Pět let od pádu Mubaraka: Mučení, boje s islamisty a úbytek turistů

Po celém Egyptě platí přísná bezpečnostní opatření kvůli oslavám pátého výročí svržení prezidenta Husního Mubaraka. Revoluce v roce 2011 přinesla Egypťanům naději na svobodu a prosperitu. Pět let politických otřesů ale degradovaly vůdčí zemi arabského světa na stát závislý na zahraniční pomoci. Podle lidskoprávních organizací policejní složky mučí lidi. A turisté se od Egypta odklánějí kvůli útokům islamistů.

Mubarak byl původně maršál letectva, jehož si prezident Anvar Sadat vybral za viceprezidenta. Poté, co Sadata zabili radikálové z islamistické skupiny Nový džihád, Mubarak stanul v roce 1981 v čele země a zakázal činnost řadě islamistických skupin. Po násilných akcích islamistů mezi lety 1992 a 1999 vydaly vojenské soudy přes sto rozsudků trestu smrti. Mnoho členů zakázaných formací skončilo za mřížemi.

Výjimečný stav platil tři desítky let

Mubarak zažil studenou válku, řadu ozbrojených konfliktů i četná mírová jednání. Za jeho vlády neměla ústava větší váhu – desítky let platil výjimečný stav, díky němuž měly bezpečnostní složky větší pravomoci a mohly tak účinněji zasahovat proti aktivistům.

Egyptský prezident Husní Mubarak
Zdroj: ČTK/AP/Amr Nabil

Egypťany, kterým pomalu docházela trpělivost, inspirovalo před pěti lety arabské jaro šířící se z Tuniska. Větší protimubarakovské protesty začaly 25. ledna 2011. Egypťané brojili proti mučení odpůrců režimu, chudobě, drahým potravinám i nedostatku práce. V následujících dnech zemřelo v ulicích kolem 850 lidí.

Jedenáctého února 2011 – v den, kdy Mubarak odstoupil - se sešly na káhirském náměstí Tahrír tisíce demonstrantů, kteří opět skandovali „Odejdi, odejdi, odejdi!“ nebo „Svobodu a sociální spravedlnost“, přičemž žádali konec třicetiletého autoritativního režimu. Mubaraka vinili z arogance a zkorumpovanosti.

Protesty v únoru 2011 v Egyptě
Zdroj: ČTK/AP/Tarek Fawzy

Mubaraka čeká další soud

Mubarak květnu 2011 byl spolu se svými dvěma syny obviněn z vraždy několika stovek demonstrantů, zneužití moci, plýtvání veřejnými prostředky a z nezákonného obohacování. V červnu 2012 byl exprezident odsouzen na doživotí za podíl na smrti demonstrantů, v listopadu 2014 byl však v opakovaném procesu zproštěn viny a byl nařízen nový soud.

Po pádu Mubarakova režimu vyhrál první demokratické volby Muhammad Mursí. K moci se tak dostalo do té doby upozaděné Muslimské bratrstvo. Během pouhého roku si ale stoupenci politického islámu stačili znepřátelit státní správu, soudy a především mocnou armádu. Ta se v červenci 2013 rozhodla znovu uchopit moc - do čela Egypta usedl maršál Abdel Fattáh Sísí.

„Měli jsme prezidenta, který se nám nelíbil. Tak jsme ho změnili. To je docela normální ve společnostech, které procházejí velkými revolučními změnami,“ říká šéfredaktor listu Al Ahram Sámeh Abdalláh.

Muslimské bratrstvo bylo následně označeno za teroristickou organizaci. „Legitimní síla takto odstavená od moci skutečně může zareagovat jako extremisté v Alžírsku, kteří byli na počátku 90. let eliminováni z politického života, což vedlo ke krvavé občanské válce,“ připomněl analytik Břetislav Tureček.

Policejní násilí na vzestupu

Situace v zemi se nijak zvlášť nelepší ani za Sisího. Objevují se třeba případy policejního násilí. Loni v prosinci byli dva policisté v nepřítomnosti odsouzeni k doživotnímu vězení za ubití člověka na policejním komisařství. Další policista dostal pětiletý trest za umučení podezřelé osoby. Rozruch vyvolala také nedávná smrt italského studenta, který byl podle výsledků pitvy před smrtí krutě mučen.

V zemi jsou desítky tisíc politických vězňů a nejde jen o islamisty, ale také o řadu levicových, studentských a liberálních vůdců, kterým vadí vojenský režim z principu jako režim porušující lidská práva. Hromadně jsou také vynášeny rozsudky smrti, byť nejsou naplňovány. Zdá se, že tento tvrdý postup zemi stabilizuje, je ale otázka, jak dlouho to je udržitelné.
Břetislav Tureček
analytik

„Egypt má jen málo zdrojů zahraniční měny. Tradičně to je vývoz ropy, který poklesl, turistika, která taky poklesla a to prudce, a pak příjmy ze Suezského kanálu,“ upozornil generální ředitel Pharos Investment Bank Angus Blair.

obrázek
Zdroj: ČT24

Otevření druhého Suezského kanálu je zatím jediným velkým úspěchem porevolučního Egypta. Zato válka proti islámským teroristům na Sinajském poloostrově vstoupila do čtvrtého roku. Jejich loňský útok na ruské letadlo hluboce otřásl turistikou.

Na rozdíl od sousední Libye a Sýrie ale Egypt dokázal udržet přímý kurz a vyhnout se občanskému konfliktu.