Turecký právník podporující kurdské rebely byl zastřelen. Do ulic Ankary vyšly tisíce lidí

Prominentního tureckého právníka podporujícího kurdské rebely zastřelil neznámý útočník. Advokát Tahir Elci byl obviněn z údajné teroristické propagandy a hrozilo mu za to vězení. V Istanbulu proti jeho vraždě protestovaly davy Kurdů.

Lidé stojí před márnicí, kam bylo převezeno Elciho tělo
Zdroj: Reuters Autor: Sertac Kayar

Podle starosty města Diyarbakir obývaného převážně Kurdy byl Elci zastřelen ve chvíli, když poskytoval vyjádření médiím.

Šéf asociace advokátů Diyarbakiru čelil obvinění kvůli svému říjnovému vystoupení v televizi, kde o zakázané Straně kurdských pracujících (PKK) prohlásil, že není teroristickou organizací. Turecká prokuratura pro něj za údajné šíření teroristické propagandy požadovala sedm let vězení.

Demonstranty v Ankaře rozháněla policie vodními děly
Zdroj: Reuters
Autor: Osman Orsal

Na protest proti smrti známého právníka se na centrálním istanbulském náměstí Taksim sešlo asi dva tisíce protestujících Kurdů. Zakročila proti nim policie a demonstraci rozehnala s použitím vodních děl a slzného plynu.

Prezident Recep Tayyip Erdogan vyjádřil nad smrtí Elciho lítost: „Incident dokazuje, jak je správné naše úsilí v boji s terorismem. Budeme bojovat až do konce, nezastavíme se a neustoupíme.“

Vztahy mezi Ankarou a kurdskou menšinou se zkomplikovaly poté, co v červenci zkrachovala snaha o mírové řešení situace. Od té doby probíhají časté střety mezi ozbrojenci z PKK a bezpečnostními složkami.

Profil

Kdo jsou separatisté z PKK?

Skupina s leninsko-marxistickým ideovým pozadím vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Proti turecké vládě začala útočit od roku 1984 a její hlavní cíl od té doby zůstává stále stejný: získat větší nezávislost na Ankaře. Prosazování si však vyžádalo krvavou cenu v podobě minimálně 40 tisíc obětí. Vrchol vzájemného konfliktu prozatím přišel v polovině 90. let, kdy byly zničeny stovky kurdských vesnic a preživší se rozutekli do větších měst, kde začali zakládat odbojové buňky.

Zatímco do 90. let organizace trvala na vytvoření vlastního státu, postupem času své požadavky zmírnila na vyšší autonomii v rámci tureckého státu. Její akceschopnost výrazně poznamenalo zatčení vůdce Abdullaha Öcalana v roce 1999, kdy byl uvězněn pro zradu.

V březnu 2013 Öcalan z vězení vyzval stoupence PKK, aby ustoupili od bojových plánů v Turecku. Tehdy došlo k částečnému příměří, které po dlouhou dobu vydrželo. Novou vlnu konfliktu spustil letošní červenec a letecké údery Turecka proti severoiráckým táborům PKK.

Krátce po Öcalanově zatčení představila PKK pětiletý plán jednostranného příměří a snažila se zlepšit svůj obraz v očích Turků. K tomu mělo posloužit i několikrát změněné jméno strany, nakonec se ale vrátila k původnímu názvu.

PKK žádá po Ankaře, aby mohla sama více promlouvat do politického dění v zemi a svobodně spravovat své území. Dlouhodobě také usiluje o propuštění svých vězněných členů. Turecko však se stranou odmítá vyjednávat a svolilo pouze k částečné amnestii.

Zhruba před 10 lety se PKK vrátila k vyhrocené kampani proti vládě a setrvala v ní až do tajné dohody z roku 2009, která umožnila příměří. Ve stejném roce však bylo ústavním soudem zakázáno do té doby hlavní politické uskupení Kurdů: Strana demokratické společnosti. Stovky kurdských aktivistů byly následně stíhány za teroristické činy. Bojové milice PKK se tak začaly více stahovat do svých enkláv v severním Iráku.

Tyto procesy dlouhodobě kritizovala Rada Evropy a lidskoprávní organizace včetně Amnesty International. Poukazují přitom na velmi vágní definici terorismu v rámci tureckých zákonů a v řadě případů i na nedostatek důkazů.