Norský vzor? Odpůrci EU vzhlíží k Oslu, stejně se řídíme Bruselem, varují Brity Norové

Britové před referendem řeší, jak by vypadaly vztahy s Bruselem, pokud by země odešla z Unie. Zastánci brexitu uvádějí jako modelový příklad mimo jiné Norsko – prosperující zemi, která má přístup k jednotnému trhu, aniž by se musela vzdát suverenity. Řada norských podnikatelů a politiků ale Brity od odchodu z EU odrazuje, v praxi se totiž Norové řídí bruselskými zákony víc než těmi svými. Při rozhodování o normách ovšem musí opustit místnost.

Norsko
Zdroj: ČTK/DPA Autor: Patrick Pleul

Obhájci brexitu řeší hlavně budoucí model obchodních vztahů s Bruselem. Někteří zmiňují Švýcarsko, jiní právě Norsko. Jde o klíčové téma – do zemí EU jde totiž polovina veškerého britského zboží. Odpůrci EU tvrdí, že Británie si bude s Bruselem i nadále vyměňovat auta nebo víno, přičemž obchod bude oproštěn od unijní byrokracie.

Norští politici i podnikatelé ale Brity před podobnými vizemi varují. I jejich země musí dodržovat unijní pravidla a předpisy, přestože o nich nemůže rozhodovat. „Ano, máme přístup k jednotnému trhu. Ale také podléháme právním předpisům, které nemůžeme ovlivnit. Velká Británie má v Unii zásadní vliv, proč by se ho vzdávala?,“ říká generální ředitelka Confederation of Norwegian Enterprise Kristin Lundová.

V Bruselu musejí Norové opustit jednací sál, když se přijímají klíčová rozhodnutí, která vyžadují souhlas všech 28 členských států, píše na webu norská odbočka zpravodajského serveru The Local. „Čekám na chodbě, zatímco uvnitř diskutují ministři školství (na oběd se k nim připojit můžu),“ napsal na Twitteru v roce 2013 norský ministr školství Torbjörn Röe Isaksen v jasné ukázce neschopnosti země ovlivnit rozhodování.

Evropská komise
Zdroj: isifa/Lidové noviny
Autor: Alžběta Jungrová

Oslo doplácí na pozici outsidera, někdy ale i uspěje

Na status outsidera doplatilo Norsko nedávno během schvalování unijního zákona o zákazu daňových pobídek, kterými chtěla země podpořit podniky v odlehlých oblastech. Firmy se o nařízení dozvěděly na poslední chvíli, jelikož norské orgány nebyly zapojeny do rozhodování, připomněl list The Washington Post.

Norsku se naopak podařilo ovlivnit změny ve směrnici o právech spotřebitelů v roce 2008, kdy lobbovalo v Evropské komisi. Ozývají se i hlasy, že Británie by mohla mít větší vliv mimo Unii. „Pokud velký členský stát opustí EU, může to donutit Brusel změnit způsob, jakým funguje, řekne si, že možná zašel moc daleko,“ konstatoval dopravní manažer z Norské krajské rady Willfred Nordlund.

Volný pohyb osob platí i v Norsku

Nejde přitom pouze o obchod, mezi další základní princip nastavený v EU patří volný pohyb osob. Stoupenci brexitu volají po razantním omezení imigrace, která je v poslední době v Británii na rekordní úrovni. „Pokaždé, když o tom s Brity mluvím a začnu vysvětlovat, jak (dohoda Norsko–EU) funguje, říkají, že si nemyslí, že by něco takového fungovalo pro Velkou Británii,“ uvedla norská premiérka Erna Solbergová. 

„V roce 1994 jsme při referendu udělali chybu, ztratili jsme suverenitu bez náhrady. Norští politici teď varují Velkou Británii před odchodem.“

Erik Eriksen Oddvar, ředitel evropských studií na univerzitě v Oslu

Mezi několik málo oblastí, kde si Norsko udrželo nezávislost, patří zemědělství a rybolov, cla, justice nebo vnitřní záležitosti. Další obory jsou ale v jiné situaci. „Veškerá pravidla, která se týkají ochrany zaměstnanců, registrace výrobků, jsou určována pravidly v EU. Jsou věrnou kopií evropských pravidel,“ říká výkonný ředitel malé firmy Nordox specializující se na prostředky proti plísním a houbám a protinánosové barvy Lars Tomasgaard.

Problematická je pro Norsko plánovaná dohoda TTIP mezi EU a USA. Oslo totiž stále neví, zda bude její součástí. Pokud budou na základě dohody zrušena cla v transatlantickém obchodu, evropští konkurenti Norska budou moci přicházet na severoamerický trh s levnějšími výrobky a zvýší se také severoamerická konkurenceschopnost v Evropě. To se týká i norského lososa, což je jeden z hlavních vývozních artiklů.

Norsko navíc hodně přispívá do evropského rozpočtu, i když v EU není; pro období 2014 až 2021 bude tato částka dosahovat 391 milionů eur ročně.

