Poslední tragédie, která ještě chyběla - násilí, politická nestabilita, krvavé převraty, masakry, chudoba, negramotnost, AIDS, přírodní katastrofy, odlesňování – a teď obrovské ničivé zemětřesení, nejsilnější za posledních více než 200 let. Čím tak strašným se ti Haiťané provinili, že je Bůh takhle trestá? Snad za to, že se naprostá většina z nich hlásí ke kultu vúdú, který byl dokonce před šesti lety oficiálně uznán za náboženství? Kdo by si tehdy pomyslel, že po Spojených státech nejstarší samostatná republika na kontinentu, která vyhlásila svoji nezávislost už v roce 1804, bude dvě století poté zdaleka nejchudší americkou zemí s tak strašlivými každodenními problémy jejích obyvatel? Haiti se osamostatnilo po prvním úspěšném otrokářském povstání na polokouli, proto je dodnes 95 procent jeho obyvatel černé pleti. Po desetiletích nestability, konfliktů a intervencí Spojených států se moci chopili diktátoři.
Dva dolary na den a zemětřesení
Dnes je na Haiti teoreticky demokratické zřízení. V praxi je tam ale chaos, bída a rostoucí násilí. V chudobě s méně než dvěma dolary na den žije 7 z 10 Haiťanů, s méně než jedním dolarem dokonce více než polovina z nich! Haiti se nachází až na 150. místě ze 177 zemí evidovaných v žebříčku OSN podle stupně lidského rozvoje. Pouze necelých 53 procent obyvatel země je gramotných a průměrná délka života je 60 let. Jen necelá třetina Haiťanů má přístup ke zdravotnictví a s virem HIV v krvi žije podle odhadů 2,2 procenta dospělých Haiťanů. Zemědělství a místní výroba potravin stačí k nasycení zhruba 46 procent lidí. Zbytek je závislý na dovozu a mezinárodní pomoci.
A teď chudou zemi s prakticky nefunkčním státním systémem postihla další rána, která ji může srazit na několik dalších desetiletí – ničivé zemětřesení v Port-au-Prince.
Proč je na tom Haiti tak špatně?, ptají se mnozí. Proč je v sousední Dominikánské republice relativní klid a pořádek a proč to na Haiti nejde?
Černoši si nedokážou sami spravovat svoji zemi, jako bych slyšel některé názory, podívejte se na ně, vždyť jen tancují a o nic se nestarají. Skutečnost je ale poněkud jiná. Haiťané si za současnou kritickou situaci nemohou jen sami. Potopil je i svět. A to především v prvních 150 letech existence samostatné republiky. Ostatní státy zpočátku nové zemi záviděly a izolovaly ji. Například Francie ji neuznala, až do té doby, dokud se její někdejší kolonie nezavázala zaplatit za osvobození finanční kompenzaci. „Západ se choval k Haiti macešsky, protože si země dovolila jít svoji cestou. Nechtěl jí to odpustit,“ říká anglický spisovatel Ian Thomson, který se haitským dějinám věnuje. Stejnou pozici pak k Haiti zaujaly i Spojené státy, které se po Španělsku a Francii postupně staly v oblasti velmocí. Izolace černošské republiky měla negativní vliv na její hospodářství a obchod. Počátkem 20. století USA téměř 20 let Haiti okupovaly a poté podporovaly diktátorské režimy dynastie Duvalierů. Ti a jejich blízcí pak rozpoutali vládu teroru, násilí, masakrů a drancování bohatství země.
Až v roce 1990 se Jean-Bertrand Aristide stal prvním svobodně zvoleným prezidentem. Rok poté ho svrhl další krvavý puč. V roce 1994 vojenský režim ustoupil tlaku Spojených států a Aristide se vrátil. Dva roky poté se stal prezidentem René Préval a Aristide pak byl znovu zvolen v roce 2000. I ten byl ale nakonec znovu donucen k odstoupení v důsledku dlouhotrvající politické a ekonomické krize. Opozice užívala stále násilnější metody, mučení, vraždy. Dnes, opět s prezidentem Prévalem, je situace dál chaotická.
Hati přírodní katastrofy přitahuje
Kromě nynějšího zemětřesení se v minulých letech na Haiti střídaly s neobyčejnou četností i další přírodní katastrofy, především tropické bouře, hurikány a záplavy. Jen v roce 2008 zemi zpustošily 4 obrovské tropické bouře během tří týdnů. O život tehdy přišlo 800 lidí, téměř milion přišel o přístřeší a živel zničil 60 procent tehdejší úrody. V předchozích letech, mezi 2001 a 2007, si přírodní katastrofy na Haiti vyžádaly dokonce přes 18 tisíc mrtvých! Téměř 6 a půl miliónu lidí – více než dvě třetiny všech obyvatel – při nich nějakým způsobem utrpělo.
Není to ale tím, že by si tropické bouře Haiti vybíraly a například sousední Kubě by se vyhýbaly. Kuba je na ně ale – přes všechny možné další nedostatky např. v oblasti politického zřízení – lépe připravena. I ti nejchudší mají na Kubě relativně pevná obydlí, která dokážou živlům lépe vzdorovat. Fungují tam záchranné programy, prevence, systémy evakuace a zdravotnictví. Na Haiti ne. Na Haiti řádění přírodních živlů navíc napomáhá téměř kompletní deforestace. Tamní přelidněnost a potřeba dřeva jako paliva i stavebního materiálu vedla k téměř úplnému odlesnění západní, haitské části ostrova. Tropické deště a záplavy tam potom mnohem snadněji způsobují sesuvy půdy. Pokud zemi nezpevňují kořeny stromů, břehy řek snadno povolí tlaku povodní. Silné proudy pak smetou chatrná obydlí a zničí další úrodnou půdu. To vše vede zpětně k dalšímu strádání a hladu.
Zemětřesení se, na rozdíl od tropických bouří a povodní, předvídat nedá. Přesto je ale evidentní, že kdyby na Haiti nepanoval takový chaos a kdyby země byla připravena na podobné stavy nouze, tragédie mohla být menší. Vyhráno navíc nemají ani ti, kdo otřesy přežili. Teď bohužel Haiti čeká období ještě většího nedostatku základních potřeb, pitné vody, lékařské pomoci, přijdou epidemie a rabování. Haiti bude potřebovat pomoc celého světa. A ještě dlouho.
- Haiti autor: Markéta Sandanusová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/151/15092.jpg
- Povstání otroků na Haiti autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1358/135794.jpg
- Katedrála v Port-au-Prince zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1361/136087.jpg