Amstettenský věznitel chtěl prý dceru chránit před drogami, testy potvrdily otcovství

Vídeň - Snaha uchránit dceru Elisabeth před drogami byla podle Josefa Fritzla hlavním důvodem, proč ji téměř čtvrt století věznil v podzemním bunkru svého domu v rakouském Amstettenu a zplodil s ní sedm dětí. Uvádí to dnešní rakouský tisk s odvoláním na pondělní výslech 73letého muže. Rakouští kriminalisté dnes také oznámili, že testy DNA potvrdily otcovství Josefa Fritzla u všech dětí, které porodila jeho dcera Elisabeth.

Fritzl přiznal častý pohlavní styk s vlastní dcerou, popíral ale, že by ji na měsíce připoutával ke zdi sklepa, jak 42letá žena vypověděla. Na otázku, proč ze šesti žijících dětí dovolil spatřit denní světlo jen třem, pokrčil rameny. Když jich bylo ve sklepě moc, dělaly mi tam strašný rámus, zní jeho zdůvodnění.

Fritzl je otcem všech sedmi dceřiných dětí, jedno z nich zemřelo brzy po narození. Fritzl přiznal, že mrtvolku dítěte pak spálil v kotli ústředního topení domu. Tři z dětí byly po celý svůj dosavadní život zavřeny spolu s matkou v podzemním úkrytu. Další tři jejich otec a dědeček v jedné osobě „adoptoval“ podle scénáře, který předem vymyslel. Děti byly nalezeny na prahu domu s dopisy, které napsala jejich matka. V nich uváděla, že se o ně nedokáže postarat. Fritzl je potom se zákonnou manželkou, která prý nic netušila, vychovával v bytě nad sklepením. Pachatel dokázal všechny přesvědčit, že matka dětí a zároveň jeho dcera, pohřešovaná od roku 1984, děti opustila.

„Adoptované“ děti se chovaly velmi nenápadně. Ve škole byly vždy hodné a spolužáci je dobře přijímali. Od jejich „nalezení“ až do adopce navštívily sociální pracovnice rodinu třikrát, nezjistily však nic, co by vzbuzovalo podezření. Po adopci už do rodiny nechodily, protože tou končila odpovědnost soudu i úřadu pro mládež.

Přestože z hlediska úřadů bylo vše jakoby v pořádku, rakouská média i veřejnost se shodují na tom, že šlo o naprosté selhání státních orgánů.
 
Muž v podzemní kobce o velikosti asi 60 metrů čtverečních vybudoval poměrně přijatelné hygienické podmínky, nicméně dcera i tři její děti nemohly stísněné prostory opustit. Prostor se skládal z několika elektronicky zajištěných místností včetně kuchyně a sociálního zařízení. Do vězení vedl jediný vchod ze sklepní dílny. Uzavřen byl masivními železobetonovými dveřmi ovládanými elektromotorem, který byl řízen dálkovým ovládáním s číselným kódem. Asi pětimetrovou chodbou končící úzkým průlezem se přišlo do 1,7 metru vysoké místnosti, kde se nalézala zastaralá kuchyňská linka a toaleta se sprchou. V úkrytu jsou ještě dvě ložnice vždy se dvěma postelemi, jejichž stěny jsou dětskou rukou ozdobeny hvězdami a výkresy. Televizor s videem a rozhlasem byly jediným spojením vězněných s okolním světem.

Děti jsou v péči lékařů, Fritzl ve vazbě

Pět z šesti dětí, které Josef Fritzl zplodil se svou dcerou Elisabeth, vězněnou ve sklepě, je nyní ve společné péči lékařů v zemské nervové klinice v Maueru u Amstettenu. Psychologové se rozhodli spojit dohromady dvě děti ze sklepního vězení a tři „adoptované“, které žily na denním světle; třetí „sklepní dítě“, devatenáctiletá Kerstin, zůstává na jednotce intenzivní péče. Odborníci rodinu sledují a připravují pro její členy individuální léčebné programy.

