Církevní zákony – komunistické know-how jak na katolíky

Bratislava - V Bratislavě začala mezinárodní konference na téma pronásledování církví ze střední a východní Evropy během komunistického režimu. Ten před šedesáti lety přijal tvrdé zákony, které byly pilířem represí církve. A to nejen v komunistickém Československu, po vzoru Církevních zákonů z roku 1949 začali komunisté duchovní pronásledovat i v ostatních zemích.

Konference v Bratislavě se účastní asi padesátka historiků, archivářů a odborníků z 15 zemí. Tématem jejich diskusí jsou způsoby represe komunistických státních aparátů vůči církvím. Osudy církví v zemích bývalého socialistického bloku byly v lecčems podobné. Komunisté zatýkali církevní hodnostáře, deportovali řeholníky do pracovních táborů, z Československa se postupně stávala země plná ateistů. 

Komunistický režim v Československu byl v zásahu proti katolické církvi jedním z nejtvrdších. Kontrolu nad životem církví a náboženských společností v Československu zavedli komunisté v roce 1949 takzvanými Církevními zákony. 

Následovalo pronásledování katolických duchovních. K výkonu duchovenského povolání museli mít kněží státní souhlas. Kdo nebyl loajální, skončil ve vězení. Církev byla navíc po měnové reformě v roce 1953 závislá na státu i hospodářsky. O kontrolu církví se staral Státní úřad pro věci církevní, kromě toho práci kněžích sledovali i tzv. církevní tajemníci, tedy zaměstnanci církevních odborů jednotlivých národních výborů. 

Církevními zákony v Československu se později v postupu proti katolické církvi inspirovali i komunisté v Maďarsku a Polsku. Nejúspěšnější byli ale zřejmě v eliminaci vlivu církví komunisté v Bulharsku. Po pádu režimu bylo právě Bulharsko zemí, kde se nejvíce lidí odklonilo od křesťanské víry.