Japonské tabu: Univerzita poodhaluje pokusy na amerických vojácích

Tokio - Skupina profesorů z japonské univerzity ve městě Fukuoka se rozhodla poodhalit stinnou stránku japonské historie. Expozice tamějšího univerzitního muzea totiž popisuje využívání amerických zajatců k lékařským pokusům na sklonku druhé světové války. Návštěvníci tak mohou například vidět, jak byly zajatým vojákům odstraňovány části jater či mozku. Informoval o tom britský deník The Daily Telegraph.

Nové muzeum v univerzitním areálu ve městě Fukuoka, které bylo otevřeno v sobotu, prostřednictvím exponátů detailně popisuje vývoj jedné z předních lékařských škol v Japonsku v průběhu více než sta let. Součástí výstavy je také malá sekce, která je věnována temnější kapitole dějin univerzity - pokusům na osmi amerických letcích po sestřelení jejich bombardéru v roce 1945. Univerzita ostrova Kjúšú tak prolomila sedmdesátileté mlčení kolem dění na univerzitě v období konce druhé světové války.

Američané byli členy posádky letounu B-29 Superfortress, který 5. května 1945 bombardoval letiště poblíž Fukuoky. Když americký stroj zasáhla střela z japonského bojového letounu, vyskočilo z něj 12 letců s padáky na zádech. Jeden z nich zahynul při seskoku a další dva prý ubodali místní obyvatelé po dopadu na zem. Zbývajících devět mužů padlo do zajetí. Kapitán Marvin Watkins byl poslán k výslechu do Tokia, ostatní pak byli předáni vojenskému lékaři a převezeni na univerzitu ve městě Fukuoka, kde byli vystaveni pokusům.

Podpis japonské kapitulace 2. září 1945
Zdroj: ITAR-TASS

Exponáty v muzeu odhalují, že jednomu z amerických vojáků byla podána nitrožilně mořská voda, aby lékaři zjistili, zda by tato kapalina mohla být používána jako náhražka sterilního fyziologického roztoku. Podle další části výstavy japonští lékaři odstranili jinému americkému vojákovi část mozku, aby určili, zda by se dala epilepsie léčit chirurgickým zákrokem. Několika dalším vězňům Japonci vyřízli kus jater, aby zjistili, zda bez nich přežijí.

Všech osm amerických zajatců zemřelo, následně byli naloženi do formaldehydu. Na konci války lékaři zničili pozůstatky Američanů, aby popisovaná zvěrstva zatajili. Před soudem pro válečné zločiny v roce 1948 bylo v souvislosti s případem shledáno 23 lidí vinnými z provádění pitev zaživa. Pět obviněných bylo odsouzeno k trestu smrti a čtyři na doživotí, později jim byly ale tresty výrazně zmírněny. Do roku 1958 byli všichni odsouzení na svobodě.

/*json*/{"map":{"lat":33.627042550722614,"lng":130.4248084656067,"zoom":15,"mapTypeId":"roadmap"},"markers":{},"polylines":{},"circles":{},"polygons":{},"rectangles":{}}/*json*/

Američtí vojáci jsou na Okinawě i dnes

Okinawa je dnes klíčovou základnou Pentagonu v oblasti a je proto plná amerických vojáků. Proti americkým základnám se staví místní kabinet. Podle jeho představitelů přítomnost vojáků poškozuje životní prostředí a hlavně mořské korály. Japonská vláda ale nesouhlasí a k americkým spojencům je mnohem vstřícnější. „Potřebujeme vzít v potaz naši bezpečnostní situaci a snažit se udržet vazby na Spojené státy. S tím potřebujeme pracovat,“ uvedl Jošihide Suga, mluvčí japonské vlády.

Okinawa zažila poslední velkou bitvu druhé světové války

Válka v Evropě už skončila, boje na Okinawě zuřily dál. 1. dubna 1945 se 1300 amerických lodí objevilo u břehů ostrova bráněného japonskými vojáky. Až po 82 dnech od vylodění bylo po všem. Američané ostrov obsadili, celkem přišli o 72 tisíc vojáků. Značné škody Američanům působili i piloti kamikaze. Sebevražednými nálety ničili americké lodě.

Ještě hůř na tom byli ale Japonci. Věděli, že proti víc než pětinásobné přesile protivníka nemají šanci, bojovali ale o každou píď Okinawy. „Japonci byli velmi dobře vycvičení. Šlo o disciplinované bojovníky. Měli jsme k nim respekt,“ vzpomíná John Ensor, účastník vylodění na Okinawě. Nelítostné boje na Okinawě nakonec vedly amerického prezidenta Harryho Trumana k souhlasu se svržením jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki.


Video Američtí vojáci na Okinawě jsou trnem v oku místním politikům
video

Američtí vojáci na Okinawě jsou trnem v oku místním politikům