ROZHOVOR: Uprchlická krize pohledem bývalého zpravodaje BBC Edwarda Lucase

„S uprchlickou krizí vidíme konec individuální, národní suverenity v otázce migrace. Evropská unie bude muset mít daleko lepší ochranu vnějších hranic a jednotnou migrační politiku. Co se týká rozmístění lidí uvnitř EU, rozhodně není hotovo, ten proces probíhá,“ představuje v exkluzivním rozhovoru se zpravodajem ČT Martinem Řezníčkem pohled na migrační krizi bývalý zpravodaj BBC Edward Lucas.

Edward Lucas
Zdroj: ČTK/LEHTIKUVA Autor: Jussi Nukari

Myslím, že krize, kterým čelíme, urychlují integraci, ale také způsobují obrovskou politickou zátěž a obavy, že zátěž bude tak velká, že celý (evropský) projekt zkrachuje dřív, než stačí vybudovat systém a instituce, které potřebuje pro to, aby přežil.

Myslíte si, že se Unie skutečně rozpadne? Pokud byste si teď měl vsadit?

Myslím si, že je pravděpodobnější, že Evropa zůstane pohromadě, protože alternativa k tomu je strašná.

Nechceme se vracet k modelu zemí, který selhal, kde si všechny domlouvají své vlastní dohody a kde si je velké země vytvářejí tak, jak chtějí. Malé je přijímají, protože musejí. A to by Evropu učinilo čím dál zranitelnější vůči vnějšímu tlaku, což nechceme. Vedlo by to k velmi špatným závěrům, jako by byl konec vnitřního trhu.

Když bychom se měli zbavit Schengenu nebo eura, byly by to vysoce nákladné kroky zpět. Je pravděpodobnější, že budeme pokračovat v tomto procesu integrace. Nebude to moc populární, nebude to hladké, bude hodně nervozity a znepokojení, ale je větší šance, že budeme pokračovat.

Edward Lucas
Zdroj: ČTK/LEHTIKUVA
Autor: Jussi Nukari

Proč si myslíte, že reakce ze střední Evropy na uprchlíky, z oblasti, která dřív tak stála o solidaritu, je taková, jaká je?

Je to kombinace mnoha faktorů. Špatné politické vedení, politici, kteří se podbízejí instinktům obyvatel, kteří nejsou zvyklí na to, že mezi nimi žijí lidi pocházející ze zemí mimo Evropu.

Například Německo si zvyklo na to, že tam žije mnoho Turků, Jugoslávců, lidí z jihu Evropy a vzdálenějších míst. Kdyby tahle krize nastala před 25 lety v Německu, tak by německá reakce byla mnohem odlišnější od té současné. Tohle není neznámá zkušenost. Mnoho lidí v Česku, na Slovensku, v Maďarsku možná nezná žádné Araby, Muslimy, neplácají se po zádech s lidmi ze zahraničí. Cizí se vždy zdá být hrozbou.

Takže tady máte to politické vedení, které jsem zmínil, dále pocit, že vám někdo nakazuje, co máte dělat, a to v tom smyslu, že Německo rozhoduje a vy budete muset nést následky. Tohle není způsob, jak si představujeme evropskou solidaritu – ty věci měly být lépe projednané předem.

Video Horizont ČT24
video

Exkluzivní rozhovor Martina Řezníčka s Edwardem Lucasem

Myslíte si, že pokud by političtí vůdci byli jiní, tak by se veřejnost mohla taky změnit, nebo je to tak hluboce zakořeněné v její historii a zkušenosti, že se nic rychle nezmění, a když jste zmínil příklad Německa a situace před 25 lety – že to bude trvat desetiletí?

Politici mohou urychlit schopnost veřejnosti změnit svůj názor. Václav Havel v tomhle odvedl dobrou práci a pravidelně Čechům říkal – tohle stále není dost dobré, musí nám na tom záležet, i když nás to možná bude stát peníze. Postoj, který zaujal k Rusku, Číně, Kubě – mnoho Čechů nakonec bylo hrdých, že jejich země stála v čele těchto snah ve prospěch lidí, kteří trpěli stejnou nedůstojností jako donedávna Češi a Slováci.

Politici můžou změnit tón a říci lidem, nebojte se, musíme se změnit, je to důležité, bude to něco stát. Anebo se můžou vrátit zpátky do bunkru, zjistit, čeho se lidi nejvíc bojí a pak říct: „z toho jde strach a já se taky bojím.“ Ale jak historie ukázala, to nevede k úplně dobrým závěrům. Je lepší, když zvolení politici stojí v čele, a ne jen odrážejí, co si veřejnost myslí.