Politické směřování Islandu se radikálně změní

Reykjavík - Islanďané v sobotních parlamentních volbách radikálně změnili svou politickou reprezentaci. Zatímco vítězná Sociálnědemokratická aliance (SDA) v čele s premiérkou Jóhannou Sigurdardóttirovou zaznamenala svůj zatím nejlepší výsledek, konzervativní Strana nezávislosti vůbec nejhorší. Vzrostla tak i naděje na to, že také mapa EU by už možná brzy mohla doznat změn.

Islandští sociální demokraté po přičlenění k EU volají zcela otevřeně. Sigurdardóttirová okamžitě po volebním vítězství prohlásila, že hlasy pro svou stranu chápe rovněž jako hlasy pro „Evropu“. Její stranický kolega a poslanec Mördur Arnasson dokonce tvrdí, že on a jeho strana mají zato, že zlepšení krizí zmítané islandské ekonomiky může přijít jen tehdy, zavede-li Island euro.

„Kdybychom o členství požádali nyní, eurem bychom mohli platit již zhruba za čtyři roky,“ dodala Sigurdardóttirová. Přihlášku do EU by ráda odeslala už letos v červnu, tedy těsně před tím, než vedení sedmadvacítky na půl roku převezme Islandu blízké severské Švédsko.

Sociální demokraté jsou coby zastánci EU na Islandu vcelku osamoceni a ani jejich budoucí koaliční partneři, Levicově-zelené hnutí (VG), nejsou myšlenkou brzkého vstupu do společenství nadšeni. Zelení mají zato, že zemi stačí dosavadní vazby k unii, založené na volném obchodu a stanovené ve smlouvách Evropského hospodářského prostoru (EES). Tedy stejné principy, na nichž fungují například vztahy unie s Norskem.

Některé další strany jsou vůči EU ještě opatrnější a bojí se zejména unijních kvót na rybolov, které by podle většinového názoru na Islandu tento severoatlantický ostrov hospodářsky poškodily. Ani navenek velký odpor nemusí být ale nyní definitivní. Zelení nyní totiž dali najevo, že nedopustí, aby rozdílný názor na EU rozbil právě vznikající vládní koalici. Šéf zelených Steingrímur Sigfússon dokonce vidí možnou shodu se sociálními demokraty „optimisticky“.

Podle prvních povolebních propočtů islandského tisku bude v islandském parlamentu Althing z celkových 63 až 33 poslanců, kteří jsou již nyní ochotni urychlené přičlenění podporovat nebo je alespoň připustit. A při takovém rozložení sil by se nakonec mohli snadněji poddat i dosud euroskeptičtí zelení. Stejné by to mohlo být i u dříve vládní a nyní na hlavu poražené konzervativní Strany nezávislosti, která o část svých voličů přišla i kvůli odporu k EU. Pokud by jejich členové nebyli otevřeně pro, nemuseli by aspoň vystupovat proti. Vstup Islandu do EU tak nemusí být tak daleko, jak se ještě před několika měsíci v dobách před krizí zdálo.

Přílišný eurooptimismus ale také není zcela namístě. Hodně totiž napoví další vývoj řešení krize v unii i na Islandu. Mluví se i o tom, že by politici měli konečné rozhodnutí nechat na veřejnosti a uspořádat referendum. Až tedy budou jasné odpovědi na tyto otázky, bude možné určit, zda se výsledek nynějších voleb podepíše jen na historii Islandu či zda bude mít vliv i na historii Evropy.