Robert Fico v rozhovoru pro ČT: Nikdo nás nepřinutí navozit na Slovensko migranty

Stabilní vláda SMERu a další politické strany, nebo slepenec několika pravicových stran - to jsou podle lídra nejsilnější slovenské strany a premiéra jednobarevné vlády Roberta Fica varianty vývoje po víkendových volbách. Řekl to v Interview ČT24 s tím, že se netají ambicí být hlavou vlády i potřetí v řadě.

Video Interview ČT24
video

Robert Fico v Interview ČT24

V roce 2012 jste vy a vaše strana dostali takovou podporu od voličů, že jste byl schopen sestavit jednobarevnou vládu. Nyní po čtyřech letech, na konci vašeho volebního období, žije se na Slovensku lépe?

Určitě odevzdáváme Slovensko v lepším stavu, než jsme ho převzali v roce 2012. Nejsou to jen čísla, která to potvrzují, ale myslím, že i silné sociální programy, které realizujeme, potvrzují, že Slovensku se daří a máme velké plány i do budoucnosti. Takže moje odpověď na vaši otázku je ano, podle mě se žije lépe.

Jako jediný slovenský politik za sebou máte zkušenost s vedením jednobarevné i koaliční vlády. Můžete zhodnotit plusy i minusy?

Vezměte si, že v nynějších parlamentních volbách kandiduje 23 politických stran. Opravdu si myslím, že Slovensko je odsouzené ke koalici. V roce 2012 to byla výjimečná situace, protože pravicová vláda byla rozpadlá, my jsme dělali důraznou opoziční politiku. Vláda měla i špatné hospodářské a finanční výsledky, tak se to všechno nakumulovalo. V budoucnu se to jen stěží zopakuje. Proto vidím spíš výhody v koalici. Ta ale musí být stabilní. Nesmí být poskládaná z velkého množství politických subjektů. Lidé mají v podstatě na výběr ze dvou variant. Na jedné straně je to stabilní vláda SMERu a ještě jedné strany a na druhé straně nějaký široký pravicový slepenec. Kdybych si tedy měl vybrat, dal bych přednost stabilní vládě.

Čtyři roky jste stál v čele jednobarevného kabinetu. Říká se, že nejhorší pro politickou stranu je, když musí plnit svůj předvolební program. Jak vám se to v posledních čtyřech letech povedlo?

To je jedna z výhod jednobarevného vládnutí, protože my jsme jen přepsali náš program a udělali jsme z něj programové prohlášení vlády. Ale jsme vláda nebo i strana, která je někdy až obviňována z toho, že důsledně naplňuje sliby, které dává. My to měříme i konkrétně, protože sociální programy jsme přetavili do takových dvou sociálních balíků, které jsme pravidelně měřili a dělali veřejně odpočet. Dnes nikdo nepochybuje, že závazky, které jsme přijali, jsme také opravdu naplnili.

Co byly největší úspěchy vaší vlády v posledních čtyřech letech?

Já vím, že z čísel se ještě nikdo nenajedl. Ale především je třeba říct, že jsme udělali velký kus práce při konsolidaci veřejných financí. A chceme mít v roce 2018 historicky první vyrovnaný státní rozpočet. Dále se nám daří obstarávat zdroje tím, že lépe vybíráme daně a lépe bojujeme s daňovými úniky. K tomu máme ještě rezervy, které vznikají v některých reformách, jako například ESO, které dělá ministr vnitra v rámci místní státní správy. Pak můžeme na základě těchto zdrojů realizovat silné sociální programy. Takže tuto kombinaci hospodářského růstu, klesající nezaměstnanosti a současně klesajícího deficitu i veřejného dluhu a schopnosti realizovat sociální programy považuju za silnou stránku naší vlády 2012–2016.

Udělal jste jako premiér i nějaké chyby. Říkáte si o něčem: „To jsem mohl udělat lépe?“

Samozřejmě, zodpovědnost je obrovská. Ovládáte najednou všechny složky vlády. Když je těch aktivit hodně, vyskytnou se i omyly a chyby. Objevují se lidská selhání. A chci říct, že v porovnání s předchozími vládami jsme velmi důsledně vyvozovali politickou zodpovědnost. Museli odejít nejvyšší ústavní činitelé, odcházeli ministři. Tak bych chtěl postupovat i v budoucnosti.

Co bude muset podle vás řešit nadcházející vláda? Co budou hlavní témata v nejbližších měsících?

Podle mě jde Slovensko z hlediska ekonomiky dobře. Klesá nám nezaměstnanost a za chvíli budeme na úrovni, kterou už těžko překonáme. Stále je tu skupina lidí, která je těžko zaměstnatelná. Myslím si, že přijde velký tlak na růst mezd na Slovensku, protože produktivita práce je podstatně vyšší, než rostou mzdy, a je tu na jejich růst prostor. Myslím si, že bude významná cenová stabilita, a pokud zabezpečíme i stabilitu politickou, pak se neobávám o další vývoj Slovenska.

