Noc dlouhých nožů upevnila moc Hitlera a armády

Berlín – Své blízké spolupracovníky se rozhodla po nástupu k moci zlikvidovat řada diktátorů, ale žádná obdobná akce není tak známá jako tzv. noc dlouhých nožů. Při ní Adolf Hitler rok poté, co obsadil kancléřské křeslo, prakticky zničil sbor SA (Sturmabteilung – Úderné oddíly). Ten sehrál důležitou roli ve vzestupu nacionálních socialistů z takřka bezvýznamné skupinky v nejmocnější politickou stranu Německa, ale poté už se nacistům nehodil – ani jako spolek rabiátů, ani jako síla, která by mohla ovládnout NSDAP i německou armádu. Na oslabení SA naléhali němečtí vojenští velitelé i Hitlerovi nejbližší spolupracovníci, pro které představoval velitel SA Ernst Röhm vážnou konkurenci. Röhm se nakonec stal jednou z obětí noci dlouhých nožů, spolu s ním nacisté zavraždili i další vysoce postavené členy SA, ale i některé další Hitlerovy politické oponenty, kteří neměli s oddíly nic společného.

Röhm byl trnem v oku armádě i nacistickým špičkám

Když na Adolfa Hitlera začal jeho ministr války a vrchní velitel německé branné moci Werner von Blomberg naléhat s požadavkem na oslabení SA, kancléř váhal. Ve funkci byl rok a oddíly vedené Ernstem Röhmem mu do ní výrazně pomohly. Blombergovi však vadily Röhmovy ambice – chtěl se stát ministrem říšské obrany, aby mohl vybudovat novou armádu z jednotek SA a stanout v jejím čele – a poukazoval i na to, že skupina kolem Röhma začíná Hitlerovi významně oponovat v rámci NSDAP.

Tlak na Röhmovo oslabení nepřišel jenom od armádních velitelů, kteří slibovali Hitlerovi armádní podporu při chystané kandidatuře na prezidenta, ale i od dalších Hitlerových blízkých spolupracovníků – Heinricha Himmlera, Hermanna Göringa a Josepha Goebbelse. Šlo o další směřování strany, s nadsázkou o to, zda bude více „nacionální“ nebo „socialistická“. „Röhm a lidé okolo něj kritizovali, že se Hitler vzdaluje kořenům, na kterých nacismus vznikl – uzavírá dohody s představiteli německé buržoazie, generály Reichswehru, kteří jim byli trnem v oku. Někteří dokonce volali po tzv. druhé revoluci,“ poukázal historik z Vojenského historického ústavu Ivo Pejčoch.

Kvůli ideovým sporům v NSDAP také neustávaly nepokoje podněcované SA – původně členové oddílů vyvolávali rvačky a zabíjeli proto, aby tak pomohli k moci své straně, nyní se jejich terčem stali stoupenci konzervativního křídla strany. Ukončení násilností potom požadoval i říšský prezident Paul von Hindenburg. I proto Hitler nakonec souhlasil s tím, že je potřeba se SA – tedy skupiny, která spíše než jako vojsko vznikla jako jednotka vyvolávající pouliční nepokoje a vraždící politické konkurenty – zbavit.

Probuzeni a zastřeleni

Noc dlouhých nožů připadla na poslední červnový den roku 1934. Šlo o zcela náhlou a překvapivou akci. Jinak to ani být nemohlo, SA měla totiž v té době téměř 2,5 milionu členů, kteří byli oddáni svému veliteli Ernstu Röhmovi. Nové Hitlerovy oddíly SS (Schutzstaffel – Ochranné oddíly) měly v té době pouze 300 tisíc členů. Osudný den ráno se proto objevili u velitelů SA vojáci SS, vytahovali je z postelí – vzápětí likvidovali. „V mnoha případech nebyli popravováni na základě řádných soudů, ale byli popraveni ad hoc,“ upozornil Ivo Pejčoch. Mnozí netušili, o co v čistce jde, a umírali s výkřikem „Heil Hitler!“

Nejvyšší šarže „mohly“ spáchat sebevraždu, ostatní byli gestapem eskortováni do vězení. Röhma „zatkl“ osobně Adolf Hitler. Když moci zbavený velitel SA odmítl spáchat sebevraždu, zastřelil ho voják SS.

Oficiálně zemřelo 77 lidí, ve skutečnosti až stovky

Hitlerovi lidé zdůvodnili noc dlouhých nožů údajným pokusem o převrat. „Joseph Goebbels hlásal, že byl připraven puč, který měl uvrhnout Německo do občanské války, zavraždit vedení NSDAP,“ shrnul Ivo Pejčoch. Počet obětí noci dlouhých nožů dodnes není zcela jasný. Oficiální číslo bylo 77 mrtvých, nejčastěji se však uvádí 85 zabitých, podle některých zdrojů mohlo zemřít až několik set osob. Kromě představitelů SA nechal Hitler zavraždit i některé další své politické konkurenty včetně předchozího kancléře Kurta von Schleichera.

Noc dlouhých nožů v Německu upevnila moc armády a SS. Protože jedním z bodů dohody Hitlera s armádními představiteli bylo i zbrojení, lze 30. červen 1934 označit i za první krok k válce. Samotné SA existovaly i nadále, zanikly až v roce 1945. Jejich význam však byl ve srovnání s původní rolí mizivý. Po Röhmově smrti se stal novým velitelem SA Viktor Lutze, pod kterým se oddíly podílely na křišťálové noci – ovšem tehdejší i podzdější jejich činnost zůstala ve stínu SS, s nimiž Hitler neměl žádné potíže; věrně vykonávaly i nejzrůdnější rozkazy až do konečného zničení tzv. třetí říše.