Renesance vzducholodí? V Británii vzlétl největší stroj, Rusko v nich vidí budoucnost dopravy

V Británii poprvé vzlétl na oblohu největší létající stroj na světě. Hybridní vzdušné plavidlo Airlander 10 kombinující prvky vzducholodě a letadla měří 92 metrů, což je asi o patnáct metrů víc než největší civilní letouny. Stroj vyvíjela americká vláda, za jeho uvedením do provozu ale stojí britská soukromá společnost. Návrat vzducholodí na oblohu zamýšlí také Rusko, které před týdnem oznámilo nový projekt dopravního koridoru mezi Sibiří, Dálným východem a Arktidou.

Airlander 10 vzlétl ve středu na letišti v britském Bedfordu před zraky stovek zvědavců. Stroj lehčí než vzduch na nebi kroužil asi půl hodiny a pak opět bezpečně přistál. Ve vzduchu ale může fungovat nepřetržitě až pět dní, bez posádky dokonce dva týdny.

Vzducholoď, kterou britská společnost HybridAir Vehicles původně vyvíjela pro americkou armádu, je naplněná nehořlavým héliem. Vznášet se dokáže ve výšce až 4900 metrů, letět rychlostí až skoro 150 kilometrů v hodině a setrvat ve vzduchu až dva týdny.

„Je to velká britská inovace,“ pochvaloval si ředitel společnosti Stephen McGlennan, podle kterého si stroj najde mnoho zákazníků ve vojenském i civilním odvětví.

  • Délka: 92 metrů
  • Šířka: 43,5 metru
  • Cena v přepočtu: 750 milionů korun
  • Maximální nosnost: 10 tun
  • Maximální rychlost: 150 km/h

Technologický zázrak

Airlander vznikl úpravou vzducholodě LEMV vyvíjené původně pro americkou armádu. Ta měla mít úplně jiné technické parametry a sloužit měla jako pozorovací stroj v Afghánistánu. Ve vzduchu mohla vydržet až 21 dní bez doplňování paliva. Roku 2012 ale Američané od smlouvy odstoupili a britská společnost se rozhodla přestavět stroj pro komerční účely.

Airlander 10 má být zcela bezpečný stroj, jemuž by neměl hrozit osud německého Hindenburgu, ale dokonce by měl být spolehlivější než moderní letadla. Jako nosného média využívá helium, které je nehořlavé. Potah lodi je vytvořen z nejmodernějších polymerových tkanin Kevlar, Mylar a Vectran. Se všemi  těmito třemi materiály se počítalo již při konstrukci armádní verze - měly odolávat nejen nástrahám počasí a únavě materiálu, ale dokonce i střelbě klasickými pěchotními zbraněmi.

Německá vzducholoď LZ 129 Hindenburg byla zničena požárem 6. května 1937 při přistávání na letišti Lakehurst v New Jersey. Z 97 osob na palubě při této katastrofě zahynulo 13 pasažérů a 22 členů posádky, navíc zemřel jeden člen pozemního personálu. Celkem si katastrofa vyžádala 36 životů. O příčinách katastrofy se dodnes vedou spory. Existuje několik teorií včetně technické závady nebo sabotáže.

Požár německé vzducholodi Hindenburg při přistávání na letišti Lakehurst v New Jersey (6. května 1937)
Zdroj: Scherl/ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo

K čemu bude sloužit?

Vzducholoď unese deset tun nákladu. Nezdá se to mnoho, ale jde o stejné množství, jaké unese americký dopravní vrtulník Chinook CH-47. Obejde se bez rozjezdové dráhy potřebné pro letadla i bez pozemní asistence, kterou vyžadují klasické vzducholodě jištěné lany. Firma plánuje zvýšit svou konkurenceschopnost tím, že vyrobí ještě mohutnější stroj o nosnosti 50 tun. 

Hlavním účelem vzducholodě má tedy být levná přeprava velkého množství nákladu na středně velké vzdálenosti.  Ve vzduchu se udrží až pět dní, k přepravě cestujících však není příliš vhodná kvůli nízké cestovní rychlosti - pohybuje se maximálně rychlostí kolem 150 kilometrů za hodinu.

Projekt spolufinancovala britská vláda a Evropská unie - obě organizace si podle vyjádření společnosti HybridAir Vehicles myslí, že by se vzducholoď dala využít i na jiné účely, než je pouhá doprava. Zejména dlouhá doba, kterou je schopná strávit ve vzduchu bez potřeby doplňovat palivo, z ní činí ideální stroj na hlídání pobřeží nebo monitorování důležitých akcí. Využití stroje pro bezpečnostní a obranné účely se tedy jednoznačně nabízí.

Rusko chce vzducholodí spojit Sibiř s Arktidou

Ruská vláda minulý týden oznámila záměr vytvořit nový systém dopravních koridorů, které by právě pomocí vzducholodí spojily Transsibiřskou magistrálu s Bajkalsko-amurskou magistrálou. Obsluhovat by měly Rusko od Sibiře, přes Dálný východ až po Arktidu.

Projekt ruské Bezpečnostní rady, Ruské akademie věd a Moskevské státní univerzity s názvem United Eurasia (Spojená Eurasie) by měl být dokončen do roku 2035. Jeho odhadovaná cena je 200 až 240 miliard dolarů.

Podle poradce prezidenta Vladimira Putina Igora Levitina bude ale Rusko muset hledat soukromé investory, protože prostředky na realizaci tohoto projektu ve federálním rozpočtu chybí.