Historici: SSSR a USA byly spíše rivalové než nepřátelé

„Nemyslím si, že by USA a Sovětský svaz byly někdy nepřátelé, ani během studené války,“ říká historik Alexej Filitov z Ruské akademie věd. „Byli jsme spíš rivalové, soutěžili jsme spolu,“ míní Filitov. A za pravdu mu dává i jeho kolega Paul Vincent z Keene State College. Oba historici se za přechodem od spojenectví k soupeření ohlédli v pořadu Hyde Park ČT24.

Pád Německa byl v únoru 1945 jen otázkou času. V Jaltě se sešli představitelé tří mocností, které stály po boku v boji s nacismem. Velmi krátce po jeho poražení však spolupráci vystřídala ostražitost a podezíravost, které přešly do desítky let trvající studené války.

Partnerství USA, SSSR a Velké Británie bylo pro poražení Hitlera a jeho spojenců z pragmatického hlediska nutné. A tak také země podle historiků své vzájemné vztahy vnímaly.

Roosevelt chtěl Stalina okouzlit. Ale zatajil mu bombu

Americký prezident F. D. Roosevelt, který se jaltské schůzky účastnil jen několik týdnů před svou smrtí, však podle Vincenta také nechtěl opakovat americké chyby z doby po první světové válce, tedy uzavření se před světem. „Byl ochoten udělat téměř cokoliv, aby fungovala spolupráce mezi Spojenými státy a Sovětským svazem,“ vysvětluje americký historik s tím, že Roosevelt byl charismatický člověk a věřil, že jeho osobní kouzlo bude fungovat i s Josefem Stalinem.

Jenže Stalina se mimořádně dotklo, že mu Američané neřekli o projektu Manhattan, tedy o vývoji atomové bomby. „Tady Roosevelt minul velkou příležitost,“ tvrdí Filitov. „Existovaly náznaky, že chtěl v Jaltě Stalinovi o bombě říct, ale Winston Churchil ho přesvědčil, aby to nedělal,“ dodává ruský historik. Sovětský vládce se tak o amerických testech dozvěděl až později, navíc ne od nich, ale ze svých zdrojů. „Myslím, že to pro něj bylo velmi nepříjemné a podkopalo to vzájemnou důvěru.“

Podle Paula Vincenta by však americký prezident Stalinovi o přípravě ničivé zbraně pravděpodobně řekl, ale jednoduše to před smrtí už nestihl. A připomněl, že Roosevelt o projektu nemluvil ani se svým viceprezidentem. Harry S. Truman se tak o něm dozvěděl teprve poté, co v Bílém domě vystřídal zesnulého prezidenta. A byl to právě on, kdo následně jako první v dějinách učinil rozhodnutí o použití atomových zbraní ve válečném konfliktu.

Dvě pumy svržené v létě roku 1945 na japonská města Hirošima a Nagasaki měly zásadní vliv na ukončení druhé světové války. „Kapitulace Japonska ušetřila životy sedmi milionů japonských vojáků a milionu amerických. Takové byly předpoklady, pokud bychom se museli v Japonsku vylodit,“ vysvětluje americký historik.

Podívejte se na poslední dny války v Evropě

Pro Američany válka porážkou Německa neskončila

Na jaře toho roku znali američtí stratégové tato čísla, ale naopak ještě nevěděli, zda bude fungovat nová smrtící zbraň. A tak jim velmi pomohlo, že do srdce třetí říše nezadržitelně přišla Rudá armáda, což Spojeným státům přece jen trochu uvolnilo ruce pro pokračující válku v Pacifiku.

A podle Alexeje Filitova dokonce byla Stalinova cesta k Berlínu dokonce chybou – jednoduše proto, že zatímco sovětští vojáci válčili o hlavní město, obsadili Američané důležité cíle v sovětské okupační zóně a získali tak například raketové technologie. „Nakonec z toho vyšli lépe, získali lepší část,“ hodnotí dnes ruský historik.

Československé překvapení

Jenže spolupráce mezi vítěznými mocnostmi netrvala příliš dlouho a již v roce 1947 přišla na svět Trumanova doktrína, která se vymezovala proti komunisty ovládaným zemím. Důležitým milníkem ve vztahu Spojených států k SSSR však podle Vincenta byl komunistický převrat v Československu. „Pro Ameriku to bylo překvapení. A myslím, že to byl ten klíčový okamžik, z toho překvapení vlastně vyplynul i Marshallův plán,“ říká Vincent. A uvádí příklad změny postoje USA: zatímco po válce Američané posílali uprchlíky ze Sovětského svazu i násilím zpět, po československém převratu přístup změnili a utečenci získali status přemístěných osob.

Následná eskalace studené války pak přinesla několik závažných konfliktů – například v Koreji, Vietnamu nebo Kubánskou krizi. Právě ta měla podle historiků velký potenciál rozpoutat další celosvětový konflikt. Ještě blíže nové globální válce však podle Filitova bylo během konfliktu na Korejském poloostrově, když prezident Truman prohlásil, že USA zvažují použití atomových zbraní.

Čtyřicet let trvající studenou válku ukončil pád východního bloku a následný rozpad samotného Sovětského svazu. „Ve studené válce jsme nebyli vítězové ani poražení. Rusko prohrálo v mnohem složitějším konfliktu – dvou socioekonomických systémů. A ačkoliv osobně nejsem příznivcem kapitalismu, je nutné uznat, že v některých ohledech byl západní systém silnější,“ dodává Filitov.