Norové v referendu v roce 1994 těsně odmítli členství v Unii, do níž nechtěli hlavně zemědělci a rybáři. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Norové ani ve 21. století nechtějí nic měnit. Podle některých hlasů jde o důsledek špatných historických zkušeností – Norsko bylo čtyři století pod dánskou nadvládou a sto let bylo svázáno se Švédskem (až do roku 1905). Během druhé světové války okupovali zemi Němci.

V Norsku platí zhruba pět tisíc unijních norem

Norsko je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru (EEA), a může tudíž uplatnit právo veta a postavit se proti evropským nařízením, kvůli obavám z následků ho ale nikdy nevyužilo.

Od vzniku EEA bylo naopak do norské legislativy začleněno asi 10 tisíc zákonů EU, z nichž polovina je stále v platnosti, uvádí The Local. Britský Telegraph dokonce upozorňuje, že podle nezávislé studie zveřejněné norskou vládou v roce 2012 země přijala tři čtvrtiny všech unijních směrnic – ne všemi se ale Norové řídí.

„Odpůrci vstupu do EU v roce 1994 zvítězili, ale od té doby zaznamenali řadu ztrát. Integrační proces totiž probíhá automaticky, jelikož jsme součástí rozvíjejícího se vnitřního trhu. A žádné nové referendum na toto téma se nečeká,“ podotkl expert na evropské záležitosti na univerzitě v Oslu Öivind Bratberg.

Ten považuje vyzdvihování norského modelu jako příkladu pro Británii za „obrovské nedorozumění“. „Pro Británii by to prostě nefungovalo. Víc problémů by to vytvořilo, než by jich bylo vyřešeno. Britové by ztrátou členství sice získali oficiálně nezávislost, ale za cenu obrovské ztráty demokracie,“ řekl.

„Norská vláda se rovněž domnívá, že by měla Británie v EU setrvat. V těchto dnech Evropa čelí spoustě problémů, ať už je to migrace, klimatické změny či vytváření nových pracovních míst. Je zapotřebí více spolupracovat v inovacích a výzkumu… To si žádá jednotnější Evropu.“

Elisabeth Aspakerová, norská ministryně pro evropské záležitosti

Spolu s Lichtenštejnskem, Islandem a Švýcarskem je Norsko také členem Evropského hospodářského prostoru (EHP), na jehož území platí stejně jako v EU volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. EHP umožňuje pěti milionům obyvatel Norska volný přístup na evropský vnitřní trh s 500 miliony spotřebiteli.

Londýn by se mohl pokusit k EHP přidružit, to by ovšem musely odsouhlasit členské státy, a je otázkou, zda by Brity přizvali. Podle norské ministryně pro evropské záležitosti Elisabeth Aspakerové je lepší současný stav věcí. „Byla by škoda, kdyby se Unie dělila a tak velká země jako Británie by odešla,“ podotkla.

Norové mají na rozdíl od Britů smlouvy se zeměmi mimo EU

Do Evropské unie míří 80 procent norského exportu a přichází z ní 60 procent norského dovozu. U Británie je to pouze polovina vývozu, pro Oslo je ale mnohem snazší sjednat si dohody se zeměmi mimo EU jako Singapur nebo Kanada, protože tak učinilo již dlouho před Unií. Norsko bylo dokonce na pokraji podepsání dohody s Čínou – druhou největší světovou ekonomikou.

Někteří skandinávští euroskeptici Brity zrazují, aby se vydali ve stopách Norska. „Evropský hospodářský prostor je lepší než členství v Evropské unii. Ale kdyby bylo po mém, volila bych bilaterální dohodu, protože jako člen EHP musíme přijímat některá evropská pravidla a vliv EU je podle mého názoru příliš silný,“ uvedla Kathrine Klevelandová, která stojí v čele norské lobbistické skupiny „Ne Evropské unii“.

Prosperující země fjordů, kde unijní politika nevadí

Jakoukoli nespokojenost s EEA přebil růst norské ekonomiky, která dlouhá desetiletí těží z nerostného bohatství v Severním moři. Prosperita země je až zarážející ve srovnání s vleklou hospodářskou krizí zadlužené nezaměstnané Evropy, píše Washington Post.

Nezaměstnanost je v Norsku hluboko pod průměrem EU, země naopak patří téměř na vrchol žebříčku OECD hodnotící pracovní podmínky, vzdělávání a rovnost.

Podle vedoucího prounijní lobbistické skupiny Jana Erika Grindheima je stěžejní, že politika EU obecně odpovídá norským zájmům. „Rozhodnutí vycházející z Bruselu nejsou tak špatná,“ řekl Grindheim. „To je jediný důvod, proč se tu lidé nebouří,“ míní.

Referendum o EU se koná ve čtvrtek 23. června a podle posledních průzkumů těsně vedou stoupenci Brexitu. Pokud se Britové rozhodnou odejít, diplomaté budou mít dva roky na vyjednání podmínek, zástupci EU ale už varovali, že v případě brexitu nebudou s Londýnem jednat v rukavičkách.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v květnu zdůraznil, že „dezertéry nebude vítat zpět s otevřenou náručí“. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble zase v nedávném rozhovoru pro list Der Spiegel řekl, že Británie by tak přišla o přístup na společný evropský trh. Napětí stoupá v Británii i v Bruselu – jasno bude už za devět dnů.