Transplantace jater zatím nemá alternativu

Praha - V pokročilém stadiu chronických jaterních chorob nebo v případě náhlého selhání jater musí odborníci přistoupit k transplantaci jater. Ročně se jí v ČR nevyhne zhruba stovka nemocných. Lidem, kterým játra selhala nebo jsou chronicky nemocná či poškozená nádorem, tento zákrok může zachránit život. Poprvé se lékaři v zahraničí pokusili o transplantaci jater v roce 1963. První transplantaci jater v ČSR provedl v roce 1983 v Brně profesor Kořístek.

Dnes se játra lékařům daří transplantovat většinou bez komplikací. Statistiky prozrazují, že deset let po transplantaci jater zůstává naživu asi 80 procent pacientů. I přesto jde v současné době o jeden z nejnáročnějších zákroků.

„Přes játra neteče krev správně a v žilách, které do jater krev přivádějí, je přetlak, takže pro chirurga je zejména odstranění nemocných jater problém,“ říká přednosta Transplantcentra IKEM Pavel Trunečka.

Hned, jak se lékařům podaří odoperovat nefunkční játra, putuje na jejich místo takzvaný jaterní štěp, přičemž někdy jsou to játra celá. Mnohem častěji však jenom jejich část, protože játra umí dorůst do původní velikosti během několika týdnů. Podle Paval Trunečky je transplantace jater výkon velmi dlouhý, a to zejména u dětských pacientů, kde je potřeba štěp dodatečně upravovat.

Hledání jiných cest je na obzoru

Obnovit funkci jater jinou cestou zatím lékaři neumí. Situaci ještě navíc celosvětově komplikuje nedostatek dárců, což je úkol pro vědce z Pracoviště experimentální medicíny pražského IKEM.

Člen tohoto centra Milan Jirsa upozorňuje: „Tím, že umíme transplantovat játra, ještě nejsou všechny problémy vyřešeny. Jedním ze základních problémů, které zbývá vyřešit, je otázka překlenutí období, kdy pacient náhle onemocní, rozvine se náhle akutní selhání jater. Nemáme k dispozici nástroj, jaký mají nefrologové, tj. hemodialýzu.“

Bez funkčních jater přitom člověk nevydrží déle než několik dnů. Proto se výzkum jater na zvířatech v moderních laboratořích ubírá hned několika směry. „Jeden směr je možnost vypěstovat náhradní tkáň, a to buď jako buněčnou suspenzi, nebo jako náhradní solidní orgán. Další variantou jsou systémy jako například albumínová dialýza,“ uvedl Jirsa.

Nově vědci v laboratořích zkoumají, jak pomocí genetických modifikací připravit vhodnou jaterní tkáň v laboratoři. Černý scénář, kdy se pacient svého dárce nedočká, by pak přestal být hrozbou v transplantačních centrech všech zemí světa.

Pavel Trunečka
Pavel Trunečka