K vraždám proruských aktivistů se prý hlásí novodobí banderovci

Kyjev – Banderovci se prý znovu hlásí o slovo. K vraždě bývalého ukrajinského poslance Oleha Kalašnikova a novináře Olese Buzyny z tohoto týdne se údajně přihlásila organizace zvaná Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta fungovala ve 40. a 50. letech minulého století jako složka ukrajinských nacionalistů vedených Stepanem Banderou. Oznámil to šéf Střediska politických studií Volodymyr Fesenko. Vzkaz UPA prý našel mezi e-maily. Ukrajinská tajná služba SBU ale existenci organizace zpochybnila.
  • Bývalý poslanec za Stranu regionů sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče Kalašnikov byl zastřelen před svým domem ve středu.
  • Buzynu, promoskevského novináře a donedávna šéfredaktora ukrajinského listu Segodňa, stihl stejný osud o den později. Policie zatím po vrazích pátrá marně.   

Podle tajné služby byl elektronický vzkaz Fesenkovi odeslán z ciziny, konkrétně z německého serveru, a to s využitím maximální možné míry utajení odesilatele. Navíc jej podle znalců nepsali rodilí Ukrajinci, což dokazují větné konstrukce i hojnost výrazů převzatých z ruštiny. „Zpochybňuje to jak důvěryhodnost sdělení, tak i záměry autorů,“ uvedl poradce šéfa SBU Markijan Lubkivskyj.

V médiích se objevilo mnoho spekulací o pozadí obou vražd. Hovoří se o provokaci Moskvy, která má poštvat veřejné mínění proti ukrajinským národovcům. Mohlo se jednat i o likvidaci svědků, kteří by mohli vypovídat o pochybném zákulisí hnutí Antimajdan. To se stavělo proti prozápadním demonstracím v Kyjevě.   

Ukrajinský novinář Oles Buzyna
Zdroj: ČTK/ZUMA
Autor: Serg Glovny

Poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Heraščenko pak vyslovil domněnku, že vraždy mohou být dílem radikálních ukrajinských nacionalistů. Ruská tajná služba jim mohla vést ruku, aniž by to atentátníci věděli.

Bývalý poslanec za stranu Viktora Janukovyče Oleh Kalašnikov, na snímku z roku 2013
Zdroj: ČTK/ZUMA
Autor: Serg Glovny

Podle Fesenka se e-mailový vzkaz zmiňuje i o odpovědnosti UPA za smrt několika dalších ukrajinských proruských politiků, jejichž úmrtí v nedávné době šokovalo ukrajinskou veřejnost. Jde zejména o únorovou údajnou sebevraždu bývalého poslance Strany regionů Mychajla Čečetova, který vypadl ze 17. patra obytného domu v Kyjevě, nebo o březnovou smrt jeho stranického kolegy Stanislava Melnyka. Ten se zastřelil nedaleko Kyjeva.

Neobjasněné zůstalo úmrtí Oleksandra Peklušenka, bývalého šéfa Záporožské oblasti, který byl v polovině března nalezen s prostřelenou hlavou.   

UPA byla v minulém století ozbrojenou složkou Organizace ukrajinských nacionalistů vedené Banderou. Za války bojovala za nezávislost Ukrajiny, odpovědná je ale za kruté vyvražďování tisíců Poláků a Židů. Po skončení války likvidovala oddíly UPA Rudá armáda a sovětská tajná policie NKVD, některé jednotky se pokoušely proniknout přes tehdejší Československo na Západ. Poslední oddíly UPA byly v lesích na západě Ukrajiny zničeny až na přelomu 50. a 60. let.


Bandera - obdivovaný i nenáviděný

Stepan Bandera v roce 1929 jako dvacetiletý vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Trest smrti mu byl změněn na doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem. V té době se OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele jednoho z nich. Krátce po zahájení německého útoku na SSSR se také podílel na vyhlášení ukrajinského státu a tento krok odmítl přes nátlak odvolat.

Další tři roky strávil Bandera v německých koncentračních táborech, jeho hnutí ale i nadále fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala. UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až 150 000 lidí. Po obratu ve válce se stala hlavním soupeřem UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.

Útěk na Západ Banderovi nepomohl

Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij. 

Začátkem 60. let sám Stašinskij uprchl na Západ. Západoněmecký nejvyšší soud ho odsoudil pouze jako pomocníka s tím, že skutečnými pachateli jsou „vysoce postavení původci zločinu“ v Moskvě.

Bývalý ukrajinský prezident Viktor Juščenko Banderu posmrtně vyznamenal. Jedno z nejvyšších státních vyznamenání.