Karadžić se odvolal proti čtyřicetiletému trestu za válečné zločiny

Někdejší vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić se odvolal proti 40letému trestu, který mu letos v březnu udělil haagský tribunál. Oznámila to agentura AFP s odvoláním na právníky. Karadžićovi tehdy byla uznána vina za válečné zločiny včetně genocidy na bosenských muslimech ve Srebrenici.

Rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) nebyl pravomocný a Karadžić už dříve dal najevo, že se proti němu hodlá odvolat.

ICTY uznal Karadžiče vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, včetně genocidy v souvislosti se srebrenickým masakrem. Bosenskosrbské síly při něm v červenci 1995 povraždily podle některých odhadů až 8 tisíc zajatých mužů muslimské (nyní bosňácké) národnosti.

Odpovědný je také za brutální obléhání Sarajeva, během něhož bylo zabito přes 10 tisíc lidí, včetně patnácti set dětí. Vinným shledali soudci Karadžiče i z pronásledování, vyhlazování, vražd, deportací, nelidských činů spojených s násilným přemísťováním obyvatelstva, z nezákonných útoků na civilisty a z braní příslušníků mírových sil OSN jako rukojmích.

Karadžić spolu s generálem bosenskosrbských vojsk Ratkem Mladičem
Zdroj: Reuters
Karadžić se před spravedlností ukrýval více než deset let, než byl zadržen v červenci 2008 v Bělehradě. Proces s ním začal v říjnu 2009, jen rozsudek soudci připravovali více než rok a půl. Probírali se zhruba 11 500 předloženými doklady a desítkami tisíc stránek výpovědí. Během procesu, který začal před sedmi lety, vypovídalo téměř šest stovek svědků.

Memento zvané Srebrenica

Šlo o dějiště největšího masakru v Evropě od druhé světové války. Tehdejší výsměch požadavkům mezinárodního společenství, dobytí muslimské enklávy a následný masakr více než osmi tisíc lidí. To vše se pojí s městem Srebrenica ukrytém v lesnatých hvozdech poblíž dnešních hranic Srbska.

Pietní místo ve Srebrenici
Zdroj: REUTERS

Útok na enklávu o rozloze 150 kilometrů čtverečních začal 6. července raketovým ostřelováním a Srbové v obavě před leteckými útoky NATO zprvu postupovali pomalu. Nálety ale nepřišly a do srbských rukou navíc padlo 30 Nizozemců, kteří sloužili na předsunutých hlídkových postech.

Krátce před pádem města letouny nakonec zaútočily, další bombardování, které by mohlo změnit situaci na bojišti, ale bylo odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatých vojáků.

Srbské jednotky vstoupily do samotného města od jihu kolem čtvrté hodiny odpoledne 11. července 1995. Většina z obyvatel Srebrenice, hlavně ženy a děti, se v té době soustředila u základny vojáků OSN ve vsi Potočari severně od města. Podle odhadů se tam tísnilo až 30 tisíc lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužů. Právě z nich se o několik desítek hodin později staly první oběti vraždění. Podle svědků Srbové mnohé z nich na místě zastřelili, další odvezli pryč.

Muži, vojáci a civilisté, doprovázení asi desítkou žen z významných srebrenických rodin, se pak kolem půlnoci na 12. července vydali na cestu přes hory do Tuzly. Ze zhruba 13 tisíc lidí se jich ale do cíle více než padesátikilometrového pochodu dostala jen třetina. Během cesty se kolona několikrát střetla se srbskými jednotkami. Část lidí padla, mnoho vyčerpaných uprchlíků ale Srbové zajali a později zabili podle předem připraveného plánu.

Právě události ve Srebrenici označil Mezinárodní soudní dvůr OSN za genocidu. Za účast na masakru odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i Haagu desítky lidí k mnohaletým trestům. Ten, který stál nad nimi, si verdikt vyslechne po více než dvaceti letech od masakru.

Vzestup pýchy a nacionalismu vedl k etnickým čistkám

Šlo o krvavou dohru po rozpadu někdejší sjednocené Jugoslávie pod Josifem Brozem Titem. Válečný konflikt v Bosně a Hercegovině si vyžádal životy více než 100 tisíc lidí. Zhruba 2,2 milionu obyvatel kvůli němu muselo opustit své domovy.

Drobné šarvátky, jež vypukly v březnu 1992, přerostly po vyhlášení samostatnosti země 5. dubna v regulérní válku. Země, obývaná katolickými Chorvaty, pravoslavnými Srby a islám vyznávajícími Bosenci, doplatila na nenaplněné mocenské ambice, ale i na letité a dlouhodobě neřešené spory mezi národy.

Vše vypuklo už v roce 1991, kdy se Jugoslávií prohnala vlna nacionalismu. Tehdy opustily jednotný stát jako první Slovinsko, Chorvatsko a Makedonie. V únoru příštího roku se o totéž pokusila i Socialistická republika Bosna a Hercegovina. V mnohonárodnostní zemi, složené z pravoslavných Srbů, katolických Chorvatů a muslimských Bosenců, se ale v dubnu rozpoutal krvavý válečný konflikt, který trval přes 3,5 roku.

Krutostí se dopustily všechny strany. Nejvíc válečných zločinů ale spáchaly srbské jednotky. V listopadu 1995 konflikt pod tlakem USA a NATO ukončily Daytonské mírové dohody. Vznikla tak federativní Bosna a Hercegovina, složená z muslimsko-chorvatské federace a Republiky srbské. V čele země stojí Prezidium. Má tři členy, kteří se ve vedení střídají každých 8 měsíců. Země je stále nestabilní, i když před nedávnem formálně požádala o členství v EU.