Za islámskou revolucí nestál jen fanatik Chomejní, ale i mírnější Talegání

Teherán - V Íránu je situace velmi nepřehledná. Sílí pochyby ohledně volebního vítězství prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, některá média dokonce tvrdí, že prohrál. Navíc v Teheránu a na mnoha dalších místech se stále demonstruje. Lidé prý provolávají Bůh je veliký, což nápadně připomíná situaci z období před islámskou revolucí v roce 1979. Ajatolláh Ruholláh Chomejní tehdy vyzýval lidi, aby každý večer vystoupili na střechy svých domů a vyvolávali odtud protesty proti režimu šáha Rézy Páhlavího. Toho pak revoluce svrhla a Chomejní se stal vůdcem státu. Nicméně Chomejní nebyl sám. Islámská revoluce by se podle Jana Petránka jen těžko obešla bez ajatolláha Mahmúda Talegáního, tehdy nejpopulárnějšího duchovního v Íránu. Avšak mírnější íránský politik se sociálním cítěním náhle zemřel na infarkt již v září 1979.

Rok 1979 znamenal pro Írán revoluční změny - monarchii nahradil republikánský režim. Do čela první islámské revoluce, jednoho z největších převratů století, se tehdy postavil bělovousý šíitský muslimský duchovní ajatolláh Chomejní, který se do Íránu vrátil 1. února 1979 po patnáctiletém exilu.

Právě kvůli Chomejnímu kritizují Ahmadínežída z centra náboženského konzervatismu:

0„Nenávidím ho za to, že v den, kdy jsme si připomínali úmrtí imáma Chomejního, obvinil jeho nejbližší spolupracovníky ze zločinu. Doufám, že mu červi rozežerou kůži zaživa stejně jako starému šáhovi.“


Šíitští fundamentalističtí duchovní posléze, 1. dubna 1979, vyhlásili Íránskou islámskou republiku. Šíitskému kléru a jeho stoupencům se podařilo změnit proamericky orientovanou sekulární monarchii ve strohý teokratický stát. Úspěch si zajistili promyšlenou propagandou vedenou z Paříže a kladoucí důraz na obnovení islámských hodnot.

Základem Chomejního režimu byla tvrdá islamizace všech oblastí života

Prostřednictvím ústavy schválené v prosinci 1979 lidovým referendem si Chomejní přisvojil rozsáhlé pravomoci a vyhlásil důslednou islamizaci všech oblastí života. Právě ústava vznikla na základě Chomejního knihy „O islámském řádu“ (podle Petránka takový muslimský Mein Kampf). Hlavní myšlenkou knihy je: V islámském světě musí být silný vůdce. Navíc ke každé svobodě či právu v ústavě prosadili ortodoxní teokrati dodatek: „Nepříčí-li se to zákonům islámu“.

Revoluce také znamenala vznik organizace Oddíly ochrany islámské revoluce. Byl to zárodek síly určené k tomu, aby nahradila armádu. V té se musela udělat řada čistek, především ve velitelských sborech. Duchovním se však armáda i poté pořád zdála příliš prošáhovská. Proto se objevila myšlenka armádu obětovat. Zbývalo vybrat si protivníka. Ale v úvahu podle komentátora Jana Petránka nepřipadal ani sever (SSSR), ani východ (Afghánistán), ani Západ (Turecko). Tak zbýval jen Irák. Válka s ním pak trvala skoro celá osmdesátá léta.

Írán se za Chomejního opět ocitl uprostřed tvrdého režimu, který podobně jako monarchie nelítostně likvidoval odpůrce z monarchistických, levicových i z muslimských opozičních a intelektuálských kruhů. Režim začal postihovat i ženy, jejichž práva se před revolucí hodně uvolnila. Jan Petránek připomíná obrovskou demonstraci žen 8. a 9. března 1979. Ulicemi proudily zástupy nalíčených žen v džínách a s rozpuštěnými vlasy. Režim proti nim postupoval až neuvěřitelně tvrdě. Absurdita šla tak daleko, že byly potrestány ženy, kterým se dokázalo, že i pod šátkem přes obličej byly nalíčeny. Navíc v mnoha profesích ženy musely přestat pracovat, a to i přesto, že to byl silný úder pro hospodářství. Za cizoložství ženy čekal trest smrti ukamenováním.

S Chomejním se vrátil i národnostní problém, byť on sám tvrdil, že islám národnostní problémy nezná. Nicméně vedle Chomejního existoval i tolerantnější ajatolláh Talegání, kterého právě Chomejní nechal v březnu 1979 jako svého zástupce vládnout v Teheránu.

Talegání chápal revoluci jako úspěch širokého hnutí

Tehdy nejpopulárnější duchovní Talegání býval přezdíván jako „rudý ajatolláh“. Šáh ho věznil a Talegání byl krutě mučen. Vězení opustil až krátce před revolucí. Byl nejdřív předsedou, pak jen členem Iránské revoluční rady. Jeho kázání přicházelo poslouchat vždy víc než milion lidí. Nechyběl mu prvek lidskosti, což podle komentátora Petránka fanatiky dráždilo. Dá se říci, že bez Talegáního by revoluce nebyla možná, míní Petránek, podle něhož byla tehdy popularita Talegáního a Chomejního téměř srovnatelná. Nicméně Talegání byl pro sociální cítění lidem bližší než Chomejní svými náboženskými proslovy. Byl rovněž prostředníkem při vyjednávání s Kurdy a dalšími opozičními skupinami a postupně také varoval před návratem k despotickému režimu.

Náhle začátkem dubna 1979 byli oba synové Talegáního zatčeni. Podle Petránka šlo o promyšlené přepadení. Zatčení vyvolalo negativní ohlasy a zastánci Talegáního se vydali do ulic. Sám Talegání jako gesto protestu zvolil demonstrativní odjezd z Teheránu. Vydal prohlášení, že jde o spiknutí proti celému národu. Právě Talegání podle Petránka chápal revoluci ne jako záležitost jednoho vůdce, ale jako úspěch širokého hnutí. Naproti tomu Chomejní bral úspěch revoluce jako úspěch vůdce a jeho úzkého okruhu.

Nakonec v noci ze 7. září  na 8. září 1979 Talegání nečekaně zemřel. Oficiální zpráva zněla, že se mu udělalo zle a zemřel na infarkt.

Mahmúd Ahmadínežád
Mahmúd Ahmadínežád
Více fotek
  • Mahmúd Ahmadínežád autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/929/92803.jpg
  • ajatolláh Chomejní zdroj: www.lexicorient.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/623/62275.jpg
  • Shromáždění u hrobu imáma Chomejního autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/908/90722.jpg