Německý bleskový útok - Poláci vydrželi měsíc

Varšava - Bylo krátce před rozbřeskem 1. září 1939. Nacistické Německo bez vypovězení války napadlo sousední Polsko. Početně menší a hůře vyzbrojená polská armáda nedokázala německému útoku dlouhodobě čelit. Poté, co Francie a Británie nedostály svým závazkům a proti Polsku zaútočil i Sovětský svaz, Varšava koncem září kapitulovala. Útok na Polsko, během něhož si Německo v praxi ověřilo prvky takzvané bleskové války, byl ve skutečnosti začátek druhé světové války, která se s odhadovanými asi 60 miliony mrtvých zapsala do dějin jako nejkrvavější ozbrojený konflikt všech dob.

Hlavnímu útočníkovi, hitlerovskému Německu, šlo mimo jiné o rozbití versailleského systému, který Berlínu nevyhovoval. V roce 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti národů a o tři roky později uzavřelo s Japonskem Pakt proti Kominterně, k němuž se připojila Itálie a další fašistické státy. Hitlerovým cílem bylo především vytvořit velkolepou Třetí říši obývanou nordickou árijskou rasou - vyhladit proto Židy a následně Slovany. Území Česka a Polska germanizovat. Pro své plány využívalo spojence z „Osy zla“ - Itálii a Japonsko.

Velkému konfliktu předcházela řada menších konfliktů, mezi které patří kromě japonské agrese v Mandžusku (1931-1932) i italský útok na Habeš (1935) či anšlus Rakouska (1938), obsazení Sudet Německem (1938) nebo okupace Československa v březnu 1939. Již po zániku Československa bylo zřejmé, že dalším cílem nacistů je jejich východní soused. Tehdejší polsko-německé vztahy se nesly ve znamení napětí a stupňujících se německých územních požadavků. Ty se týkaly především takzvaného Polského koridoru, tedy pásu země zajišťujícího jinak vnitrozemskému Polsku přístup k moři v oblasti Gdaňsku. 

Video Reportáž Miroslava Karase
video

Reportáž Miroslava Karase

Jaro 1939 - plán útoku na Polsko s krycím názvem „Fall Weiss“ 

Podobně jako v případě Československa, také tentokrát vůdce kalkuloval s neochotou evropských mocností napadenému státu pomoci. Aby se pojistil proti případné válce na dvou frontách, uzavřel Hitler koncem srpna pakt o neútočení s Ruskem. Jeho součástí byl tajný protokol, v němž si obě země rozdělily sféry vlivu v Polsku a východní Evropě. 

Vůdce původně plánoval zahájit polské tažení už 26. srpna 1939. O den dříve však Británie písemně potvrdila své garance polských hranic a Hitler rozkaz k realizaci operace odložil. Jeho zakolísání však netrvalo dlouho. Po zinscenovaném přepadení německého rozhlasového vysílače u Gliwic, byla akce zahájena první zářijový den ve tři čtvrtě na pět ráno.

Poláci neměli reálnou šanci uspět

Útok na Polsko odstartovala salva z německé bitevní lodi Schleswig-Holstein, která začala ostřelovat polské překladiště na poloostrově Westerplatte v Gdaňsku. Zároveň se daly do pohybu německé pozemní síly řízené generálem Walterem von Brauchitschem, které do Polska postupovaly ve třech hlavních proudech: z Pomořan, Východního Pruska a Slezska. Po boku Němců se útoku zúčastnili i slovenští vojáci. 

Polská armáda neměla reálnou šanci silnějšího protivníka porazit. Od počátku citelně trpěla tím, že se jí nepodařilo dokončit mobilizaci, a tudíž nedisponovala plným stavem mužstva. Polské vojsko, kterému velel maršál Edward Rydz-Śmigly, se pokusilo německý postup alespoň zpomalit a poskytnout tak Británii a Francii čas nutný k zahájení vojenských akcí na západních hranicích Německa. Obě země sice Berlínu 3. září skutečně vyhlásily válku, šlo ale jen o formální akt bez reálných dopadů. 

Wehrmacht postupoval polským vnitrozemím velmi rychle a už 8. září se část jeho tankových jednotek dostala k předměstí Varšavy. Polákům se sice podařilo o den později podniknout krátkou protiofenzívu na řece Bzuře, ta ale na pádu hlavního města nemohla nic změnit. Obránci Varšavy kapitulovali 27. září, deset dní poté, co na Polsko zaútočil Sovětský svaz. 

Vstupem Rudé armády do konfliktu padla už tak velmi nejistá možnost zaujetí obranných pozic na východním břehu Visly. Poslední větší polský bojový svazek ale kapituloval až 6. října. 

Bilance válečného tažení byla pro Polsko tragická

Při obraně vlasti zahynulo kolem 66 000 Poláků, zatímco na německé straně bylo kolem 16 000 mrtvých. Polsko bylo rozděleno mezi Berlín a Moskvu, přičemž na části území byl vytvořen takzvaný Generální gouvernement, plně ovládaný Německem.

Příjezd Němců do Sudet
Zdroj: Wikipedia.org