„Rodina dělá zatím zdravotně dobrý dojem. Lékaři se starají o to, aby se všichni členové něčím zaměstnávali,“ řekl médiím okresní hejtman Hans-Heinz Lenze. „Mezi sourozenci panuje čilá komunikace,“ dodal. Pro sourozence Elisabethy a pro spolužáky těch dětí z rodiny, které chodily do školy, byl zřízen krizový tým odborníků, který jim je podle potřeby k dispozici.

Fritzl zůstává ve vyšetřovací vazbě v soudní budově v Sankt Pöltenu. Protože pachatelé sexuálních zločinů jsou ve věznicích často spoluvězni napadáni, je Fritzl držen v cele pro dvě osoby, předepsané vycházky jsou pro Fritzla organizovány tak, aby nikoho z dalších spoluvězňů nepotkal.

Lékaři a terapeuti nervové kliniky považují za svou nejvyšší prioritu ochranu pacientů z týrané rodiny. „Platí to zejména pro zájem médií,“ zdůraznil primář Berthold Kepplinger. Proto je rodina držena v uzavřené části kliniky a nebylo zveřejněno, ve které.

Zdravotní stav skupiny, zvláště u osob ze sklepa, považují lékaři za „obdivuhodně dobrý“. Život bez slunečního světla způsobuje nedostatek vitaminu B, což může vyvolávat křivici, u vyšetřovaných pacientů tomu prý však nic nenasvědčuje. Důkladné prohlídky nicméně ještě pokračují. Také externí odborníci se shodují v tom, že dlouholeté věznění v malém uzavřeném prostoru bez přístupu slunečního světla může na duševním i tělesném vývoji dětí zanechat nevyléčitelné stopy, zpočátku těžce zjistitelné.

Radnice zkoumá okolnosti vybudování podzemního úkrytu

Stavební odbor radnice v Amstettenu intenzivně vyšetřuje, jak mohl pod domem, který obývala mimo jiné rodina Josefa Fritzla, vzniknout takový úkryt. Dům byl postaven v 60. letech a již tehdy v něm sklepní prostory byly, ale nikoli tak velké a zařízené, i když zřejmě byly vybaveny sanitární buňkou. V roce 1978 město vydalo stavební povolení k podsklepené přístavbě, jejíž sklepní část se později stala součástí podzemního vězení.

„V našich podkladech ale není žádná řeč o tom, že by mělo jít o civilní kryt,“ řekl mluvčí starosty Hermann Gruber. Vzhledem k tehdy panující nové vlně studené války ale nebyly takové stavební úpravy nic mimořádného, dodal. Když 26. července 1983 stavební komise přístavbu kolaudovala, nebylo jí nijak nápadné, že do sklepní části vedou jen jediná malá dvířka, zřízená poměrně skrytě. Tehdejší „atomové kryty“ se stavěly spíš nenápadně, podotkl mluvčí.


Podle právníků byl informováním o případu porušen zákon

Vídeňští odborníci specializovaní na mediální právo Michael Pilz a Maria Windhagerová dnes kritizovali rakouské sdělovací prostředky, že v informacích o amstettenském případu prý houfně a zjevně porušily mediální zákon. Především se to týká paragrafů chránících ryze osobní záležitosti a také nepřípustného identifikování oběti. Za sporné označili rovněž zveřejnění fotografií a videozáběrů domu, v němž ke zločinu došlo, protože přes ně šlo zprostředkovaně zjistit identitu osob v případu.

Nikdo neměl právo zveřejnit identitu pachatele, protože vzhledem k charakteru případu to bylo také příjmení všech obětí. Právníci se domnívají, že soudy se tímto prohřeškem médií ještě budou zabývat. Postižení mohou podat žalobu do půl roku. Potrestána prý mohou být i zahraniční média, pokud jsou v Rakousku distribuována.

Za zveřejnění fotografií obětí hrozí pokuta 

Rakouská ministryně spravedlnosti Maria Bergerová dnes varovala média, že případné zveřejnění jakýchkoli fotografií nebo záběrů obětí případu bude potrestáno pokutou až 20 000 eur (asi půl milionu korun). „Je důležité nechat oběti žít v klidu,“ zdůraznila Bergerová na tiskové konferenci ve Vídni. Vyzvala média, zejména bulvární, aby prokázala skutečné pochopení pro oběti.

Vydáno pod