující proti místní vládě.
Právě Bakrí je považován za jednoho ze zakladatelů islamisticko-džihádistické politiky, která se ve Velké Británii vyvinula v průběhu 90. let.
Choudary se postupně stal Bakrího pravou rukou a když po útocích v Londýně v roce 2005 Bakrí opustil zemi (aniž by do nich byl osobně zapojen), Choudary převzal jeho vůdčí pozici. Pokračoval ve svých provokacích a vyloženě si užíval pozornost médií, kterou jimi na sebe strhával (například když navrhl zavést sociální dávky pro džihádisty). Vedl organizaci Islam4UK, tu ale britské úřady v roce 2010 zakázaly.
obrázek
Vznik chalífátu po delším váhání podpořil
Zlomový okamžik pro kazatele přišel v červnu 2014, kdy radikálové vyhlásili na Blízkém východě svůj chalífát „Islámský stát“ a začali v něm uplatňovat právo šaría. Došlo tak k naplnění Choudaryho vizí (i když v notně okleštěné formě) a jeho spolupracovníci žádali, aby zaujal jasné stanovisko.
„Musíme zaujmout pozici – dost přešlapování,“ tlačil na Choudaryho po několika dnech mlčení jeden z jeho důvěrníků. Po dlouhé poradě se spolupracovníky nakonec vydal Choudary jednoduchou zprávu: „Nechť přeje Alláh chalífovi úspěch.“
Počítal s tím, že jeho podpora Islámskému státu je podporou politického konceptu, nikoliv teroristické skupiny, která se za ním skrývá. Tuto nuanci ovšem mnoho z jeho posluchačů nerozlišovalo a začalo balit kufry na cestu do Sýrie. Odhaduje se, že jen na základě Choudaryho vlivu odjelo z Británie na syrská bojiště kolem pěti set lidí.
Britská muslimská komunita se od Choudaryho distancovala
Přesto, že s Choudaryho názory drtivá většina muslimské komunity v Británii nesouhlasila (kazatel byl dokonce vyloučen ze všech mešit), Choudary si byl svou neotřesitelnou pozicí dál jistý. Nepřestával provokovat – navrhl třeba přestavění Buckinghamského paláce na mešitu – a hojně vystupoval v médiích.
Michael Adebolajo před soudem
Osudným se mu stala až přísaha věrnosti Islámskému státu, kterou jeden z jeho příznivců zveřejnil na internetu. Policie tím konečně získala neotřesitelný důkaz jeho podpory zakázané organizaci.
Soudu se také podařilo Choudaryho spojit s konkrétní teroristickou událostí, když prokázal, že Michael Adebolajo, jeden z vrahů britského vojáka Leea Rigbyho, ubitého na londýnské ulici v roce 2013, chodil na protesty pořádané Choudarym. Kromě toho získali policisté důkazy, podle nichž měl klerik vazby na stovky džihádistů.
Obžaloba pro nejvlivnějšího radikálního islamistu v Evropě žádala dvacet let vězení. Konečných pět a půl roku je tedy překvapením.