Spíš se obávám vnějších faktorů, které nás budou ohrožovat. Poprvé vidím velké riziko možné finanční krize v Řecku. I když je Řecko v eurozóně, může nás to zpětně ovlivňovat. Pochopitelně migrace, to, co se bude dít v následujících měsících, ovlivní všechny evropské vlády včetně slovenské. Pak jde o věci ohledně energetických projektů, jako je třeba Nord Stream, který nás ohrožuje. Obávám se totiž, že přijdeme o kapacitu přepravného plynárenského systému, který máme na Slovensku. No a samozřejmě obrovskou výzvou je pro nás předsednictví Evropské unii od července 2016, kde mimo jiné můžeme řešit i vystoupení Velké Británie z EU. Takže spíš jde o vnější faktory, které nás ohrožují, než vnitřní. A pokud to dobře nastavíme na Slovensku, pak má Slovensko podle mě na to, aby do roku 2020 dosáhlo 85 procent průměru životní úrovně EU.

Jak vy hodnotíte předvolební kampaň, která tady na Slovensku proběhla? Zdá se mi, že na pravici nemáte soupeře, vůči kterému byste se mohl vymezovat. Přišlo mi, že jste jediný, kdo tu určuje nějaká témata, o kterých se všichni baví, ale z druhé strany nějaká témata nepřicházela.

Někdy jsem si stěžoval, že nemáme partnera, se kterým by se dal vést programový nebo hodnotový konflikt. A povím to velmi otevřeně, není to politická opozice, která s námi bojuje. Jsou to média a třetí sektor. Manipulace, která se ukazuje v posledních dnech a týdnech v médiích na Slovensku, je neuvěřitelná. Nemluvím o třetím sektoru, který se prokazatelně postavil na stranu opozice. Média se snaží dělat opoziční práci. My s tím musíme žít. Musíme žít s tím, že 22 politických stran proti nám bojuje v kampani. Domnívám se ale, že jsme schopni dosáhnout solidního výsledku a že budeme sestavovat budoucí vládní kabinet.

Vy jste v kampani často mluvil o nebezpečích, která může přinést uprchlická krize do Evropy. Jaké konkrétní kroky vaše vláda udělala?

Především patříme k těm, kteří radikálně odmítají kvóty. Dokonce jsme řekli, že nejenže na základě kvót nikoho na Slovensko nepřivezeme, ale ani dobrovolně nebudeme utvářet žádné ucelené muslimské komunity, protože vidíme rizika v Paříži, Bruselu a jiných předměstích. Tito lidé si vytvářejí vlastní pravidla života, ani policie tam nechodí, protože se bojí. Dále jsme přijali opatření, která se týkají kroků do budoucna. Podali jsme žalobu proti kvótám. Chci říct, že se obávám změny migračních toků. Protože pokud dnes Rakousko poté, co všechny vítalo, dnes zavírá hranice a bude v tom pokračovat, je velká pravděpodobnost, že migranti se budou přesouvat směrem na sever a budou chtít využívat trasu přes Maďarsko, Slovensko a Českou republiku do Německa. My už jsme připravili opatření a budeme se důsledně řídit filosofií, že každý, kdo překročí hranice mezi Maďarskem a Slovenskem, nebo Rakouskem a Slovenskem, je nelegální migrant. Musí být zadržen a vrácen na území státu, odkud přišel. Jediná výjimka je, že by požádal o azyl. Máme připravené speciální jednotky. Myslím, že máme povinnost vůči lidem chránit naše zájmy, protože my jsme ani nezbombardovali Sýrii, ani Libyi, ani jsme žádným způsobem nedestabilizovali země, odkud migranti přicházejí. Ani nejsme země, která by migranty vítala s otevřenou náručí. Považuji za zvláštní, že si někdo pozve domů tři tisíce hostů, a pak zjistí, že nemá dost jídla a pití, tak začne klepat na sousedy, aby si hosty vzali oni. Toto principiálně odmítám. Jsme dostatečně solidární. Poskytujeme lidi, dáváme peníze, na ochranu vnější hranice budeme mimořádně solidární. Ale nikdo nás nepřinutí, abychom přijímali na Slovensko migranty.

Viktor Orbán v Maďarsku oznámil, že chystá referendum k povinným kvótám. Je to podle vás třeba cesta i pro Slovensko?

