Vítězství s příchutí uranu. Druhá světová válka skončila porážkou Japonska

Je 2. září 1945 a v mlhavém ránu přijíždí do Tokijského zálivu japonská delegace. Nad hlavou jí přelétávají spojenecké letouny a před sebou vidí americkou bitevní loď Missouri, majestátně kotvící v klidných vodách. Japonsko za pár okamžiků podepíše bezpodmínečnou kapitulaci. Druhá světová válka končí. Česká televize bude vysílat speciál ke konci války od 20:00 na ČT24.

V Evropě doutnala poslední bojiště, Hitler byl dávno mrtvý a jeho nástupce velkoadmirál Dönitz podepisoval kapitulaci Německa. V červenci se sešli spojenci na jednání v Postupimi, která se týkala především poválečného stavu v Evropě, byla zde však také adresována výzva Japonsku ke kapitulaci. „Vítězství vyhrané na západě, musí být nyní vyhrané i na východě,“ komentoval situaci americký prezident Harry Truman.

Japonci ale podmínky kapitulace nepřijali, a to ani přesto, že v postupimské výzvě stálo, že nedodržení by znamenalo „nevyhnutelné a naprosté zničení japonských ozbrojených sil a stejně tak nevyhnutelně totální devastaci japonské vlasti“. Prezident Truman tedy rozhodl o použití atomových zbraní.

Udělala to naše bomba!

V pondělí 6. srpna 1945 dopadla atomová bomba Little Boy na Hirošimu. O tři dny později shodili Američané druhou jadernou pumu na Nagasaki. Vyčerpanému a zdevastovanému Japonsku navíc 8. srpna vyhlásil válku Sovětský svaz, se kterým měli Japonci od roku 1941 podepsaný pakt o neútočení.

Takzvaná operace Srpnová bouře umožnila sovětům ovládnout všechna území, která patřila před rokem 1904 carskému Rusku. Rozbití milionové Kuantungské armády (japonská armáda na severovýchodě Číny) společně s atomovými zbraněmi značně přispělo k úplnému zhroucení Země vycházejícího slunce. Dne 15. srpna 1945 oznámil císař Hirohito kapitulaci. Americké noviny hlásaly „Mír v Pacifiku: Udělala to naše bomba!“

Konec války však pro Japonce neznamenal jenom ukončení bojů, ale také závěr japonské koloniální nadvlády na korejském poloostrově, ztrátu vlivu v jihovýchodní Asii a konec nadějím o dominanci nad Čínou na asijské pevnině. Když císař oznámil kapitulaci, byl to pro mnohé Japonce šok. Nejenom, že nebyli na porážku připravení a nechtěli si ji připustit, ale bylo to také vůbec poprvé, kdy slyšeli svého císaře mluvit na veřejnosti.

Kapitulace v režii USA

Na palubě americké bitevní lodi Missouri podepsali 2. září mírové smlouvy za japonskou vládu ministr zahraničí Mamoru Šigemicu a za Císařský generální hlavní stan generál Jošidžiró Umezu. Přesně po šesti letech a jednom dni tak formálně skončil největší a nejničivější konflikt, jaký kdy lidstvo zažilo.

Přípravu ceremoniálu a jeho celý průběh měli na starosti Američané. Na vyvýšené palubě byl připraven velký stůl pokrytý zeleným suknem, a na něm ležely kapitulační listiny v anglické a japonské verzi. Na Missouri vlály vlajky Spojených států, Británie, Sovětského svazu a Číny. Kromě Missouri kotvilo v Tokijském zálivu dalších 257 spojeneckých lodí a nad nimi neustále přelétaly stíhací letouny. Velké letadlové lodě zůstaly mimo záliv, aby z nich na závěr ceremoniálu vzlétly stovky letounů k závěrečné přehlídce.

Půl hodiny po podepsání listin vplul do zálivu konvoj 42 amerických lodí a vylodilo se třináct tisíc vojáků. Americký generál Douglas MacArthur u této příležitosti řekl: „Je mým upřímným přáním a vskutku nadějí celého lidstva, že při této slavnostní příležitosti se z krve a krveprolití minulosti objeví lepší svět, svět založený na víře a pochopení, svět věnovaný důstojnosti člověka a plnění jeho nejdražších přání – svobody, tolerance a spravedlnosti.“

Video Studio 6
video

Japonská kapitulace uzavřela nejhorší konflikt v dějinách

Nová identita

Samotný akt byl naplánován na devět hodin, první diváci a hosté však přicházeli na loď už od sedmé hodiny. Krátce před začátkem ceremoniálu dorazila i japonská delegace. Kromě ní závěrečné dokumenty podepsal i generál MacArthur jako nejvyšší spojenecký velitel a také zástupci USA, Velké Británie, Francie, Sovětského svazu, Číny, Austrálie, Nizozemí, Nového Zélandu a Kanady. Podpisu smluv přihlížel i britský generál Percival a americký generál Wainwright, které Japonci zajali už v prvních měsících války.

Po kapitulaci USA Japonsko sedm let okupovaly. V prvních dvou letech této správy přitom výrazně podporovaly demokratizaci a demilitarizaci. Americká okupační správa trvala až do roku 1952 a vedl ji generál Douglas MacArthur. Některé oblasti se však vrátily pod japonskou správu i mnohem později, například ostrov Okinawa byl Japonsku vrácen až v roce 1972.

Japonci si po prohrané válce vytvořili svou novou identitu, postavenou na antimilitarismu, odporu k nukleárním zbraním a zaměřenou především na ekonomický rozvoj, který posléze zapříčinil japonský hospodářský zázrak v 60. letech. Úspěšné olympijské hry, které se konaly v roce 1964 v Tokiu, jsou dnes považovány za symbol obnovení japonského národního statusu.