Západ podle Pavla dlouho žil v iluzi, zatímco Rusko zbrojilo

Ačkoliv jsou záměry Ruska čitelné, Západ je stále neumí dostatečně a jasně pojmenovat. Šéf Vojenského výboru NATO Petr Pavel v rozhovoru pro ČT přiznal, že alianční přístup byl v uplynulých 15 letech odlišný od Ruska. Zatímco Západ se spokojil s příslibem dlouhého partnerství s Moskvou, Rusko naopak vojensky stále posilovalo.

Pavel už v minulém týdnu podobně hovořil před členy Evropského parlamentu, kde upozornil na zájmy Ruska a schopnost Západu pouze dělat následná opatření, nikoliv předjímat. „Máme-li správně reagovat, tak musíme lépe chápat, co je motivací ruského vedení, protože jedině tak můžeme potom lépe předjímat, jaké budou následující kroky,“ zmínil v pondělních Událostech, komentářích.

Jak český generál doplnil, ambicí Moskvy je hlavně získat opětovný status velmoci, odvést pozornost od východní Ukrajiny nebo domácích ekonomických problémů. „Chce (Putin) vrátit Rusku statut velmoci, se kterou je třeba počítat, diskutovat, konzultovat a že rozpad Sovětského svazu a Varšavské smlouvy bylo největším ponížením Ruska, které on chce odčinit," dodal Pavel.

Video Události komentáře
video

Pavel: Rusko zbrojilo, zatímco Západ žil v iluzi

Vztahy mezi Severoatlantickou Aliancí a Ruskem se v posledních měsících vyhrotily hlavně kvůli anexi Krymu a ukrajinské krizi. NATO proto rozšiřuje svůj vliv. Nově buduje šestici malých velitelství v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

Podobně si počíná také Moskva. Nedávno avizovala plán vybudovat v Bělorusku ruskou vojenskou základnu. K možným obavám z vyostření situace ale podle Pavla zatím není důvod. „Když se bavíme o zmiňovaných velitelstvích, jsou to prvky o 40 až 45 lidech. Navíc jsou to prvky výrazně štábní, které nemají žádnou přímou bojovou hodnotu. O eskalaci se tady dá těžko hovořit,“ řekl.

Role NATO v migrační krizi? Těžko vojenská, spíše podpůrná

Mnoho politiků tvrdí, že právě Severoatlantická aliance by Evropě mohla pomoci s přívalem uprchlíků. Podle Pavla ale nejde o obranný, nýbrž humanitární problém. „Není to přímé bezpečnostní riziko, na které by bylo nutné reagovat vojensky. Ten problém je humanitární, vnitřně bezpečnostní, to znamená pro policii, celní orgány, humanitární organizace. Ozbrojené složky armád mohou přispět dopravními či ženijními prostředky, lidskými zdroji, ale rozhodně ne vojenskými nástroji,“ uzavřel.