Zkáza námořního obra Jamato zavřela vodu nad érou bitevníků

Tokio/Praha - Světové oceány nikdy nebrázdila větší bitevní loď než majestátní japonská Jamato, kterou zničily americké bombardéry na sklonku války - přesně 7. dubna 1945. Útoku, který trval zhruba dvě hodiny, se jich zúčastnilo téměř 400, jen zlomek ale uspěl. I zhruba dvě desítky zásahů ale stačily k tomu, aby se Jamato potopila. Zemřelo při tom 2475 členů posádky, zachránilo se jen 269 námořníků.

Loď, kterou v loděnicích nedaleko Hirošimy spustili na vodu 8. srpna 1940, vyplula na moře až na samém konci éry, jíž vládly mohutné křižníky a bitevníky. Do služby zařadilo japonské námořnictvo Jamato jen několik dnů po napadení americké základny v Pearl Harboru, který jasně ukázal, jak bude vypadat budoucnost námořní války.

Američané, ale také Němci a nakonec i sami Japonci se brzy přesvědčili, že doba velkolepých střetů lodí vybavených tucty velkorážních děl se stává minulostí. Ani sebelépe vyzbrojené bitevní plavidlo se totiž nemohlo ubránit útoku palubních strojů z letadlových lodí. Potvrdilo se to jak v květnu 1941 při potopení německého Bismarcku, tak o půl roku později na Havaji. Letecký útok se stal nakonec osudným i lodi Jamato, kterou americké bombardéry zničily na sklonku války, v dubnu 1945.

Torpéda a bomby ale tehdy jen o trochu uspíšily osud, který pyšné lodi už dříve připravila japonská admiralita. Více než čtvrt kilometru dlouhá bitevní lodi vybavená děly o ráži 46 centimetrů totiž tehdy plula k ostrovu Okinawa, aby jej bránila před očekávaným americkým vyloděním. A z mise se Jamato neměla nikdy vrátit. Očekávalo se totiž, že až bude u okinawských břehů poškozena, najede ke břehu a její posádka bude až do posledního muže ostřelovat invazní jednotky.

Během téměř pětileté služby se Jamato ani jednou nepoštěstilo zúčastnit se velké námořní bitvy, pro niž byla stvořena a ve které by mohla uplatnit svá neuvěřitelně výkonná děla. Každá z devatera hlavní byla schopná vyslat tunový projektil na více než 40 kilometrů - nic podobného se předtím ani potom na oceánech neobjevilo. Větší ráži použili v moderním válečnictví jen Němci, kteří během druhé světové války poslali dvě obří děla s ráží 80 centimetrů na východní frontu.

Informace o tom, jak mocná děla Jamato ponese, Japonci během čtyřleté stavby udržovali v přísné tajnosti, podobně jako celou loď. Američané se třeba až do konce války domnívali, že hlavní výzbrojí lodě - o které měli obecně jen kusé údaje - budou děla podobného kalibru jako na amerických bitevnících. A závoj tajemství halí Jamato dodnes, na samém konci války totiž japonští zpravodajští důstojníci pečlivě zničili všechny plány, technické informace i fotografie.

Současné informace o Jamato, ale i sesterské lodi Musaši, kterou potopily americké letouny v říjnu 1944, tak pocházejí hlavně z poválečných výpovědí svědků a stavitelů. Jasné jsou základní údaje - délka 263 metrů, největší šířka téměř 39 metrů a výtlak přes 72.000 tun. Na bocích Jamato chránil pancíř tlustý 40 centimetrů, dělové věže pak ještě o půlku silnější. Pro srovnání - velkolepý německý Bismarck byl sice téměř stejně dlouhý i široký, pancéřování ale měl zhruba o polovinu slabší.

Kromě devíti hlavních děl ve třech věžích se paluba Jamato ježila mnoha dalšími hlavněmi, během války se přitom postupně vylepšovala hlavně protiletadlová výzbroj. Jak se ale nakonec ukázalo, bylo to marné. Na palubě měla i dva katapulty používané pro start některého ze sedmi pozorovacích letounů. Na Jamato sloužilo přes 2500 námořníků, nejslavnějším z nich byl bezesporu admirál Isoroku Jamamoto, který ji během roku 1942 používal i jako svou vlajkovou loď.