Hlodavci jsou přemnožení, mohou šířit nemoci a nemají přirozeného nepřítele. Invaze krys a potkanů dusí především novou obytnou zónu na okraji Hamelnu. Sousedí totiž se zahrádkářskou kolonií, kde je i skládka biologického odpadu. Ta slouží jako útočiště hlodavců. Odborníci doporučují deratizaci. Má to ale háček. Místní zahrádkáři na svých pozemcích žádné jedovaté návnady nechtějí. A radnice má svázané ruce. Bez souhlasu majitelů na soukromé pozemky nesmí.
Město tak znovu čeká na svého krysaře, který by je „zázračně“ osvobodil od pohromy. Podle pověsti datované k roku 1284 přišel do Hamelnu potulný krysař a slíbil městským radním, že je za značnou odměnu krys zbaví. Radní souhlasili, ale když krysař hrou na píšťalu vylákal všechny hlodavce z města a utopil je v řece Weseře, městská rada došla k závěru, že už je zbytečné mu platit. Krysař ve vzteku odešel a po čase se vrátil vykonat pomstu.
V době, kdy byli měšťané na bohoslužbách, odlákal zvukem své píšťaly jejich děti. V závěru už se verze pověsti liší: podle jedné děti rovněž utopil, podle další je zavřel v jeskyni nebo vrátil až poté, co město zaplatilo. Klasická verze, kterou zpopularizovali pohádkáři bratři Grimmové, však končí tragicky.