Solar Impulse 2 po přistání v Seville

Solar Impulse 2 zdolal Atlantik, uvítala ho španělská Sevilla

Švýcarský experimentání letoun na solární pohon Solar Impulse 2 překonal Atlantický oceán a přistál ve španělské Seville. Z New Yorku se vydal na předposlední etapu cesty kolem světa v pondělí. V kokpitu se střídají Švýcaři Bertrand Piccard a André Borschberg.

Letadlo poháněné výhradně sluneční energií dokončilo patnáctou část obletu Země. Ve Španělsku se začne připravovat na závěrečný úsek, který ho přivede do Abú Zabí, kde zahájil cestu kolem světa loni v březnu. „Po dlouhé noci s turbulencí a málem spánku vidím první paprsky denního světla,“ tweetoval ráno Piccard z letadla.

Přistávat se původně mělo ve francouzské metropoli 

Letoun měl původně místo Sevilly přistát v Paříži, aby uctil průkopnický let Charlese Lindbergha z roku 1927. Meteorologové ale na tento týden předpovídali ve Francii bouřky, takže byla vybrána bezpečnější varianta, píše BBC. 

„Byl to kouzelný zážitek strávit tři dny a tři noci nad mytickým oceánem, jakým je Atlantik. Bylo to kouzelné i ze symbolického hlediska, protože je to poprvé, co Atlantik přeletělo letadlo na sluneční pohon.“

Bertrand Piccard, pilot

Zatím nejdelší etapou obletu byla trasa z japonské Nagoji na Havaj. Měřila 6457 kilometrů a pětidenní let tehdy zajistil třiašedesátiletý Borschberg. Na Havaji měl Solar Impulse 2 téměř desetiměsíční pauzu, protože se řešily problémy s bateriemi.



Původně se počítalo s tím, že celý oblet potrvá pět měsíců. Prvním dnem letu byl 9. březen 2015 a další etapy vedly ze Spojených arabských emirátů přes Omán, Indii, Barmu, Čínu, Japonsko a USA.

Cílem projektu není ani tak změnit budoucnost letectví, ale spíše propagace využití solární energie, která je jediným zdrojem pohonu letounu.

Vylepšenou verzi letounu Solar Impulse představili piloti Piccard a Borschberg v dubnu 2014. Oproti předchozímu modelu má Solar Impulse dvě dokonalejší lithiové baterie, které pomocí 17 248 fotovoltaických článků uchovávají energii získanou ze Slunce.

Baterie dohromady váží 633 kilogramů a podle švýcarských pilotů umožňují stroji teoreticky neomezenou samostatnost. Solární stroj váží celkem jen 2,3 tuny, tedy asi jako větší osobní automobil.

V noci je maximální rychlost letadla omezena na 46 kilometrů za hodinu, aby se baterie nevyčerpaly. Fotovoltaické články pokrývají křídla s rozpětím 72 metrů. Přestože tímto rozpětím předčí Boeing 747 jumbo jet, jeho hmotnost je 150krát menší, pouhé dvě a půl tuny. Podle Piccarda by za 50 let mohla solární letadla přepravovat i padesát cestujících.