Washington – Silná sluneční erupce, která zasáhla Zemi, má vedlejší účinek: polární záře často viditelná v severských zemích se dá pozorovat i z mnohem jižněji položených oblastí Skotska, severní Anglie a Irska. Norský Trondheim, ale i místa s menší zeměpisnou šířkou polární záři uvidí ještě několik nadcházejících dní.
Skotsko i Anglie si užívají polární záři
Američtí experti zaznamenali o víkendu nejsilnější sluneční erupci za posledních sedm let. Vlny zvýšeného elektromagnetického záření, které by mohly narušit činnost satelitů a pozemní komunikace, již bičují Zemi. Množství vysokoenergetických protonů by Slunce mělo k Zemi vysílat až do středy.
Záběry polární záře (zdroj: ČT24)
Geomagnetická bouře na pětistupňové škále dosahuje úrovně tři a experti ji hodnotí sice jako silnou, nikoli však závažnou či extrémní, což jsou dva zbývající stupně. Silná bouře by podle amerického Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA) mohla narušit činnost systémů, kterými jsou vybaveny satelity, a na severním a jižním pólu také radiové spojení. V polárních oblastech by mohla způsobit problémy i v letecké navigaci nebo v ropných zařízeních.
Sama erupce nebyla nic pozoruhodného, do vesmíru ale „fenomenální rychlostí“ 6,4 milionu kilometrů za hodinu vychrlila množství plazmatu se silným magnetickým polem.
Erupce, neboli vymrštění koronální hmoty, se na Slunci objevují při nestabilitě magnetického pole. Když se mrak vyvržených nabitých částic setká s magnetickým polem Země a s atomy dusíku a kyslíku v její atmosféře, vzniká neobvyklá hra světel. Sluneční erupci historicky poprvé pozoroval Richard Carrington 1. září 1859. Zatím nejsilnější zaznamenaná sluneční erupce nastala 4. listopadu 2003. Nacházela se však za okrajem slunečního disku, takže neměla významnější vliv na Zemi.