Katastrofu v Černobylu přiznal Gorbačov až tři týdny poté

Kyjev - Ukrajina každoročně vzpomíná na oběti jaderné havárie v Černobylu, kde 26. dubna 1986 nečekaně explodoval jeden z reaktorů jaderné elektrárny. Okolí města, které leží na pomezí Ukrajiny, Běloruska a Ruska, stále zůstává zamořeno radioaktivitou uvolněnou při explozi. Neštěstí má na svědomí defekt reaktoru s pořadovým číslem čtyři. Po výbuchu byla zamořena Ukrajina a značná část Evropy, hlavně pak Bělorusko a Rusko, tehdy republiky Sovětského svazu. Přesto Moskvě trvalo tři týdny, než Michail Gorbačov veřejně přiznal jadernou katastrofu.

Za výbuchem reaktoru číslo čtyři stál v roce 1986 riskantní pokus, při kterém se zařízení přehřálo. Radioaktivní mrak pak postupoval ze Sovětského svazu přes východní Evropu nad Skandinávii – více než polovina radioaktivního spadu ale skončila v Bělorusku. Kvůli tragédii se muselo přestěhovat na 200 tisíc lidí.

Moskva tragédii přiznala až 14. května 1986

„Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí.“ Michail Gorbačov

Přes 25 tisíc lidí, kteří se v různých fázích bezprostředně podíleli na odstraňování následků neštěstí, zemřelo na nemoci způsobené ozářením. OSN v září 2005 odhadla počet úmrtí na rakovinu způsobených Černobylem na čtyři tisíce, ale číslo zpochybnila řada nevládních organizací.

Na Ukrajině má 2,3 milionu lidí přiznáno postavení „trpících následky katastrofy“. Od havárie bylo podle ministerstva zdravotnictví operováno přes čtyři tisíce pacientů, kteří byli v době katastrofy děti a dospívající. Nejčastěji šlo o rakovinu štítné žlázy, což je patrně nejzjevnější následek ozáření.

Elektrárna, jejíž jeden blok produkoval elektřinu ještě dlouho po havárii, byla definitivně uzavřena v prosinci 2000. Poškozený reaktor byl hned po výbuchu rychle zakryt železobetonovým sarkofágem, který však rychle chátrá a konstrukci hrozí zhroucení, navíc už nezachytává radioaktivní záření ze zbytků reaktoru, které nadále více než padesátkrát překračuje přípustné normy.

Jak se to všechno přihodilo? Explozi na čtvrtém bloku elektrárny, který měl být odstaven, předcházel běžný test nouzového fungování turbíny. Technici chtěli změřit, jestli bude elektrický generátor (poháněný turbínou) po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě asi 40 vteřin, než se spustí nouzové generátory, napájet čerpadla havarijního chlazení. Test se měl uskutečnit 25. dubna 1986, začal ale 26. dubna v 01:23 hodin. Osudové chyby se operátoři dopustili tím, že zablokovali havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor.

Reaktor dál běžel, podstatně se však snížil průtok chladící vody, rostla její teplota i tlak. Výkon reaktoru začal prudce růst. To nevydržely palivové články a praskly, jejich úlomky spadly do chladící vody, která se přeměnila v páru. Výbuch páry zvedl tisícitunové víko reaktoru a asi minutu po zahájení testu nastala první exploze. Z reaktoru začala unikat radioaktivita a dovnitř začal vnikat vzduch a začal hořet grafit. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil druhou explozi. Menší úniky pokračovaly až do té doby, než byl postaven betonový sarkofág. Ukrajina nyní uvažuje o novém sargofágu, protože v tom starém se objevují trhliny.

A kolik lidí trpělo - Podle zprávy Černobylského fóra z roku 2000 se celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v budoucnosti zemřít v důsledku ozáření, odhaduje na 4000. Syndrom (nemoc) akutního ozáření (ARS) byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Z toho 31 lidí zemřelo během několika měsíců po nehodě (28 na následky ozáření), dalších 19 lidí z této skupiny zemřelo na následky ozáření v průběhu dalších let. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3 940 lidí zemřelo nebo může zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. Přímo při explozi zahynuli dva pracovníci elektrárny. Ukrajinské úřady dříve uváděly, že v souvislosti s výbuchem zemřelo 125 000 lidí.

Městečko Pripjať s 50 000 obyvateli, které se nacházelo tři kilometry od elektrárny, bylo celé evakuováno během 36 hodin po katastrofě. Během následujících týdnů bylo z oblasti 30 kilometrů kolem elektrárny evakuováno dalších 70 000 lidí. Celkově bylo kvůli katastrofě evakuováno 350 000 osob.

A kde všude dýchali radioaktivní spad - Kontaminováno bylo více než 200 000 km2 v Evropě, z toho asi 150 000 km2 v Bělorusku, které zasáhlo 70 procent radioaktivního spadu, který unikl z elektrárny, v Rusku a na Ukrajině. V těchto třech státech bylo celkem 784 320 hektarů zemědělské půdy vyjmuto z užívání a byla zastavena těžba dřeva na 694 200 hektarech lesů. Vítr zavál radioaktivní spad i do dalších zemí Evropy, včetně Československa.

Okolí elektrárny je dodnes zakázanou zónou. Na 200 tisíc obyvatel široké okolní oblasti tehdy odjelo autobusy: nic si nebrali v domnění, že se vrátí. Město Pripjať, nadstandardní domov pracovníků elektrárny, je dva kilometry od epicentra. Je neobyvatelné a zůstalo městem duchů. Experti odhadují, že záření klesne na bezpečnou hranici až za několik tisíc let. Ukrajina požádala Evropskou banku pro obnovu a rozvoj o další stamiliony dolarů na zajištění bezpečnosti trosek elektrárny.

/*json*/{"map":{"lat":51.3857628934,"lng":30.1147270203,"zoom":14,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[{"lat":51.385334373956,"lng":30.118761062622,"type":"1","description":"\u010cernobylsk\u00e1 elektr\u00e1rna"}],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/