Populisté napříč Evropou si mnou ruce: V Rakousku těsně vítězí euroskeptik a odpůrce migrace Hofer

Rakouské volby hlavy státu jsou dramatem do poslední chvíle. Podle předběžných výsledků zvítězil s 51,9 procenta euroskeptik a populista Norbert Hofer – kandidát Svobodných (FPÖ), kteří slibují uzavření hranic před migranty. Ekonom a proevropský politik Alexander Van der Bellen získal 48,1 procenta hlasů. Konečné výsledky budou až v pondělí – rozhodnou korespondenční hlasy. Pokud by skutečně zvítězil Hofer, byl by to další pozitivní signál pro sílící populistické strany napříč Evropou.

Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen
Zdroj: REUTERS Autor: Heinz-Peter Bader

Kandidáta Svobodných volila v prvním kole třetina lidí, což byl pro Svobodné historický úspěch. Ve druhém kole získal Hofer podle předběžných výsledků o 3,8 procentního bodu víc než Van der Bellen. Z vyrovnaného souboje je patrné, jak moc rozdílné osobnosti a vize kandidátů štěpí rakouskou společnost.

Rakouská města pro Van der Bellena 

Hofer zřejmě uspěl ve spolkových zemích Burgenland, Korutany a Štýrsko, zatímco Van der Bellen v Horních Rakousích, Vorarlbersku, Tyrolsku a ve Vídni. Obecně platí, že Hofer zvítězil ve vesnických oblastech a Van der Bellenovi se dařilo ve městech, uvedl portál kurier.at.

„Je logické a očekávatelné, že velká města budou spíš kosmopolitní, liberálnější, a proto v nich zvítězil Van der Bellen, který je reprezentantem liberálního světa, zatímco Hofer je produktem toho, co nyní vidíme v Evropě, a to je strach z uprchlíků, ze ztráty vlastní identity, což můžete vidět hlavně na venkově.“

Matěj Trávníček, politolog FSV UK

Van der Bellen je známý svými proevropskými a prouprchlickými postoji. „V těchto volbách jde o směřování země. Jde o výběr mezi otevřeným proevropským Rakouskem, na které můžeme být hrdí, a něčím, co je malé nebo zpátečnické,“ konstatoval politik. Zdůraznil také, že by nepřipustil vládu pod vedením FPÖ, ani kdyby vyhrála parlamentní volby.

Video Horizont ČT24
video

Infarktové finále rakouských prezidentských voleb

„Zvolení Van der Bellena by znamenalo de facto pokračování dosavadní politiky, názorově je velmi blízký bývalému kancléři Werneru Faymannovi a dosluhujícímu prezidentovi Heinzi Fischerovi,“ poznamenal politolog Vít Hloušek. 

Profil

Norbert Hofer, kandidát Svobodných

Od října 2013 je druhým místopředsedou Národní rady. Narodil se 2. března 1971 ve Vorau, vystudoval Vysokou školu leteckých technologií v Eisenstadtu. V letech 1991 až 1994 pracoval jako systémový inženýr v letecké společnosti Lauda Air. V letech 1996–2007 byl tajemníkem Svobodné strany Rakouska (FPÖ) pro Burgenland, v letech 2006–2015 mluvčím pro otázky energetiky a životního prostředí pro FPÖ v Národní radě. Některé jeho postoje k energetice jsou blízké straně Zelených. Je ženatý a má čtyři děti.

 

Pokud by zvítězil Hofer, znamenalo by to zemětřesení na rakouské politické scéně, kde se dlouhá desetiletí střídají u moci lidovci a sociální demokraté (SPÖ). Po neúspěchu jejich kandidáta v prvním kole byl nucen rezignovat kancléř Faymann – nahradil ho manažer, bývalý šéf rakouských drah Christian Kern.

Podle odborníků pramení nespokojenost voličů s velkou koalicí hlavně z obav z klesající životní úrovně, zejména v souvislosti s rostoucí nezaměstnaností, ale svou roli hrají i obavy z dopadů migrační krize.