My jsme zrovna tak uvažovali o referendu v čase, kdy téma kvót vznikalo. Ale referendum na Slovensku, to je, abych použil anglický výraz, takový „risky business“. Zkrátka nedaří se referenda organizovat v takové podobě a kvalitě, aby byly platné výsledky. Proto budu pozorně sledovat, jak zareaguje maďarská veřejnost na tento legitimní nástroj. Pokud by bylo Slovensko neúnosně tlačeno do plnění kvót, nebo by přišly jiné návrhy třeba na permanentní kvóty a měli bychom sem navézt 50 tisíc migrantů, nedá se vyloučit, že i toto bude na misce vah. Ale v tuto chvíli je referendum riskantní záležitost a není třeba vyhazovat peníze do luftu, pokud nevíte, že lidé nepřijdou a nevysloví svůj názor.

Vy jste se postavil za takzvaný plán B spolu se zeměmi V4. Jde o to, aby byly hranice Řecka hlídány z Bulharska a Makedonie. Ovšem vypadá to, že na posledním summitu EU se vám plán nepodařilo prosadit. Znamená to, že je tento plán definitivně mrtvý?

Ne, máte jen jiný úhel pohledu. Celá poslední rada v Bruselu byla o tom, zda obětovat Řecko, nebo ne. I tak si myslím, že to skončí, jak jsme před měsíci předpovídali. A sice že v Evropě bude jeden velký hotspot, a to bude Řecko. Protože Řekové si dnes absolutně neplní povinnosti, které se od nich očekávají, a řecký premiér byl na poslední radě pod velkým tlakem. I mu někteří premiéři otevřeně řekli, že neplní, co slíbil. Souhlasíme s tím, že jde o zemi v EU, eurozóně, v Schengenu, a nelze ji nyní obětovat. Protože se ještě obávám finanční krize, která z Řecka zřejmě přijde. Ale je konec trpělivosti s Řeckem. Pokud do dvou, tří týdnů nedojde k rapidnímu zlepšení na turecko-řecké hranici a nedojde k realizaci smlouvy EU s Tureckem, nemáme jinou šanci, než chránit hranice na úseku Řecko-Makedonie, Řecko-Bulharsko. Všichni si to uvědomujeme, jen nechceme přijímat jednostranná rozhodnutí. Chceme, aby tato rozhodnutí byla evropského charakteru. Proto tento plán vůbec nebyl zavržený. Jen jsem pochopil obrovskou nervozitu řeckého premiéra, když jsme o něm začali hovořit, protože najednou pochopil, že je mimo hru a prostě se stává nástupištěm migrantů z Turecka. Šlo by o takový tlak na Řecko, který by mohl tuto zemi definitivně položit.

Jak vnímáte změny postojů evropských lídrů? Zdá se, že před rokem, když začínala uprchlická krize, zastávali jiné postoje, které postupně měnili. A možná se přibližují k tomu, co dlouhodobě říkají Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Zdá se, že filosofie herzlich willkomen nezafungovala úplně dobře, jak někdo očekával. Pak vypadají opatření podivně, když po otevření náruče najednou náruč zavíráte. Jsem rád, že dochází i na názor, který jsme prezentovali před několika měsíci. Mám vysvětlení, proč země V4 jsou takové pragmatičtější a racionálnější v krizových situacích. My jsme totiž po roce 89 prošli tak vážnými transformačními změnami, které v jiných státech trvaly desítky let a možná i déle. Jsme naučení krizové situace řešit podstatně rychleji a podle mě je příspěvek V4 do celé Evropské rady nenahraditelný. Přicházíme s jinými historickými zkušenostmi a pravděpodobně tady se projevila naše schopnost reagovat na krize lépe než vyspělé západní země.

Vraťme se na Slovensko. V sobotu tady budou volby a vy se můžete už potřetí stát premiérem země. Čekáte, že jím budete?

Asi je legitimní říct, že máme zájem vyhrát parlamentní volby a já předpokládám, že procentuálně je vyhrajeme. Musíme ale připustit i variantu, že pět nebo šest pravicových stran vytvoří dohromady slepenec proti SMERu. Ale mám úplně jednoduchou ambici. Pokud kandiduji jako lídr SMERu, pak mám ambici být i premiér. Zda to tak opravdu bude, nám řeknou lidé pátého.

Předvolební průzkumy se dost často mění a liší. Podle těch před čtrnácti dny může do parlamentu vstoupit až osm politických stran. Takovou situaci ještě Slovensko nikdy nezažilo, maximálně tu bylo dvakrát sedm stran. Dokážete si představit, že by mohla vzniknout stabilní vláda, pokud v ní bude třeba pět stran?

Podobně jako v České republice jsme po roce 89 chtěli být papežštější než papež a vytvořili jsme takový živý demokratický organismus, jaký pravděpodobně nemá obdoby jinde v Evropě. A to myslím včetně svobody médií. A toto všechno způsobuje i určité těžkosti při vytváření vlády při počtu politických stran, které jsou v parlamentu. My si ale o to víc vážíme výsledku. Ano, je možné, že bude v parlamentu více stran, ale máme poměrný volební systém, takže musíme i s touto možností počítat a musíme i počítat s tím, že nám zas i nějací poloblázni vlezou do parlamentu.

