Evropské země mají právo vybírat si uprchlíky, tvrdí francouzský politolog

Praha - Polsko uvažuje, že přijme blízkovýchodní uprchlíky, ale pouze křesťany. Bude Evropa nucena zavrhnout politickou korektnost a říct, že nebude útočištěm pro všechny běžence? A je skutečně integrace muslimů do západního světa problematická? Francouzského politologa a sociologa Gillese Kepela, odborníka na Blízký východ, se ptal David Borek.
Video Rozhovor s Gillem Kepelem
video

Rozhovor s Gillem Kepelem

Bude Evropa nucena odložit politickou korektnost a říct, že nechce být útočištěm pro všechny běžence?
To je důležitá otázka a v Evropě velice citlivá a aktuální záležitost. Osud těchto orientálních křesťanů je samozřejmě zajímavý – obzvlášť kvůli tomu, jak Islámský stát postupoval v Mosulu. Zástupci Islámského státu tam zabíjeli křesťany, kteří se nechtěli stát muslimy, zabíjeli jezídy, kradli jim manželky, prodávali je jako sexuální otrokyně. Tohle samozřejmě zvedlo vlnu solidarity.

Myslíte si, že je spravedlivé slibovat pomoc jen křesťanům?
Samozřejmě, že z principu je to velice nespravedlivý přístup. Na druhou stranu ale země, které migranty přijímají, mají všelijaká kritéria, podle kterých si migranty chtějí vybírat. Některé země chtějí přijímat jenom vzdělané migranty, některé s tím nebo oním sociálním pozadím. Jsme v situaci, kdy si přijímající země asi mají právo do určité míry vybírat, stanovovat kritéria.

Francie přinejmenším od 19. století ochraňuje libanonské křesťany. Máte ve Francii nějaké zkušenosti se začleňováním libanonských křesťanských migrantů?
Integrace orientálních křesťanů ve Francii nepředstavuje problém, protože se tito křesťané mísí s většinovou populací. Úroveň sociální integrace je opravdu vysoká. To samozřejmě neznamená, že si nenechávají svůj jazyk nebo například své sektářské vnímání křesťanství, ať už to jsou chaldínové, nebo koptové. Ale obvykle své křesťanství nevyužívají jako prostředek budování nějaké alternativní společnosti, která by šla proti společnosti většinové.

Co se stane, když se arabský muslimský migrant dostane do Francie, usadí se, najde si práci a jeho děti, nebo dokonce vnoučata si o čtyřicet nebo padesát let později najdou cestu k fundamentalismu? Jaké je pro to vysvětlení?
To je fenomén, který aktuálně bohužel není vzácný. Například matka nenosí závoj a dcera může mít zahalený celý obličej a být přesvědčena, že její matka zradila islám. Potom třeba odjede do Sýrie a najde si tam manžela, který bude bojovat proti Asadovi. Tento fenomén se stává celospolečenským. Z Francie takhle odešlo nejméně 1600 mladých lidí a aktuálně jsou buď v Sýrii, nebo na cestě tam či zpátky. Mnozí z nich jsou samozřejmě muslimského původu, ale někteří jsou i konvertité. Tenhle syrský džihád poskytuje lidem něco, co dříve hledali v rudých brigádách nebo ve fašistických skupinách.

Má tedy evropská radikální levice něco společného s muslimskými organizacemi? A pokud ano, můžete to nějak vysvětlit? Historicky bývali přece radikálové sekulární.
Ano, bývali to ateisté, ale to se změnilo, protože v západní Evropě je dnes značná část proletariátu muslimského původu. Takže evropští, například právě francouzští radikálové, hledají nějaký jazyk, jakým muslimy oslovit. Teď ve volbách jsme měli i kandidáty, kteří tyto radikální frakce názorově rozdělovali, protože byli celí zahalení. Co se týká tradice levicového extremismu, tak například známý a momentálně uvězněný terorista Carlos otevřeně podporuje činy Islámského státu. Říká totiž, že se třeba oni vrazi z videí snaží dosáhnout stejného psychologického účinku - že bojují stejnou psychologickou válku. I mezi islamisty a členy extrémní pravice existují určité styčné body: Obě skupiny spojuje nenávist vůči kapitalismu i vůči říši kapitalismu. Snaží se dát dohromady lidi muslimského původu s mladými Evropany.