Komunistický Vietminh rozdrtil Francouze v bitvě u Dien Bien Phu

Dien Bien Phu (Vietnam) - U vietnamské vesnice Dien Bien Phu se přesně před šedesáti lety, 7. května 1954, utkaly v rozhodující bitvě indočínské války komunisticky orientovaný Vietminh vedený Ho Či Minem a francouzská koloniální vojska. Šlo o zlom v historii obou národů - Francouzi utrpěli drtivou porážku a Vietnamci si vybojovali svobodu.

Francouzi se snažili vyhrát válku o své kolonie dlouhých osm let - mezi lety 1946 a 1954. Po převzetí moci v Číně komunisty v roce 1949 se stal tento konflikt klíčovým bojištěm studené války. Číňané dodávali Vietnamcům zbraně a zásoby, zatímco většina nákladů na francouzské válečné úsilí byla hrazena v USA. Byli to ale Francouzi, kdo bojovali a umírali v Indočíně. Celkem jich padlo 55 tisíc. A bitva u vesnice Dien Bien Phu se jim stala osudnou.

Francouzi se na bitvu velmi připravovali. Velením byli pověřeni tři generálové, a to generál Henri Navarre, generál René Cogni a plukovník Christian De Castries, který byl na generála povýšen během bitvy. Na straně druhé byl ve vedení generál Vo Nguyen Giap, zkušený vojevůdce a blízký přítel Ho Či Mina.

Studovaný učitel Giap nedal na rady čínských vojenských poradců, kteří doporučovali rychlý útok. Rozhodl se pro obléhání, jež se protáhlo na 56 dní. Zákopová válka byla později úspěšně praktikována i proti Američanům a jihovietnamské armádě. „Prostě jsme Francouze zardousili,“ napsal generál ve svých pamětech. Vietminh podporoval Sovětský svaz a komunistická Čína.

„Anděl od Dien Bien Phu“ se snažil zachránit zraněným vojákům život

Peklo prožila při obléhání i jediná žena – ošetřovatelka Geneviève de Galardová. Říká se jí Anděl od Dien Bien Phu. Její letadlo ve francouzském táboře přistálo poškozené. Těsně poté Vietnamci zničili přistávací dráhu. Bitva už byla v plném proudu. Genevieve se rozhodla zůstat na místě a pomáhat – přes úvodní odpor vojáků. „Měli jsme spoustu amputovaných, protože ti, kdo byli zranění zkraje noci, by museli vydržet osm, deset hodin se škrtidlem, aby nevykrváceli,“ uvedla bývalá vojenská ošetřovatelka.

Brutální výjevy provázely Genevieve dlouhá léta. „V noci, když jsem se probouzela, myslela jsem na to a nemohla jsem znovu usnout. A trvalo to dlouho, strašně dlouho, než jsem zase zavřela oči,“ podotkla de Galardová.

Francouzští zajatci po bitvě u Dien Bien Phu
Zdroj: ČTK/AP

Tisíce mrtvých a konec kolonálního panství

U vesnice Dien Bien Phu nakonec padlo 2200 francouzských vojáků. Další byli těžce zraněni. Zhruba 10 tisíc vojáků se vzdalo. Mnozí z nich však zahynuli na 800 kilometrů dlouhém úmorném pochodu do zajateckých táborů. Sami Vietnamci přišli o 8 až 10 tisíc mužů, tedy o celou čtvrtinu svých sil shromážděných u pevnosti.

Porážka francouzské armády Vietminhem vedla k ukončení války v Indočíně a ke konci koloniálního panství. Ženevská konference pak v roce 1954 rozdělila Vietnam podle 17. rovnoběžky fakticky na dva samostatné státy.

Boje ale pokračovaly mezi severovietnamským komunistickým Vietminhem a jihovietnamským proamerickým režimem Ngo Dinh Diema. Na jihu se pak do bojů zapojili partyzáni komunistického Vietkongu.

Američané v následné válce neuspěli

Spojené státy ve jménu zatlačování komunismu stupňovaly podporu Jižnímu Vietnamu a v srpnu 1964 oficiálně vstoupily do války. Vojenské zapojení USA ve Vietnamu skončilo až v lednu 1973 podepsáním dohody o příměří a o stažení jednotek z Vietnamu.

Neskončily ovšem ani boje, ani americká hospodářská i vojenská podpora jihovietnamskému režimu. Konec válečného běsnění se přiblížil až s velkou ofenzivou Severu zahájenou na konci roku 1974. Ta vedla k hladkému nekrvavému převzetí Saigonu komunisty v dubnu 1975. O rok později došlo k sjednocení Vietnamu.