Japonsko se stále potýká s následky Hirošimy

Hirošima - Na začátku srpna roku 1945 se Evropa už čtvrt roku těšila z míru. Hrůzy 2. světové války byly pro mnoho zemí starého kontinentu již minulostí. V Tichomoří však stále zuřily tvrdé boje. Během dobývání dvou menších ostrovů, Iwodživy a Okinavy, ztratili Američané téměř 20 tisíc vojáků. Na japonské straně zemřelo 200 tisíc fanatických obránců a civilistů. Obavy z obrovských ztrát při invazi byly jedním z hlavních důvodů, proč se americké velení rozhodlo použít na samém konci války atomovou bombu. Prvním cílem bylo japonské město Hirošima, kde během dalších měsíců zahynulo až 140 tisíc lidí. Další tisíce umíraly v následujících letech na nemoci spojené s ozářením. Desítky Japonců se ale dosud marně snaží dokázat, že jejich zdravotní problémy mají počátek na konci války.

Nová zbraň hromadného ničení byla svržena na Hirošimu 6. srpna 1945. Podle výpovědí přeživších svědků se na obloze objevilo nové Slunce. Atomová bomba s poetickým názvem Little Boy (Malý chlapeček) dosáhla při výbuchu síly 12 až 20 kilotun dynamitu. Díky ohromující záři, která explozi provázela, také získala tato hrozivá zbraň v japonštině své jméno - pikadon, jež doslova znamená záblesk-bum. Vedle jasného světla ale chlapeček způsobil hlavně mohutnou a ničivou tlakovou vlnu, provázenou spalujícím žárem - usmrtila většinu místních obyvatel. Při explozi zemřelo na 80 tisíc lidí. O život přišel téměř každý, kdo se pohyboval blíže než kilometr a půl od hypocentra atomové bomby. Bomba ale zabíjela i ve dvojnásobné vzdálenosti.

Město Hirošima bylo jako cíl atomového útoku vybráno hned z několika důvodů. Většina japonských měst byla již v té době výrazně poničena řadovými nálety, avšak Hirošima byla jedno z mála zachovaných. Předně se jednalo o významnou průmyslovou oblast a podle informací americké armády se v dané oblasti nevyskytovali američtí váleční zajatci. Jak se později ukázalo, jejich údaje byly mylné.

Video Rozhovor s Lukášem Visingrem
video

Rozhovor s Lukášem Visingrem

Z letadel byly před útokem shozeny statisíce letáků, které měly upozornit na zbraň s ohromnou ničivou silou. Avšak obyvatelé předem adresovanému nebezpečí nepřikládali důležitost. Dne 27. července Japonsko obdrželo poslední výzvu k ukončení války, kterou ignorovalo…

Ničivé následky atomové bomby pociťují Japonci dodnes

Jeden z těch, kdo přežili, řekl:

„Hirošima nepřipomínala město, které zničila válka, ale děsivý obraz posledního soudu.“

Zbytek obyvatel města dostal nemoc z ozáření. Ta si vyžádala další životy. Do konce roku 1945 zemřelo v důsledku výbuchu atomové bomby 140 tisíc lidí. V letech 1946 až 1951 přibylo na dalších 60 tisíc obětí a na komplikace spojené s ozářením umírají lidé dodnes. Podle japonských oficiálních údajů přesahuje celkový počet mrtvých z Hirošimy 260 tisíc.

Výbuch atomové bomby přežilo jen málo budov, tou nejznámější byl železobetonový Průmyslový palác. Dílo českého architekta Jana Letzela z let 1912 až 1915 leželo sice jen 150 metrů od výbuchu, díky pevné konstrukci ale stavba obrovský nápor vydržela. Všichni úředníci i návštěvníci, kteří byli uvnitř, ale zemřeli. Torzo kdysi pyšné budovy se po válce stalo Atomovým palácem - mementem, jež připomíná nebezpečí jaderného konfliktu.

I po mnoha letech má Japonsko nezhojené rány

Kijoko Sumikawové bylo v srpnu 1945 11 let. I když nežila v kritické 3,5kilometrové vzdálenosti od místa výbuchu, atomová bomba její život pravděpodobně poznamenala víc, než jsou úřady ochotné připustit. Přišla o vaječníky, dělohu a rakovinu má od 34 let. Japonské úřady zatím neuznaly, že by za zdravotní problémy paní Sumikawové mohlo takzvané vnitřní ozáření. Podle některých odborníků je prokázání přímého vlivu jen otázkou času.

Obyvatelé jsou si jisti, že všechny takové zdravotní problémy způsobil černý déšť. Černý déšť neboli radioaktivní spad přinášený srážkami může působit skrz vodu nebo třeba potraviny. Prokázat jeho přímou souvislost se zdravotními problémy je ale problematické.


Použití atomové bomby dodnes předmětem sporů

Použití atomové pumy na Hirošimu (a Nagasaki, zničené o tři dny později) je dodnes předmětem sporů. Zastánci poukazují na to, že bomba zachránila mnoho životů amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250 tisíc mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Proti těmto číslům ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.

Atomová bomba, která nakonec zničila Hirošimu, ale nezabíjela jen Japonce. Stala se osudnou i pro 900 amerických námořníků z lodi Indianopolis, která je vezla na letiště na ostrově Tinian v Pacifiku. Při zpáteční cestě loď potopila japonská ponorka a kvůli utajení mise začaly záchranné lodě hledat přeživší členy posádky až po 96 hodinách. I díky této oběti mohla 6. srpna 1945 směrem k Japonsku odstartovat skupina bombardérů B-29. Letoun, který nesl bombu, se jmenoval po pilotově matce - Enola Gay.

/*json*/{"map":{"lat":34.7777158036,"lng":132.297363281,"zoom":6,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/