Vypadá to, že se tam může dostat i více stran, s jejichž lídry si neumím představit, že byste skládal vládu. Máte už nějaké strany, se kterými jste ochoten do vlády vstupovat?

Máme zásadu nikdy nekomentovat průzkumy veřejného mínění a toho se pevně držíme. Navíc i přes ambici vyhrát volby nikoho ze spolupráce nevylučujeme. Ale máme kritéria, podle kterých chceme sestavovat vládu. Zaprvé to musí být úzká a stabilní koalice, nejlépe dvou stran. Dále to musí být koaliční partner, u kterého nebude hrozit, že se mu rozpadne poslanecký klub. My jsme jediná strana od roku 2002 v parlamentu, ze které neodešel jediný poslanec (…).

Třetí kritérium je shoda na migrační krizi. Prostě musí postupovat společně. Dále nám velmi záleží na přípravě předsednictví, to je důležitá věc. A máme tu i taková témata, která začínají být mimořádně vážná. A to je pitná voda. Možná jste zachytili, že vedeme spor na základě stížnosti polské firmy, která by chtěla potrubím odebírat ze Slovenska pitnou vodu. My jsme ústavou zakázali export pitné vody. A i v tom potřebujeme partnera, o kterém budeme vědět, že bude držet basu. Tedy máme kritéria, pokusíme se je s ohledem na silné sociální programy prosazovat. Kdo to bude, to nechám až po 6. březnu.

Váš koaliční partner může přijít také s požadavkem, že vy nebudete premiérem, že křeslo obsadí nějaký jiný politik SMERu. Jste připraven i na tuto variantu, nebo pro vás platí, že chcete být premiérem?

Můžete si být jistý, že u nás neplatí já, já, já jen já. Jsme strana s velmi silnými vnitřními demokratickými pravidly. Ale tato situace zatím na Slovensku nevznikla. Zatím platí, že vyhrajeme-li volby, první pokus na sestavení vlády dostanu já. Ale to je všechno ještě hypotetická otázka.

Dovolte mi osobnější otázku. Jste aktivním politikem už velmi dlouho. Poprvé jste usedl v parlamentu v roce 1992. Baví vás po takové době ještě vůbec politika?

Vedl jsem určitý čas při politice i profesní činnost, asi víte, že jsem zastupoval Slovensko při mezinárodním soudu pro lidská práva. To byla moje specializace, i trestní právo a lidská práva. Pak se to nějak zvrtlo na profesionální politiku a je to zaměstnání jako každé jiné. Mrzí mě, že se na Slovensku z politiků dělají automaticky lháři, zloději a tuneláři. Myslím si, že to tak není. To ale způsobuje, že do politiky nepřicházejí noví lidé. Každý trochu šikovný uvažuje o byznysu nebo státní správě nebo něčem jiném. Je to práce, která mě baví. Nepatřím k těm, kdo říkají, jak bych mohl dělat i něco jiného. Mohl bych, ale baví mě to. Ale jsem si i vědom, že politické kruhy tady na Slovensku jsou plné nenahraditelných politiků, takže když přijde okamžik, kdy budu mít pocit, že veřejnost nemá zájem o mé služby, pěkně potichu odejdu.

Nedávno jste mi řekl, že už jste v politice dostal pár facek. Zajímalo by mě, jak jste se poučil z proher. Jste schopen lépe předvídat politickou situaci?

Někdy se situace opakuje. Například bylo zřejmé, že aktivní premiér nemůže být úspěšný v prezidentských volbách. Navzdory tomu jsem do souboje šel a prohrál jsem ho. To je dobré ponaučení do života.

Vy jste SMER založil na konci 90. let. Dnes po letech můžeme říct, že jde zřejmě o nejúspěšnější stranu v historii Slovenska po listopadu 89. Jednou budete muset z jejího čela odejít, neřešme teď kdy. Ale když se podíváme do minulosti, všechny velké politické strany na Slovensku nepřežily odchod svých zakladatelů. Nebojíte se, že to může jednoho dne potkat i SMER?

Generace politiků, se kterou jsem vyrůstal, je velmi silná. Stačí zmínit pár jmen jako Robert Kaliňák, Miro Lajčák, můžu říct i Peter Pelegríni, Peter Kažimír. To jsou všechno lidé, kteří by bez problémů zvládali vedení politické strany. Jak jsme integrovali levici, když jsme sloučili šest nebo sedm politických subjektů, vytváří prostor pro tento typ politiky. Lídr bude vždycky v každé politické straně důležitý, ale je tu i základ na tento styl politiky, který právě děláme. Proto se vůbec neobávám o její osud, i když už nebudu aktivním politikem. Je tu řada šikovných lidí, kteří by to uměli vést dál.