Bratislava – Nová kniha Byl jsem dětský špion nabízí svědectví 56letého muže z jižního Slovenska. Kniha přináší tvrzení, že tajné služby komunistického Československa při své práci jako agenty zneužívaly i děti. Oslovení historici jsou ale k věrohodnosti obsahu knihy spíš skeptičtí.
Verbovaly československé tajné služby dětské špiony?
Kniha nabízí svědectví chlapce, desetiletého špiona někdejší tajné služby. Od pádu totality zřejmě nikdo takový příběh nevyslechl. Dnes se nová kniha křtila v Bratislavě, kmotrem byl jeden z hlavních protagonistů sametové revoluce Milan Kňažko: „Tento režim se neštítil ničeho, mě to nepřekvapuje, možná se dozvíme ještě horší věci.“
V knížce najdou čtenáři pár fotografií, žádné dokumenty, zato ale podrobný příběh o chlapci, kterého v roce 1964 na pionýrském táboře naverbovala kontrarozvědka. Několik let pak prý sám či prostřednictvím falešné rodiny sledoval komunistické papaláše, a to doma i v zahraničí.
Jediná osoba tohoto příběhu v knize zůstává anonymem. Veřejnosti se dnes ale ukázal. Dětský špion Pavol Kazár vzpomíná: „Sledoval jsem manželky diplomatů, estébáky, stranické funkcionáře a ještě dnes mi někteří z těchto lidí vyhrožují, proto nechci zveřejňovat jejich jména.“ Kazár tvrdí, že podobně vycvičených bylo až 200 chlapců. Podrobnosti o nich ale stejně jako jména sledovaných odmítá prozradit.
Jozef Kollár, autor knihy: „Některé přběhy skončily určitě tragicky, o všech nevíme. Byl bych rád, kdyby se někdo ozval, nějací dětští špioni.“
Není tak jasné, zda je kniha fikcí, nebo popisuje skutečný příběh. Historici se kloní spíš k té první verzi. V archivech tajných služeb se o dětských špionech nenašla ani zmínka. Historik Matej Medvecký práci tajných služeb studuje roky, příběh dětského špiona ale považuje za něvěrohodný: „Zpravodajské služby bývalého Československa měly úplně jiné úkoly než sledovat nějaké komunistické prominenty. Samotný zpravodajský výcvik dětí ve věku deseti let je víceméně těžko uskutečnitelný.“
Reportáž Olgy Bakové (zdroj: ČT24)
Vydáno pod