Vel d'Hiv – temná kapitola francouzských dějin ožívá na filmovém plátně

Paříž – Na jednu z nejtemnějších kapitol francouzské historie odkazuje nový film nazvaný v překladu Zátah. Ten popisuje skutečné události z roku 1942, kdy francouzské úřady deportovaly 13 tisíc pařížských Židů do internačních táborů, odkud vězni vyjížděli už jen jedním směrem – do Osvětimi. Zátah se stal nechvalným symbolem kolaborantské vlády ve Vichy.

„Všechny události tohoto filmu, včetně těch nejdramatičtějších, se skutečně v létě 1942 staly,“ říká režisérka filmu La Rafle (Zátah) Roselyne Boschová. 6. července 1942 nahnala francouzská policie do pařížské cyklistické arény 13 tisíc Židů. Policejní razie vypukla brzy ráno. Na základě informací od francouzských udavačů policisté vtrhli do bytů pařížských Židů, odkud některé odvlekli do tranzitního tábora, většina jich ale putovala na stadion Vélodrome d'Hiver. Na stadionu zůstali Židé v otřesných podmínkách skoro týden. Poté je nacisté přesunuli do internačních táborů nedaleko Paříže.  

Pierre Lévy, velvyslanec Francie v České republice:

„Tento film přišel do kin ve Francii včera, vzbuzuje velké emoce. Je to skutečně tragický okamžik naší historie. 13 tisíc lidí bylo v ranních hodinách zadrženo. Jejich jediným zločinem bylo, že se narodili jako Židé.“

O osudech pařížských Židů ve filmu vypráví tehdy 11letý Joseph Weisman, kterému se z francouzského internačního tábora podařilo utéct a zachránit si život. Ostatní lidé ale takové štěstí neměli a byli deportováni do Osvětimi. Mezi 13 tisíci zadrženými Židy byly 4 tisíce dětí a 6 tisíc žen.

Na začátku druhé světové války žilo ve Francii 300 tisíc Židů. Na 76 tisíc jich bylo deportováno, z nichž asi 2 500 holocaust přežilo.

Film se snaží kromě tragických osudů francouzských Židů přiblížit i hrdinské činy Pařížanů, díky kterým mnoho Židů razii uniklo. Rozkaz kolaborantské vlády totiž nařizoval zatčení 25 tisíc Židů, policie odvlekla 13 tisíc lidí. To znamená, že onoho rána mnoho obyvatel Paříže poskytlo Židům útočiště a vzali na sebe to riziko, že mohou být sami deportováni. 

Zátah se stal nechvalným symbolem kolaborantské vlády ve Vichy. O událostech z července 1942 se nedochoval žádný archivní obrazový materiál. Film Zátah se ale snaží o rekonstrukci příběhů francouzských Židů. Francii po válce dlouho trvalo, než roli státu v deportacích francouzských Židů přiznala. Teprve v roce 1995, krátce po svém prvním zvolení, pronesl prezident Jacques Chirac historická slova, na něž po desetiletí židovská komunita čekala. „Zločinnému běsnění okupanta sekundovali Francouzi, francouzský stát,“ řekl Chirac. „Francie tehdy učinila nenapravitelnou věc. Zpronevěřila se svému slovu a své chráněnce vydala katům,“ dodal.