Video Události
video

Napětí do poslední chvíle: Rakušané čekají na nového prezidenta

Napětí do poslední chvíle: Rakušané čekají na nového prezidenta

Každý druhý prvňáček ve Vídni je přistěhovaleckého původu

Přistěhovalci nyní tvoří více než pětinu obyvatel 8,6milionového Rakouska. Zůstalo zde navíc asi 90 tisíc uprchlíků z loňského roku, než země začala omezovat migrační vlnu uzavíráním jižních hranic. „Ve Vídni je více než polovina všech začínajících školáků přistěhovaleckého původu,“ říká prezident rakouského Insitutu pro evropské a bezpečnostní politiky (AIES) Werner Fasslabend, „V některých školách je to 80 procent. Takže si dokážete představit, že na tom mohou populisté stavět,“ podotkl expert.

Hofer, který u sebe nosí zbraň, pár dnů před druhým kolem zdůraznil, že bude tvrdě bojovat proti radikálům a zdůraznil, že pro migranty není v zemi místo. Avizoval rovněž, že by nechtěl žádnou ministryni v šátku, jelikož to považuje za symbol útlaku.

Politik, který v devadesátých letech hlasoval proti vstupu země do EU, odmítá hlubší integraci uvnitř EU i vstup Turecka do EU. „Pozice Rakouska by se otočila, přiřadilo by se k velmi euroskeptickým zemím,“ konstatoval politolog Vít Hloušek.

Zástupce Svobodných také avizoval, že by jako prezident neváhal rozpustit parlament a vyhlásit předčasné volby. V nich by měla největší šance právě jeho FPÖ, kterou by podle průzkumů volila necelá třetina Rakušanů. 

Populisté doufají v zahájení „vlastenecké revoluce“

Případné vítězství Hofera je strašákem pro unijní politiky. Šéf europarlamentu – socialista Martin Schulz varoval, že by to „změnilo charakter Evropy“. Populisté napříč Evropou naopak doufají v začátek celoevropské vlastenecké revoluce namířené proti stávajícímu systému. Radovala by se kupříkladu šéfka nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová, která má šanci uspět v příštích prezidentských volbách ve Francii.

Předseda nizozemské Strany pro svobodu Geert Wilders nedávno Telegraphu řekl, že vítězství Svobodných v Rakousku by otevřelo dveře k reformě celé evropské politické scény. „Stejně jako brexit by to motivovalo lidi po celé Evropě. Viděli by, že nejsme outsidery na politické scéně. Je to realita, takhle bude vypadat budoucnost v mnoha evropských zemích,“ je přesvědčen Wilders.

Rakouský prezident má tradičně v první řadě hlavně úlohu reprezentovat, mezi jeho funkce ale patří i jmenování kancléře nebo možnost odvolat vládu či vrchního velitele armády.

Rakouští prezidentští kandidáti
Profil

Alexander Van der Bellen

Finanční expert a lídr rakouské ekologické strany v letech 1997–2008. Od roku 2012 zasedá ve Vídeňské obecní radě. V letech 1994–2012 byl poslancem Národní rady za Zelené, se kterými již dříve spolupracoval jako nezávislý odborník. Vedení strany převzal v roce 1997 a o dva roky později se stal i vedoucím jejich poslaneckého klubu v Národní radě. Narodil se 18. ledna 1944 ve Vídni, jeho matka byla původem Estonka, otec Rus s nizozemskými kořeny. Mládí strávil v Tyrolsku, vystudoval ekonomii na univerzitě v Innsbrucku, kde později působil i jako odborný asistent a mimořádný profesor. V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem národohospodářství na Vídeňské univerzitě. K Zeleným vstoupil v roce 1992.

 

K volebním urnám dnes podle odhadů ARGE přišlo 72 procent voličů, což je o 3,5 procentního bodu více než před měsícem v prvním kole, kdy hlasovalo 68,5 procenta voličů.